Ferrata Rio Sallagoni Drena

Na ferratu Rio Sallagoni, která leží mezi obcemi Dro a Drena, jsme se vydali pozdě odpoledne. Tahle ferrata je vhodná pro lezení i ve velmi horkém dni, protože se celou dobu leze v soutěsce, kam sluníčko nesvítí a skály soutěsky společně s protékající vodou zajišťují perfektní ochlazení. V místě doporučeného parkování jsou dvě parkoviště: jak vlevo tak vpravo od silnice. K začátku ferraty je to pak do 15 minut pohodlnou pěšinkou mezi olivovníky.

Cestou mineme několik různě vyvedených cedulek ukazujících všelikam, ale vstup do soutěsky nacházíme.

Už hned na začátku na nás dýchne osvěžující chladný vzduch soutěsky a hučící vody. Počáteční úsek má značení obtížnosti B, asi proto, že skála je hodně kluzká, tipoval bych dlouholetým působením vody hlavně po zimě.

Ocelové jistící lano vede nepřerušovaně a pro nohy je k dispozici hodně kovových kramlí.

V některých krocích je lezec hodně v převislé poloze těla a případná zátěž ve formě batohu bojuje pro lezci, nicméně podle průvodce je to pořád obtížnost B. Jediná rada může být: rychle přelézt ta těžká místa v převisu a postavit se na lepším místě bezpečně na nohy a odpočinout.

Před nadcházejícími úseky obtížnosti C je tu možnost z ferraty utéct po odbočce po kramlích nahoru. Podle průvodce tam má být lesní cestička, ale jestli skutečně je, to neřeknu, neboť jsme tam nelezli.

Kdo neutekl, pokračuje dvěma úseky značenými jako C. Fotky jsou rozmazané, protože tu není dostatek světla. To ale potvrzuje, že i za teplého dne je tu příjemný stín a tudíž i chládek.

Následují podobné kroky jako dříve – tělo jde mírně do převisu a člověk musí zabrat rukama. Ale je to jen kousíček, hned následují příjemnější pasáže.

Průvodce naznačoval překrok přes vodu a ten tu skutečně je. Ale průrva je docela úzká, lano je pořád na dosah, takže žádný adrenalin se tu nekoná – je to mnohem jednodušší než by se zdálo.

Následují kramle a jednoduché kroky a jsme ze soutěsky venku.

Před námi je kousek choďák a dojdeme k prvnímu lanovému mostu. Kdo nechce přes most, může potok přeskočit na vícero místech a rovnou pokračovat vzhůru. Ale tím by se připravil o hezké lezení.

Most má klasicky 3 ocelová lana: jedno pro nohy a dvě pro ruce a jištění. Doporučuji jít po jednom, lana jsou relativně volná a druhý lezec by dost houpal prvního.

Po absolvování mostu se pokračuje vzhůru kolem skály, kde se dá jistit na ocelovém laně. Pro nohy je pár kramlí, ale protože je to úsek A, je to hodně jednoduché.

Pak následuje choďák a průlez jakýmsi tunelem pod samostatným velkým skalním blokem.

Pak narazíme na šipku nabádající k přechodu opět na levou stranu potoka. Není potřeba brodit, stačí najít rozumné místo a přeskákat po kamenech.

Na skále se opět objevuje ocelové lano a hodně kramlí. Leze se tu úsekem obtížnosti A a pak delším Béčkem. Postupně se doleze k druhému lanovému mostu.

Druhý lanový most nabízí celkem 4 ocelová lana, což se ukazuje jako příliš mnoho – prostě je nepotřebujete.

Po překonání mostu následuje překvapení v podobě cedulky, která informuje, že zde ferrata končí a do horního úseku uvedeného v průvodci je vstup zakázán. Je fakt, že v průvodci se píše, že tam jsou jen kramle, ocelové jistící lano chybí a obtížnost je celý delší úsek B. Asi vědí, proč tady ta cedulka je.

Takže sundat helmy, rukavice a ferratové sety, protože odsud už se stoupá jen turisticky po lesní cestě.

Po výlezu do civilizace vidíme obec Drena, ale naše cesta vede k hradu (což je spíš částečně opravená zřícenina). V mapě kreslený pěší chodník od hradu je zapáskovaný, takže se vracíme k silnici a jdeme po chodníku u silnice.

Chodník u silnice časem zmizí, pěší cesta nekopíruje serpentiny silnice, ale vede skrz lesík rychleji příměji z kopce dolů.

V tomhle místě by člověk nechtěl jít za deště.

Cesta zpět od hradu na parkoviště trvá asi půl hodiny, včetně hledání jedné kešky cestou.

A tohle je pohled na hrad Drena z dálky ze silnice.

Ferrata Rio Sallagoni je dosažitelná asi 15 minut jízdy autem z Arca. Její obtížnost je C kvůli kluzké skále a několika krokům v převislé poloze těla. Také jistící lano je docela vysoko, takže malé děti můžou mít problém. Na druhou stranu je samotná ferrata krátká, podstatná část je choďák v terénu. Nepříjemným překvapením bylo, že je ferrata kratší než průvodce ukazuje a že jsem na internetu informace o uzavření horní části ferraty nenašel. (Update: už našel – od 31. 5. 2021 je vrchní část mimo provoz.) Na druhou stranu lézt něco nebezpečného je také nesmysl.

Velkou výhodou ferraty je umístění v soutěsce, takže se dá absolvovat i uprostřed parného dne. Po dešti bych návštěvu určitě nedoporučoval, skála klouže i v suchém stavu.