Ferrata Gerardo Sega
Výlet na ferratu Gerardo Sega byl fantastický. Hlavně díky úžasné divoké přírodě, ve které ferrata vede.
Ferratu Gerardo Sega najdete poblíž jezera Garda v Itálii. Z městečka Arco jsme k ní jeli autem 45 minut vesměs šílenými serpentinami do hrozného krpálu, pak dolů do údolí po klikaté úzké silničce, abychom pokračovali opět nekonečnými serpentinami zase do kopce. Informace o vhodném parkování a začátku cesty k ferratě se v různých průvodcích trošku liší – zaparkovat se dá na více místech. Příchod k začátku ferraty a stejně tak návrat od konce ferraty do civilizace a k autu je hezká štreka a vzhledem k divoké přírodě nejde nijak zkrátit. Pokud se budete chtít vracet ke stejnému zaparkovanému autu, je nutné udělat velký okruh.
Zdůraznil bych hlavní informaci, že tohle je půldenní ferata, která určitě zabere víc než půl dne. Ale stojí za to.
Zaparkovali jsme na níže uvedených souřadnicích poblíž kostelíka Madonna Della Neve – kostelík je vidět na fotce v dálce uprostřed. K němu jsme se pak z ferraty vrátili z druhé strany, zezadu.
Nejdříve jdeme po turistické cestě č. 653, která vede z kopce dolů.
U kamenného mostu Ponte della Balanza odbočujeme vlevo na turistickou cestu 652 směr soustěska a směr k vodopádu Preafessa.
V soustěsce vidíme koryto potoka, které je teď v červenci vyschlé, ale omleté kameny dosvědčují sílu vody, která se tudy jindy prohání.
Míjíme studánku a neustále klesáme dolů a dolů.
Skrz stromy vidíme masiv, na kterém pravděpodobně později polezeme po ferratě. Orientace tady v údolí je těžší, navíc tu není mobilní signál.
Divoká příroda se s námi kontaktuje.
Po několika zatáčkách a neustálém klesání přicházíme k vodopádu Preafessa. Tady voda odněkud shora pořád teče 🙂
Ohlédnutí na hodinky říká, že od startu jdeme téměř hodinku – zatím v pohodě, protože pořád jen z kopce a ve stínu stromů.
Od vodopádu pokračujeme po značené cestě již směr ferrata Gerardo Sega. Od teď cesta začíná nabírat na stoupání a vzhledem k letní teplotě už je to pořádný výšlap.
Blížíme se k začátku ferraty.
Po 45 minutách od vodopádu přicházíme pod skálu, kde podle nastudovaných fotek očekáváme začátek ferraty. Průvodce už zde doporučuje nasadit helmy a letmý rozhled potvrzuje, že to je dobrá rada. Popadaných kamenů se tu válí dost.
Stojíme na začátku samotné ferraty. Cesta od auta (kostelíka) sem trvala 1 hodinu 45 minut. Baštíme něco na posilnění, zkontrolujeme ferratové sety, nasazujeme rukavice a jdeme na to.
Průvodce říká, že začátek ferraty vyžaduje nějaké lehké nejištěné lezení k začátku žebříku – v topo obrázku je nakreslená obtížnost „1“. Trošku jsme se toho obávali, ale nebylo vůbec proč. K žebříku se normálně vylezlo po kratičké skalce, na kterou jinde člověk leze úplně v pohodě bez jištění a bez přemýšlení. Od začátku žebříku pak je možné cvakat jistící ocelové lano.
Pamětní deska v samém začátku ferraty.
Jsme rádi, že naše skupinka jde samostatně, že jsme tu před námi nikoho jiného neviděli. Kamínky ze skály mají tendenci padat neustále, je potřeba opatrnost, abychom nezpůsobovali padání na lezce za sebou.
Po vylezení žebříku a krátkém úseku v rohu skály cesta pokračuje traverzem doleva. Na následující fotce uprostřed první lezec naší skupiny proráží cestu.
Zespodu vypadá celá skála a traverz dost obtížně. Po příchodu blíž zjišťujeme, že je to mnohem jednodušší a v pohodě.
Zblízka jsou vidět jednotlivé vápencové vrstvy, které tvoří docela pohodlný chodníček.
Lezení je tu úplně v pohodě. Nebezpečné jsou tu malé kamínky, které člověk nechtěně odkopne směrem dolů ze skály – přesně do míst, kudy se k ferratě přichází. Takže zopakuji radu z průvodce: helmu nasadit v momentě, jakmile se přístupová cesta od vodopádu přiblíží ke skále.
Na konci traverzu ferrata zahýbá doprava za roh. Cesta pokračuje více přírodním terénem po hlíně, po trávě a mezi stromy.
Takhle vypadá výhled ze skal dolů. To městečko v dáli v údolí je Avio, odkud by se k ferratě také dalo dojít, ale přístup je minimálně o hodinu delší než naše varianta, kterou jdeme.
Ferrata pokračuje opět doprava a půjdeme jakoby v dalším vyšším patře nad místem, kde jsme před chvíli traverzovali. Obtížnost v průvodci říká, že kromě úvodní pasáže (žebřík B/C a B) je to tady většinou lehké A nebo A/B.
Přechod za roh doleva je vzdušnější, ale v pohodě.
A tady už se blížíme k nejhezčí části ferraty, kdy půjdeme v horizontálním zářezu ve skále. Na fotce vidíte, že jistící ocelové lano končí – ano, odsud se jde bez jištění.
Když jsem to poprvé z dálky spatřil, říkal jsem si, že to není možné jít bez jištění – že člověk zákonitě musí spadnout dolů při jakémkoliv malém náklonu.
Dokud jsme se k tomu nepřiblížili, vypadal skalní zářez úzký a šíleně nebezpečný.
Po přiblížení k místu zjišťujeme, že pohled z dálky nás klamal a že šířka cesty je dostatečná a bezpečná.
Cesta ferraty pokračuje horizontálně doprava směrem ze skály do vegetace.
Výhledy do údolí máme naprosto famózní.
Ohlédnutí zpět ukazuje vodorovný zářez ve skále, kterým jsme sem přišli.
Po dojití na konec skalního zářezu se objevuje opět jistící ocelové lano a cesta pokračuje více v hliněném terénu. V tuto chvíli jsme jistě za polovinou délky ferraty, ale teprve v polovině výšky celé ferraty – to znamená, že nyní polezeme více vertikálně.
V jedné ze zatáček míjíme vrcholovou knížku.
Po chvíli se dostáváme na vyhlídkové místo, kde krátce posvačíme a vyfotíme úžasné výhledy.
Z vyhlídkového odpočinkového místa pokračuje ferrata s lanem ještě po skále směrem nahoru do svého konce.
Podle průvodce jsou některé pasáže A/B a jedna těžší část na následující fotce má označení B/C. Je tu potřeba hledat dobré stupy ve skále.
A přicházíme do posledního místa ferraty, kde končí i jistící ocelové lano. Uděláme si poslední rozhledové fotky do údolí a vydáme se na návrat k autu.
Tady bych poznamenal, že od začátku ferraty sem nám to trvalo 2 hodiny a pár minut. Průvodce tvrdí 1,5 hodiny – asi by to teoreticky bylo možné stihnout, my jsme šli určitě pomaleji – vzhledem k zátěži našich batohů, teplému počasí a taky jsme se průběžně zastavovali pro napití, zakousnutí svačiny, a hlavně pro rozhlížení a focení. Každopádně bych doporučoval při plánování počítat spíš víc než 90 minut.
Návratová cesta z ferraty vede po značené turistické cestě až ke kostelíku, kde máme zaparkované auto.
Tam někde dole v údolí je soutěska (vpravo), vodopád (uprostřed) a ferrata (víc vlevo), ale víc odsud není vidět.
Na té skále tam někde byla poslední část ferraty.
A tady už se blížíme kostelíku.
Návratová cesta od konce ferraty ke kostelíku nám trvala téměř hodinu a to jsme se nikde nezdržovali. Průvodce zmiňuje 30 minut – sice počítá s parkováním v jiném místě, kam by návrat do 30 minut možná odpovídal, ale v tom případě nemůže souhlasit přístupová doba k ferratě, která by musela být mnohem delší než uváděných 1:45.
Pro rekapitulaci naše časové výsledky: od parkoviště k ferratě 1 hodina 45 minut, samotná ferrata 2 hodiny, návrat k parkovišti 1 hodina, celkem téměř 5 hodin času pohodového výletu.
Ferrata Gerardo Sega je úžasná hlavně přírodou, ve které je umístěná. Cesta v horizontálních zářezech skály je famózní a s přídavkem nádherných výhledů do údolí. Ferrata není těžká, 2 úseky B/C neznamenají niž těžkého a většina trasy je lehčí. Nejtěžší je vydržet relativně dlouhý a výškově náročný výlet – samotná ferrata má výšku 360 metrů, ale vzhledem k nutnému okruhu (sestupu do soutěsky k vodoprádu a pak výlezu) překonáme výškově metrů 700. Důležité je také mít s sebou dostatek vody, jídla a dalšího vybavení pro případě změny počasí – celá cesta je dost mimo civilizaci.
Obtížnost: B/C
Časová náročnost: samotná ferrata 2 hodiny, ale celkový okruh téměř 5 hodin – ferrata je v divoké přírodě. Pozor, naše zkušenost ukázala delší čas než uvádí průvodce.
Cesta z parkoviště: 105 minut k ferratě, 60 minut z ferraty zpět.
Souřadnice ferraty: 45.753024471639165, 10.904451726780755
Parkování: 45.73921755671837, 10.887648695686607
Další informace: popis ferraty a topo.