Fausto Susatti ferrata na Cima Capi

Ferrata Fausto Susatti je jedna ze čtveřice ferrat, které lze absolvovat jako okruh v jednom dni. Ferraty na sebe postupně navazují. Polezeme jí jako první v pořadí.

Na ferratový okruh vyrážíme z obce Biacesa di Ledro. Dalo by se vyrazit i z města Riva del Garda, ale to je pak mnohem více výškových metrů a celkově delší a náročnější trek. Z centra městečka Biacesa se jde po turistické značce a na křižovatkách jsou rozcestníky.

Poměrně rychle opustíme zástavbu obce a jdeme lesem.

Lesní cestička vede chvílemi po vrstevnici a chvílemi stoupá. Občas se otevírají nádherné výhledy do údolí – při ohlédnutí zpět vidíme městečko Biacesa, kde máme zaparkované auto.

Dneska máme typicky letní den uprostřed prázdnin a předpověď avizuje teploty přes 35 stupňů. Víme, že velká část ferraty bude na sluníčku bez možnosti schovat se do stínu. Neseme s sebou velké množství vody na pití.

V jednom místě potkáváme skály, ve kterých jsou vidět pozůstatky vojenského bunkru.

Po hodině a půl dorážíme k dalšímu rozcestníku, který naznačuje začátek ferraty. Tady se otevírá výhled na jezero Garda.

Do tohoto místa přichází i cesta 405 z Riva del Garda. Časový ukazatel pro cestu z kopce říká 1:50h, takže cesta z Rivy sem nahoru bude určitě ještě delší – a to bychom v tomhle vedru určitě nechtěli.

Procházíme kolem malé jeskyňky a dostáváme se k začátku ferraty.

Začátkem ferraty myslím první ocelové jistící lano. Vyndaváme z batohu sedáky, ferratové sety a rukavice a jdeme na to.

Za chviličku vidíme další jeskyňku ve skále – tady se na chvíli schováme před neúprosným sluníčkem.

Konečně potkáváme výstražnou cedulku k ferratě – obvykle bývá již před prvním ocelovým lanem.

Stoupání po ferratě není lezecky náročné, jsou tu úseky buď čisté Áčko nebo A/B. Vysilující je celkově stoupání do kopce a to všechno za úmorného sluníčka.

Nestíhám fotit všechny ty nádherné výhledy jak směrem Biacesa di Ledro, tak směrem na Gardu.

Ferrata není těžká, buď je to lesní cestička, dobře strukturovaná skála nebo kramle. Obtížnost A sedí.

Jen je ta ferrata strašně dlouhá 🙂 a na přímém sluníčku úmorná.

Výhledy jsou čím dál tím hezčí. A tričko víc a víc zpocené. Asi by bývalo lepší jít tuhle ferratu jindy než v nejteplejším měsíci v roce.

Podle obrázku z průvodce stoupáme ferratou z výškové hladiny asi 450-500 metrů nad mořem až na vrchol Cima Capi ve výšce 909 metrů nad mořem.

Lezení je pořád lehké, žádné záludnosti tu nejsou.

Opět pár kýčovitých pohledů na jezero Garda.

Ty bílé fleky jsou surfaři.

Ještě výhledové fotky s karabinami.

Je to super, jen jsme strašně zpocení a připálení od sluníčka.

Narážíme na pěší cestičku a to nejspíš znamená, že se blížíme k vrcholu.

U malé jeskyňky se opět objevuje začátek ocelového lana a to podle topo obrázku znamená, že už přijde vrchol.

Konečně jsme na vrcholu Cima Capi ve výšce 909 metrů nad mořem.

Na vrcholu je italská vlajka a vrcholová knížka.

Hurá, hlavní a nejdelší výšlap na kopec máme za sebou. Od začátku ferraty nám to trvalo 2 hodiny, od parkoviště v obci Biacesa celkově 3,5 hodiny.

Víme, že chceme stihnout ještě další 3 ferraty, které jde projít dohromady v jednom zátahu, a proto moc neztrácíme čas a pokračujeme.

Vrchol naproti nám (ten bližší) je Cima Rocca a tam bychom dneska chtěli ještě dojít. Tedy pokud budou síly, protože to vedro je hrozné.

Míjíme opět pozůstatky vojenských bunkrů.

Kousek cesty nás provází jistící lano, ale protože je to choďák a není kam spadnout, ani se už nejistíme, protože to zdržuje.

Pokračujeme pěší cestičkou.

Cestou míjíme heliport.

Cesta by měla pokračovat kousek po hřebeni a u rozcestníku formálně ferrata Fausto Susatti končí.

Tak a jsme u rozcestníku, kde ferrata Fausto Susatti podle topo obrázku končí. Od parkoviště v obci Biacesa jsme sem došli za téměř 4 hodiny. Rozcestník ukazuje, že se dá ferratou pokračovat po cestě číslo 405, ale podle mapy a dostupných informací tam žádné jistící lano ani žádné ferratové lezení už není. Odbočujeme tedy na druhou ferratu místního kruhu a tou je Mario Foletti – pokračování v samostatném článku.

Z praktických informací znovu zdůrazním, že v letním vedru je potřeba mít s sebou dostatek tekutin na pití. Nahoře na celém okruhu všech 4 ferrat není žádná možnost doplnění tekutiny. My jsme vyráželi s objemem kolem 8 litrů na 3 osoby, tedy téměř 3 litry na osobu, a vyšlo to tak akorát.

Parkovat se dá v obci Biacesa. Průvodce zmiňuje parkoviště u fotbalového a dětského hřiště – ale podle dopravních značek tu můžou parkovat jen místní obyvatelé. Legální parkoviště je o něco níže u hlavní silnice mimo centrum obce o kousek dál – vzhledem k celodennímu rozsahu tohoto výletu je těch „pár“ metrů navíc už nepodstatných 🙂

Zásadní informací ale je, že časový údaj v průvodci na bergsteigen.com a pak na řadě dalších stránek, které informace jen převzaly, nesouhlasí. Projít okruh všech 4 ferrat trvá řádově 7 hodin včetně nějakých kratších přestávek na svačinu. Tempo, které by se muselo zvolit, aby šlo okruh stihnout za 5,5 hodiny zmíněných v průvodci, by bylo v letním období vražedné. Možná jedině v chladnějším období.

Ještě mám jednu kritickou poznámku k topo obrázku na bergsteigen.com: nesouhlasí proporce (délky) cest ferrat na obrázku se skutečností. Prostě například polovina cesty na obrázku zdaleka neodpovídá realitě. Obrázek je přesný, co se týče posloupnosti úseků a významných bodů (rozcestníky, vrcholy, budovy), jak jdou za sebou. Ale pokud jde o vzdálenosti nebo poměr úseků mezi sebou, tam nejsou dodržené žádné proporce.

Jak ferratu Fausto Susatti, tak celý okruh všech 4 ferrat, lze doporučit začátečníkům i dětem. Samotné lezení není těžké ani náročné. Jedinou výzvou je délka celého treku a nemožnost uprostřed uniknout. Je možné vynechat pašeráckou stezku s tunely – tedy Sentiero dei Camminamenti. Ale jinak z okruhu nejde dřív odejít, je potřeba ho dojít dokola. Samozřejmostí je dobrá předpověď počasí na celý den – ferraty jsou exponované na hraně a hřebenech kopců, takže případná bouřka by mohla být pěkný průšvih.