Dalfazer Wasserfall Klettersteig Buchau

Ferrata Dalfazer Wasserfall Klettersteig je klasická vodopádová ferrata, kterou najdeme v nadmořské výšce 1170 metrů nad mořem v pohoří Rofan nad městečkem Buchau, které se nachází na břehu jezera Achensee. Z ferraty Dalfazer Klettersteig je nádherný výhled právě na jezero Achensee, které má délku přes 8 kilometrů, šířku kilometr, nachází se relativně vysoko v úrovni 940 metrů nad mořem a v létě slouží jako oblíbená dovolenková destinace. Ferrata Dalfazer Wasserfall je relativně krátká, za to ale těžší. Podle průvodce se dá přelézt za půl hodiny a její obtížnost je D. Pojďte se podívat na pár fotek z ferraty a mé postřehy z jejího přelezu.

Na ceduli před ferratou se píše, že přelez trvá dokonce 1 hodinu. To mi přijde hodně přestřelené, ale pokud se někdo zasekne v těžších Déčkových úsecích a bude déle odpočívat, tak možná by se tam dalo tu hodinu spotřebovat. Na ferratu ale svítí přímé slunce a je dost teplo, takže tam lezec nechce být příliš dlouho.

Liší se také délkové informace na cedulích na místě a v průvodci na internetu. Délka vlastní ferraty je podle mě spíš jenom 80 metrů (jak říká průvodce) než 150 m (na ceduli). Celkové převýšení 400 výškových metrů (podle průvodce) je také divné – jedině že by to bylo myšleno včetně nástupu a návratu k parkovišti dole v obci.

Ale pojďme postupně od parkoviště, o kterém ještě řeknu detail na konci článku. Cesta z civilizace k začátku ferraty je značená jako turistická cesta.

Jsou dvě možnosti: buď jít po širší cestě pro auta, která má sice menší sklon, ale našlape se více metrů.

Nebo se dá jít pěšinou kolem potoka, který teče od vodopádu dolů k jezeru. Trochu horší cesta, ale o pár metrů a minut kratší.

Zhruba po 30 minutách od parkoviště se člověk dostane k dřevěné vyhlídce pod vodopádem. Sem chodí spousta letních výletníků od jezera, dál a výš pokračují už jen lezci po ferratě nebo skuteční turisté strmou cestou až třeba k chatě Dalfazalm (1700 metrů nad mořem).

Tady už máme vodopád Dalfazer v celé své kráse. Ferrata vede na skále vpravo od vodopádu.

Když se pozorně podíváte, uvidíte na ferratě zrovna dva lezce odpočívající v Déčkových úsecích.

Když přijdete co nejblíže pod vodopád, osvěží vás létající a padající voda.

Při ohlédnutí: vlevo dřevěná vyhlídka, ze které turisté obdivují vodopád. V pozadí jezero Achensee.

Hezká duha 🙂

Vydávám se vpravo po klikaté cestičce k nástupu na samotnou ferratu. Ocelové lano vede na začátku vertikálně vzhůru, obtížnost B.

Lezení pokračuje doleva traverzem, obtížnost A.

Tady jde pohodlně vyfotit vodopád.

Ohlédnutí na start, který byl naposledy ve stínu – celé další lezení teď bude na přímém prudkém sluníčku.

Zatáčka je ještě lehká B/C a pak pokračuje vertikální úsek C, další B/C, opět C a B/C. Ve skále je občas železo ve formě tyče, kramle nebo takové „ťapky“ pro nohu, ale umělých stupů je hodně málo a je potřeba dělat výrazně dlouhé kroky.

Místečko označené číslicí 3 v topo obrázku slouží k odpočinku. Obtížnost A/B, lezec stojí oběma nohama na dobrém skalním balkóně. Dělám fotky vodopádu (aspoň boční pohled, lépe vidět nejde) a fotky výhledu na Achensee.

Z dřevěné vyhlídky pozorují vodopád další pěší výletníci.

Pohled vzhůru už míří do úseků s obtížností C/D a D. Povrch skály je na první pohled členitý, ale zároveň je skála i docela hladká v místech, kam by si lezec přál dát nohu. Železných stupů je pomálu, vlastně bych řekl, že umělých stupů je přesně tak málo, aby to stačilo pro zamýšlenou obtížnost C/D a D. Kdyby těch umělých stupů bylo více – tak by lezení samozřejmě zlehklo.

Další fotka směrem dolů. Jsem teď někde asi uprostřed Déčkových úseků (nebojte, při focení jsem v odsedce).

Pohled vzhůru na navazující Déčkový úsek.

Vypadá to jako selfie, ale hlavně jsem chtěl ukázat výhled na jezero Achensee.

Po skončení Déčkových úseků pokračuje jedno Céčko a pak už lehčí dolez.

Olhédnutí na Déčkové lezení ve spáře skály. Je tu také vidět jedna ze dvou erárních karabin, které jsou zakreslené i v topo obrázku. Slouží pro potřebu záchrany z ferraty. Můžete i krásně slanit dolů – pokud máte s sebou lano.

Dole už je vidět další lezec na ferratě. A taky nesmím zapomenout, že je vidět vodopád 🙂

Detail záchranné karabiny.

Výhled z choďákové závěrečné pasáže ferraty Dalfazer.

Hurá, konečně opět ve stínu.

Poslední část je skutečně jenom choďák.

Trošku mě překvapuje čas, který jsem na přelez potřeboval. Jsem na konci ocelového lana za 21 minut od začátku lezení a přitom průvodce tvrdí půlhodiny a cedule pod ferratou dokonce celou hodinu.

Po skončení ferraty se musí přelézt dřevěná ohrada.

Chvilku jsem přemýšlel, proč to tu je a kam mám jít, ale je to klasicky zábrana, aby nikdo nevlezl (omylem) do ferraty shora.

Po vyhoupnutí z lesa jsem na svahu, kde vede nákladní lanovka pro obsluhu chaty Dalfazalm.

Dolů se klikatí sestupová cestička.

Parádní výhled na jezero Achensee.

Po pár minutách přicházím k dřevěné vyhlídce pod vodopádem.

Ještě poslední fotky vodopádu a vydávám se cestou dolů k parkovišti.

Dovolenkový region jezera znamená i velkou návštěvnost. Na plážích na břehu jezera je docela plno, stejně tak v přilehlých sportovních a volnočasových zařízeních.

Tady už přicházím k místu, kde parkuji. Od konce ferraty mi to trvalo půl hodiny. V průvodci na bergsteigen.com se mluví o hotelu Kinderhotel, ale na místě nacházím název Familienresort Buchau.

Součástí hotelu je zřejmě tento (minimálně třípodlažní) parkovací dům, ale automat nefunguje a cedulka říká, že vjezd je povolen pouze pro ubytované.

Parkuji dole přímo u hlavní silnice na parkovišti, které evidentně k hotelovému komplexu patří. Není tu žádný automat, ale cedule, že parkování je placené. Platil jsem na recepci hotelu, nabízeli zaplacení parkování (na ucelené hodiny předem) a akceptovali i kartu. Když jsem přijel, bylo obsazeno, ale asi po 10 minutách jsem měl štěstí na odjíždějící vozidlo. Další parkoviště je potom u sportovního komplexu Atoll Erlebnisbad: je obrovské, hodně zaplněné, samozřejmě placené a ve vzdálenosti asi 500 metrů. Jiné parkovací možnosti (než placená parkoviště) nejsou – rozhodně to nejde nikde mezi domy v obci ani na krajnici hlavní silnice B181.

Ferrata Dalfazer Wasserfall Klettersteig je těžší ale krátká ferrata u hezkého vodopádu s parádním výhledem na jezero Achensee. Je relativně rychle dostupná: nástup z parkoviště do kopce 30 minut, návrat taktéž 30 minut. Přelezení vlastní ferraty by mělo trvat kolem půl hodiny, mně se to i s focením a odpočíváním povedlo za 21 minut.

Obtížnost ferraty je D, což je odvozené podle několika Déčkových úseků. Déčkové pasáže (a vlastně i C/D) jsou tady docela výživné. Ferratu bych nedoporučoval pro děti a obecně pro menší postavy, kroky při lezení jsou v těch těžších pasážích fakt dlouhé a umělých stupů je málo. Někteří lidé si v recenzích stěžují, že část skály je mokrá (od vodopádu) a že to klouže. Také jsem mokrý kousek na ferratě přelézal, ale nebylo to nic zásadního a neřešitelného – možná záleží na ročním období, někdy je to asi horší. Další nářky recenzentů jsou ohledně obtížnosti: píšou, že by to chtělo více železných stupů. Pokud by se přidalo více železných kramlí, tak by obtížnost ferraty logicky klesla. V současné podobě souhlasím s označením D a upřesním názor na „poctivé D“. Kdo nemá dostatek zkušeností s lezením ferrat, tak bych tuto ferratu zatím nedoporučoval a přijďte časem později. Během lezení není možnost nouzového odstupu z ferraty – jedině buď dolézt nebo se vrátit. Na skále jsou dvě erární karabiny pro možnost slanění (a záchrany) – ale nepředpokládám, že by nezkušený lezec měl s sebou lano a že by to uměl využít.

Ferratu Dalfazer Wasserfall Klettersteig bych doporučil zkušenějším lezcům k přelezení, vodopád je nádherný v hezké přírodě, výhled na jezero famózní. Vzhledem vyšší obtížnosti asi nebude tak moc navštěvovaná a přelidněná, hodně lidí dojde k vodopádu jen na vyhlídku se podívat. Problém může být s parkováním v letní sezóně. Cesta autem od sjezdu z dálnice A12 (mezi městy Kufstein – Innsbruck) trvá asi 15 minut.