Blockhelden Boulderhalle Frankenjura Bubenreuth

Tenhle článek je o boulderovce, které se zkráceně říká Frankenjura a měla by to být jedna z největších boulderingových stěn v Evropě a asi i na světě. Velké očekávání způsobilo v roce 2020 oznámení o zahájení stavby této mega stěny, ale z důvodu covidu došlo k ročnímu zpoždění a hala v dnešní podobě byla otevřená až 19. března 2022. Halu najdeme u města Erlangen poblíž Norimberka, ale úplně přesně se městečko jmenuje Bubenreuth. Je to na západ od známé lezecké oblasti Frankenjura, proto ten název.

Budova má několik pater, půdorys tvoří dva šestiúhelníky a z venku je obložená dřevem. Celková užitná plocha je přes 4000 metrů čtverečních, přičemž 2500 m2 je určeno pro bouldering a zbývající prostory zabírá bistro, tréninkové prostory (posilovna, jóga), zázemí a lezecký obcho La Sportiva. Podle dostupných informací činily celkové náklady na stavbu 10,5 milionů EUR.

Pojďte se podívat na sérii fotek z mé návštěvy.

V hlavním prostoru jsou dvě patra lezení s náznakem, že nahoře je ještě třetí patro.

V prostoru se používá dřevo v přírodní barvě a pak řada tmavých sytých barev. To v kombinaci s minimem oken vytváří tmavý (nechci říkat přímo ponurý) pocit. To není kritika, takto to vypadá na řadě boulderovek, ale oproti tomu může být hala s velkými (celostěnovými) okny velmi zajímavým osvěžením – jako to mají například na pobočkách Boulderwelt München Ost nebo Boulderwelt München Süd.

Prostor je hodně členitý, takže první půlhodinu jsem měl co dělat, abych se zorientoval 🙂

Následují fotky jednotlivých sektorů postupně podle pater odspodu směrem nahoru.

Názvy sektorů jsou odvozené od známých lezeckých oblastí, takže tu potkáe třeba Fontainebleau nebo Magic Wood.

Modré dopadiště je pod táhlým dlouhým převisem.

Tenhle neobvyklý profil už jsem na nějaké boulderovce viděl. Když se rozhlížím kolem, vidím různé věci, které jsem už zažil a někde viděl, ale tady jsou tak nějak koncentrovaně všechny na jednom místě.

Možnost je také lézt v převisech a ve stropě.

Po obvodu budovy jsou další kolmé a položené profily. Buď se dá jimi procházet kolem dokola nebo jsou tu různé průchody a zkratky do jiných sektorů.

Tady po obvodu budovy je méně prostoru na dopadišti, tyhle sektory jsou tak trochu schované, takže místo vhodné spíš pro introverty 🙂

Jak jsem již zmiňoval výše, pokud vás napadne nějaký atypický typ profilu nebo uspořádání stěny, tak ho tady nejspíše najdete, jako třeba tyhle kvádry, protože tady mají opravdu snad všechno.

Položené profily.

Pokračujeme do patra po schodech. Aby to nebylo jednoduché, schodišť je také několik, takže celé je to takové nekonečné lezecké bludiště.

Sektor Nordwand je kolmice s velkými chyty.

Pokračování sektoru Nordwand za hranou nabízí lezení v koutě.

Další kolmice a slabé převisy.

A tohle je táhlý (mezipatrový) převis nad modrým dopadištěm. Kvádrové struktury ve stropě? Jak je libo.

Další uzavřenější (schovaný) prostor pro nácvik balančních kroků, lezení ve stropě a dalších technik.

Posouváme se k dalším sektorům. Protože jsem tu na návštěvě jednorázově, tak si bouldery k lezení vybírám jen ty pro mě něčím zajímavé, určitě nemám šanci přelézt dnes všechno v mé úrovni. Což znamená, že boulderů je tu tolik, že se lezec nebude nudit ani při pravidelné návštěvě 3x nebo 4x týdně. Navíc tu samozřejmě také v nějakých intervalech přestavují.

Samostatný blok uprostřed – kombinace převisů a kolmice.

Po obvodu další kolmé profily, kde jsou spíš menší (a řekl bych starší) chyty.

Z tohoto místa se dá pokračovat dál po schodech do posledního patra.

V nejvyšším patře jsou další sektory lezení.

Některé bouldery jsou pořádně dlouhé do šířky, některé jsou hezké vizuálně na pohled.

Na opačné polovině patra je hned několik spray wallů, naklápěčka a moon board.

Opravdu ve velkém rozsahu. Jako kdyby se zkombinovaly a zkoncentrovaly tak 3-4 běžné boulderovky dohromady.

Tady je dokonce nějaký prázdný prostor, kde něco ještě může být.

Asi největší atrakcí, na kterou boulderovka Frankenjura lákala při otevření, je Deep Net Soloing. Je to obdoba lezení Deep Water Soloing, kdy se leze bez jištění nad vodou, ale tady je to lezení nad záchrannou sítí. Tady je vstup.

A tady výstup, tedy výlez.

Sítě jsou dvě: do jedné se padá, druhá je zřejmě (pro jistotu) záchranná pod ní.

Když jsem si přečetl pravidla, přestal jsem se smát. A ani se moc nedivím, že jsem tu dnes za celé odpoledne nikoho lézt Deep Net Soloing neviděl.

Jestli dobře chápu německy psaný text, tak lezení nad sítí je podle provozovatele hodně rizikové, leze se na své vlastní riziko, které zahrnuje v krajní variantě i smrt. Celé řešení není podle žádné normy a je určené jen pro pokročilé lezce, kteří projdou školením. Takže mě přešla chuť na vyzkoušení.

Z opačné strany je pak tréninkový profil pro lezení nohama v položeném rajbasu. To je super věc, která se téměř nikde nevyskytuje a přitom by se tolik hodila. Tady je v relativně široké podobě.

A teď k samotným boulderům. Jsou stavěné po barvách chytů, označené jsou startovní a topové chyty cedulkami s číslem obtížnosti. Používají tady stupnici od 1 do 10, což mě trošku překvapuje, protože často bývá stupnice kratší – třeba od 1 do 7 nebo do 8, ale do 10 jsem to asi nikde neviděl…

Celkový počet boulderů? Jak v poslední době na stěnách zkouším obvykle spočítat bouldery osobně ručně, tak tady to vzdávám 🙂 Nemusíme ale smutnit, používají zde aplikaci Vertical Life pro možnost zapisování přelezů, takže můžeme vyjít z informací z aplikace. Jak jsem ale dnes zkoušel přelezené bouldery zaklikávat, tak některé bouldery (skupiny boulderů) v aplikaci nebyly. Takže číslo 337 (součet počtu boulderů z aplikace), ačkoliv je obrovské, tak je nejspíš pořád menší než skutečný počet. V součtu nejsou žádné vyloženě dětské bouldery, což občas stěny započítávají do celkového počtu. Když číslo 337 srovnáte s jinými stěnami, kde bývá kolem 150, výjimečně kolem 200 kousků, tak je to mega číslo. Ale jak jsem psal, skutečný počet bude spíš vyšší, odhaduju kolem 360-380.

Tohle je plán přestavby boulderů. Všechno hezky ze dřeva.

Narazil jsem na několik těchto jehlanů, aktuálně nevyužitých.

Ve spodním patře je vybavená posilovna.

Vyfotil jsem si hezký dávkovač magnézia. Vpravo je již v krabičkách připravený, vlevo se dá doplnit. Samozřejmě obě varianty jsou placené.

Uprostřed budovy je bistro, bar, recepce s posezením.

A další posezení pokračuje na terase venku za budovou. Kromě toho jsou ještě další prostory, kam jsem se nedostal.

Nápaditě řešení půjčování lezeček a mágo pytlíků.

A za dalšími dveřmi je oddělený dětský svět, úplně mimo bouldery pro dospělé, ani jsem dovnitř nedošel, už toho bylo hodně. Podle webu je zde 750 m2 lezení pro děti.

Boulderovka Frankenjura je vpravdě obrovská a samotná budova kolosální. Přesto její otevření nebylo pro místní úplným překvapením, protože stejní vlastnící provozovali předchozí verzi boulderovky již od roku 2012 – ale předpokládám v malé velikosti (bohužel jsem nenašel více informací). Náhodou jsem mluvil se staršími místními obyvateli (doprovázeli vnučku s jejími rodiči na lezení) a ti se jen podivovali té velikosti: podle jejich názoru je kapacita haly příliš obrovská ve srovnání s počtem obyvatel Erlangenu. Ptal jsem se jich, jestli sem třeba jezdí lidé z Norimberka, a na to říkali, že ta cesta jak autem, tak vlakem (přestože zastávka je téměř u haly) není úplně krátká, takže si to nemyslí. Podle nich na stavbu haly měly vliv spíš dotace a nějaká další podpora (obce?).

Pravda je, že při dnešní návštěvě v běžný pracovní den odpoledne jsem viděl docela dost návštěvníků, ale vzhledem ke kapacitě bylo využití haly hodně malé. Viděl jsem i dětské kroužky, ale opět ve velice malém počtu (to v pražské Jungli bývá mnohem větší provoz).

A přitom tu není žádný praktický problém: zázemí má velkou až obrovskou kapacitu (šatny, sprchy), i například parkoviště je obrovské – vícepatrové, sloužící zároveň zřejmě pro dojíždějící vlakem. Parkovat se dá zdarma, ale s omezením v kuse maximálně jen jeden den.

Návštěvu boulderovky Frankenjura vřele doporučuji. Patří do „řetězce“ firmy Blockhelden, která má více boulderovek. Evidentně to provozují lidé, kteří vědí, co dělají. Najdete tu nepřeberný výběr boulderů, profilů a všeho myslitelného okolo. Pokud jste někde na nějaké boulderovce něco viděli – tím myslím typ profilu, tvar nebo sérii chytů, princip lezení nějakého boulderu – tak tady to s největší pravděpodobností také najdete. Mezi pozitiva bych zařadil velikost haly, množství a různorodost boulderů k lezení, perfektní zázemí, parkování. Najdou se i negativa: trošku mi vadilo tmavé prostředí – nedostatek přírodního světla. Vlastně na prvním místě bych měl zmínit vyšší cenu vstupného – ale není se čemu divit, hala má svou kvalitu. A pro návštěvníky z Prahy je špatná zpráva délka cesty: autem to sem nejde stihnout pod 3 hodiny a to ještě za podmínky, že na dálnici nebudou kolony nebo hraniční kontroly.