Silzer Klettersteig – Crazy Eddy Klettersteig
Ferrata Silzer Klettersteig možná spíš známější pod názvem Crazy Eddy Klettersteig se nachází na skalní stěně nad rakouskou dálnici mezi Innsbruckem a Landeckem, konkrétně v úseku mezi městy Telfs a Imst. Úplně přesně je ferrata nejblíž k obci Silz, proto se vlastně jmenuje Silzer Klettersteg, což se nebudu snažit skloňovat ani přeložit do češtiny. Ferrata Silzer Klettersteig se ve svém umístění podobá nedaleké ferratě Geierwand Klettersteig u sousedního městečka Haiming. Obě jsou postavené na položené skalní stěně, mají pouze jižní orientaci, je z nich hezký výhled na údolí Inntal, ale dole pod ferratou hučí dálnice A12. V dalších parametrech se dost liší: Silzer Klettrsteig je délkou i na výšku lezení kratší, ale výrazně těžší.
Po vystoupení z auta se divám na kopec – někde tam musí být ferrata Crazy Eddy Klettersteig. Cestou k začátku ferraty ještě budu muset překonat dálnici, měl by tu být silniční most.
Možnosti parkování jsou dvě: buď přímo u vstupu do lesního porostu (prostor pro asi 2 až 3 vozidla) nebo na velkém parkovišti u zahradnictví a restaurace Crazy Eddy. Právě asi název restaurace poskytl alternativní jméno pro ferratu.
Silniční most přes dálnici vede, ale zrovna probíhá jeho rekonstrukce a provoz v jednom pruhu je řízen kyvadlově semafory. Bohužel s chodi se nepočítá a na jeden interval jsem to nestihl přejít – přejede mě případné protijedoucí auto? 🙂
Hned za silničním mostem je vstup lesa, správnost odbočení potvrzuje i směrovka turistického rozcestníku.
Lesním porostem vede pěšinka strmě do kopce.
Místy šlapu po oklouzané skále, ale pokračuju podle červených značek.
Konečně potkávám směrovku, která říká „ferrata doleva“.
A další směrovka. V tom už spatřím lezce nahoře na skále na ferratě. Ferrata se skládá ze dvou samostatných částí. První část vlevo zajišťuje lezení do poloviny výšky. V druhé části vpravo výše lze lézt po pavoučí sítě a lanový most. Obě části jsou na sobě nezávislé, jdou lézt samostatně a jde k nim samostatně přijít nebo od nich odejít. Našel jsem dokument popisující starší uspořádání ferraty, kde byly navíc oproti dnešku i nějaké žebříky.
Levá spodní část ferraty má i dnes dvě varianty lezení: vlevo těžší variantu s obtížností D a vpravo lehčí variantu s obtížností C. Jestli jsem se dobře zorientoval, tak skupina lezců leze tu těžší variantu D, kterou bych chtěl lézt také.
Popojdu ještě pár metrů. Od parkoviště uplynulo 20 minut, resp. od vstupu do lesa u rozcestníku cca 15 minut.
Ocitám se u skály u začátku levé těžší varianty D. Nikde jsem tu nenašel žádnou informační ceduli k ferratě. Oblékám ferratovou výbavu a vyrážím cvakat.
Podle topo obrázku je hned první úsek hodnocený obtížností D a druhý C/D. Je to proto, že skála je dost ale opravdu hodně oklouzaná a není na čem stát. Vytahuju se rukama po ocelovém jistícím lanu a nohama stojím na tření proti hladké ploše skály.
Občas se dá na něco stoupnout, ale po hladké skalní ploše se dá jedině vytáhnout rukama na sílu. Uff. Je to v tom vedru docela makačka.
Při pohledu doprava je vidět ocelové jistící lano té lehčí varianty (levé spodní části ferraty), která je hodnocená C kvůli jednomu úseku C, nicméně všechny ostatní úseky jsou lehčí. Přelézat tu lehčí variantu dnes nebudu, už mi na to nezbývá čas, ani moc energie, lezu dnes čtvrtou ferratu.
Pokračuji vzhůru a zase mě čeká hladká skalní plotna bez stupů, takže opět na sílu a rukama.
Vpravo vede jistící lano té lehčí varianty.
Tohle asi bude to Céčko na lehčí variantě.
Ohlédnutí na dosud přelezenou část. V tom vedru funím a jsem opět zpocený.
Lezu dál po oklouzané skále. Však se podívejte.
Výhled do údolí Inntal je famózní. Řekl bych, že je tu klid, ale dole monotónně hučí dálnice.
Další úsek obtížnosti C/D. Lezení je makačka, protože musím lézt rukama. Támhle výš už skála vypadá víc členitá, třeba tam už půjde stát nohama.
Je to o trošku lepší, občas se na něčem dá stát, ale je silové na ruce. Spíš by to chtělo lezečky namísto nástupových bot.
Jen doufám, že takhle nebude vypadá celá ferrata. Dole na fotce je vidět za dálnicí parkoviště situované mezi zahradnictvím a restaurací Crazy Eddy u řeky Inn.
Vpravo vede jistící lano lehčí varianty. Dole dálnice, řeka Inn a údolí Inntal.
Ferrata konečně trošku zlehkla, podle topo obrázku úseky B a Áčkový choďák.
Přicházím ke křižovatce, kde se připojuje k těžší variantě ta lehčí varianta. Podle topo obrázku zbývá série úseků B, B a A/B do závěru první části ferraty.
Skála je děsně oklouzaná a boty fakt nedrží.
Oddechový choďák.
Dolézám ke konci jistícího lana první části (první poloviny) ferraty. Od začátku lezení mi to trvalo asi 22 minut.
Ještě zdůrazním, že je dobré mít na hlavě helmu. Od skupiny lezců přede mnou letěly dolů nějaké kamínky. To se při vertikálním lezení může lehce stát.
Červená šipka naznačuje směr přechodu k druhé části (k druhé polovině) ferraty.
Tříčlennou skupinku lezců jsem právě dostihnul.
Pěší cestička k druhé části ferraty vede lehce z kopce, což nás všechny trošku znejistělo. Ale je to tak, mapa potvrzuje. Zároveň je tato cestička sestupová z druhé části ferraty (po dokončení), takže z topo obrázku získávám pocit, že tudy půjdu později ještě jednou.
Nahoře na skále zahlédnu jistící ocelové lano – zřejmě tam vede ferrata.
Cestou míjíme křížek.
Trojice se rozhodla odpočívat a pustili mě před sebe. Přicházím k pavoučí síti. Hlavní atrakce ferraty!
Na skále je vytvořená z řetězů pavoučí síť, resp. dvě spojené sítě nad sebou. Přesun od konce první části ferraty sem k začátku druhé části ferraty mi trval asi 8 minut (včetně pití a odskočení).
Začátek druhé části ferraty, resp. jistícího ocelového lana je trochu víc napravo.
Pavoučí síť se podobá lanovému žebříku, jednotlivé řetězy jsou v síti lehce uvolněné a nestabilní. Vlevo od pavoučí sítě je vedené jistící ocelové lano. Cvakat karabiny ferratového setu je možné buď na lano nebo i na řetězy v síti.
Čekal jsem, že lezení po síti bude hodně náročné, že se síť bude hodně houpat jako nefixovaný lanový žebřík. Ale docela to jde, řetězy jsou volné jen trochu. Cvakám karabiny většinou vlevo na jistící lano.
Ohlédnutí po vylezení z pavoučí sítě. Dole již tříčlenná skupinka obhlíží nástup. V topo obrázku má pavoučí síť obtížnost C/D. Podle mě to odpovídá, určitě je to aspoň Céčko.
Dál pokračuje Céčkové lezení v koutě. Skála je hladká, ale vlevo je pár kramlí. Nohama šlapu jednou vlevo na kramli, podruhé vpravo na kotvu jistícího lana, ale jednotlivé kroky jsou hodně dlouhé. Menší postavy tady budou mít problém.
Vpravo od linie lezení byla ještě na polici možnost štandování – možná vlastně vhodné místo pro horní jištění lezce na síti.
Skála v koutě je dost ohlazená, ostatně jako tady standardně všude 🙂
Poslední ohlédnutí na těžší pasáž druhé části ferraty s pavoučí sítí. Dál už to bude podle topo obrázku lehčí.
Následuje A/B choďák na polici.
Další lezení po položené skále je lehčí.
Přilézám ke křižovatce, která na chvíli rozdvojuje trasu ferraty: přímo vzhůru krátké Áčko nebo doleva trošku delší oblezení úseky A/B a A. Volím variantu doleva.
Traverzuju po vzdušné skále a míjím řetězy štandů, zřejmě se tu pode mnou dá lézt klasicky s lanem.
Je to vzdušné, ale ne těžké lezení.
Trošku se bojím, abych neshodil omylem dolů kamínky, kterých tu leží spousty.
Popolezu ještě dalších pár metrů a vracím se zpátky k hlavní trajektorii ferraty.
Čeká mě dlouhý Áčkový choďák do kopce.
Pod stromem dřevěná podlážka. Na historických fotkách jsem viděl, že tu býval piknikový stůl se dvěma lavicemi. Moc se toho nedochovalo.
Choďák pokračuje dál vzhůru ke skále.
Ještě pár metrů… a už vidím blížící se lanový most.
Lanový most má konstrukci ze dvou lan: jedno pro nohy, druhé pro ruce a jištění.
K nástupu do mostu je připravený statický žebřík.
Most má podle topo obrázu obtížnost C. Důvodem je horní lano v hodně velké výšce – mám co dělat, abych vůbec dosáhl. Menší postavy a děti mají smůlu, resp. jedině použít prodloužení přes smyčku nebo s kladkou.
Most jsem přešel bočním posunováním na jeden zátah, nezastavoval jsem pro focení.
Při lezení čelem k údolí je z mostu perfektní výhled. Za mostem i před mostem také 🙂
Most je podle mého názoru asi možné spodem obejít, v podstatě se dá asi rovnou klesat na sestupovou cestu, protože za mostem ferrata stejně končí.
Lana mostu jsou proti skále špatně vidět. V tomhle místě bych asi prohlásil konec lezení samotné ferraty. Od pavoučí sítě mi samotná druhá část ferraty trvala 25 minut. Když připočtu délku lezení první (spodní) části ferraty 22 minut a asi 8 minut přesun od konce první části k začátku druhé části, vychází mi celková doba lezení ferraty 55 minut. Průvodce avizoval 60 minut lezení, takže to souhlasí.
Za mostem už se klesá zpět dolů na sestupovou cestu. Je tu pár izolovaných úseků s jistícím ocelovým lanem, ale trošku si myslím, že by to lano mohlo být průběžně v celé délce.
Jinak je ta sestupová cestička tak trošku o hubu, protože při zakopnutí nebo uklouznutí člověk spadne někam, kam nechce.
Tady na fotce už lanový most nejde detekovat.
Sestupová cestička je označená červenými značkami.
Úsek s jistícím lanem.
Po zhruba 10 minutách od konce lanového mostu procházím kolem pavoučí sítě.
Sestupová cesta ve stejné „kvalitě“ klesá stále dolů. Opět úsek s jistícím lanem.
Na hlavě mám pořád helmu, protože by mohlo něco přiletěl shora. Je tam pořád ta tříčlenná skupinka.
Přiblížení a detail pavoučí sítě z dálky.
Míjím ukazatel, kolem kterého jsem šel při hledání začátku první části ferraty.
Zhruba po 20 minutách od konce lanového mostu (a konce lezení ferraty) jsem se vrátil na silnici. Tady je vidět, kde by mohlo zaparkovat pár osobních vozidel, nicméně teď tu mají složený materiál ke stavbě.
Ohlédnutí na celý kopec se skálou. Nevím, co použít k orientaci, takže ukázat přesně na ferratu je těžké…
Někde tam je ferrata.
Zhruba po 25 minutác od konce lanového mostu přicházím k parkovišti u restaurace Crazy Eddy. Civím na úkaz, kdy paní nalézá na koně.
Na parkovišti jsou poslední dvě auta. Restaurace už zřejmě zavřela.
Zahradnictví na jedné straně parkoviště.
Vchod do restaurace Crazy Eddy na druhé straně parkoviště.
Pokud jsem v článku o ferratě Geierwand Klettersteig Haiming pěl, jak je ferrata hezká, skála dobře členitá a lezitelná v pohodě, tak tady o ferratě Silzer Klettersteig – Crazy Eddy Klettersteig musím říct, že je pro lezce spíš nepřívětivá. Skála je tady hodně oklouzaná, samozřejmě v těch nejtěžších místech nejvíc. Tuhle ferratu bych začátečníkům ani dětem nedoporučoval.
První část ferraty má dvě varianty: těžší varianta s obtížností D je hodně náročná a kvůli oklouzané skále je nutné hodně zabrat rukama, protože nohama se dá stát často jen na tření. Jestli ta lehčí varianta (obtížnost C) je přívětivější, neumím ze své zkušenosti potvrdit, snad jo. Délka lezení první části je do 30 minut, pokud není nutné na někoho čekat. Pak následuje pár minut pěší přesun k druhé části ferraty.
Druhá část ferraty obsahuje dvě velké atrakce, nicméně v minulosti tu byly navíc ještě nějaké žebříky. První atrakcí je pavoučí sítě vytvořená z řetězů. Vypadá to těžší než to je ve skutečnosti. Nejtěžší je stíhat cvakat současně s lezením po lehce nestabilní pavoučí síti. Náročnější pak může být následný výlez v koutě hladké skály – tam jsem jednoznačně identifikoval problém pro menší postavy. Přelezení následné střední pasáže je jednoduché a dá se odpočinout, předběhnout či se nechat předběhnout. Bohužel pikniková lavička už neexistuje. Druhou atrakcí je závěrečný lanový most, který je těžký ne z důvodu dvou-lanové konstrukce, ale z důvodu vysoké výšky horního lana, kam má problém dosáhnout vysoký dospělý, natož menší postava nebo dítě.
Ferrata je rychle přístupná z parkoviště, nicméně sestupová cesta je lehce nebezpečná, protože není jištěná v celé délce a člověk může uklouznout. To je koneckonců je i negativní aspekt zmíněné sousední ferraty Geierwand Klettersteig Haiming. Doba přístupu 20 minut, doba sestupu 25 minut. Pozor také na jižní orientaci svahu s ferratou, protože na lezce svítí neustále sluníčko. Doporučil bych dostatek tekutin, případně zvolit méně slunečný den nebo lézt brzy ráno či později k večeru.
Doporučené parkoviště je velká plocha u restaurace Crazy Eddy – prý s tím provozovatel restaurace souhlasí. Existuje i možnost zaparkovat pár aut na krajnici přímo u vstupu lesa. Parkování zdarma.
