Riegersburg – Leopold Klettersteig

Pod názvem Riegersburg se skrývá obec v jihovýchodní části rakouské spolkové země Štýrsko. Dominantou obce je hrad na vyčnívajícím kopci vyhaslé sopky. A právě na skalní stěně pod hradem jsou postavené ferraty. Je jich tu více s různou obtížností. V tomto článku popisuji svou zkušenost s ferratovou cestou Leopold Klettersteig, která je z nich nejlehčí.

Vstup do celého areálu hradu včetně skály s ferratou je placený. Vstupenky se kupují v automatu, protože v okénku žádná živá obsluha není. Asi úspora lidských zdrojů. Na výběr je více možností a pro lezení ferraty stačí ta nejlevnější varianta (venkovní prohlídka) za 8,50 EUR. Se vstupenkou procházím turniketem a vydávám se vzhůru do kopce.

Kamenná cesta vůbec není vhodná pro kočárky a už chápu cedulku „pevné boty“ u vchodu do areálu.

Cestou potkávám skalní stěnu, materiálově je to čedič, protože jde o masiv vyhaslé sopky.

Pěší cesta k hradu se klikatě vine vzhůru, v první zatáčce by měla být odbočka k ferratě – to vypadá, že bude u té bílé cedule.

Ferraty se nachází na skalní stěně pod hradem. Stěna je orientovaná západním směrem, takže celé odpoledne na ní pere přímé sluníčko bez jakéhokoliv stínu.

Informační cedule s topo obrázkem.

Přibližuji se k ferratám. Od turniketu sem mi to trvalo 10 minut, celkem od parkoviště necelých 20 minut. Zastavuji u lavičky a oblékám kompletní ferratovou výbavu.

Na skále začínají dvě ocelová lana: Ve vyšší úrovni se začátkem hodně vpravo je Leopold Klettersteig s obtížností C. V nižší úrovni – se začátkem na fotce uprostřed – začíná ferrata Charlotte Klettersteig, která má obtížnost E s krátkou variantou E/F. Charlotte Klettersteig jsem dnes nakonec nelezl.

Níže v článku pokračuje povídání o ferratě Leopold Klettersteig.

Obtížnost lezení je v počáteční fázi lehká v úrovni A a B.

Nohama se dá dobře stát na skále.

Daleko vpředu vidím skupinu lezců, ale než tam dolezu, tak předpokládám, že se posunou dále a nebudeme se zdržovat.

Celé lezení je v podstatě traverzování horizontálním směrem.

Lezení je lehké, jen to přímé sluníčko dost pálí.

Blížím se k vertikálnímu úseku, který je podle topo obrázku těžší na úrovni C.

Ohlédnutí na dosud lezený traverz.

Výlez vzhůru nebyl o moc těžší. Nad Céčkovou pasáží je odpočinková lavička.

Následuje traverz po položené skále.

V topo obrázku je zakreslené Béčko, ale pro začátečníky by mohlo být nepříjemné stát nohama na dost oklouzané skále, kde není moc o co nohy zapřít než jen na tření. Tenhle úsek mi přijde náročněší než předchozí Céčko.

Podívejte na detail oklouzané skály. Na konci je výšvih nahoru, v topo obrázku obtížnost B/C.

Za mnou leze dvojice, odhaduju syn s otcem. Šli strašně rychle a divoce, později jsem zjistil, že lezou stejnou ferratu znovu – viděl jsem je lézt minimálně dvakrát ve stejném místě. Asi to mají jako posilovnu, ale to mně přijde divné: na umělé lezecké stěně trénink chápu, ale tady na ferratě, navíc takové rozsahem menší… no nevím.

Dál pokračuje ferrata Leopold Klettersteig traverzem opět lehké obtížnosti A a B.

Blížím se více pod samotný hrad.

Kousek před koncem ferraty Leopold Klettersteig je možnost vlézt do tzv. prodloužení, německy Verlängerung. Je to okružní trasa směrem dolů a po pár metrech opět zpátky vzhůru ke konci ferraty Leopold Klettersteig. Jenom to prodloužení je výrazně těžší, obsahuje úsek obtížnosti D/E. Jdu to vyzkoušet a lezu dolů, nohama nejdříve po několika kramlích, obtížnost B/C. Tímhle místem se v obráceném směru vylézá z ferraty Charlotte Klettersteig, ale tu jsem dnes nelezl.

Pokračování cesty Verlängerung dolů vede nohama pouze po skále. Obtížnost prý C.

Slézání dolů je těžší, když člověk nevidí, kam nohama leze…

Skála je místy dost mechová.

Nejtěžší úsek D/E ve spodní části „prodloužení“ je těžký tím, že není vůbec kam postavit nohy, pouze jen tak na tření proti svislé skalní stěně, která je dost hladká.

Ruce dostávají zabrat, ale naštěstí je úsek krátký.

Následuje opět stoupání vzhůru, obtížnost C/D, protože skála není moc členitá, resp. je hladká a mechová.

Po dolezení varianty „prodloužení“ se dostávám na křižovatku cest. Vpravo je A/B závěrečný výlez z Leopold Klettersteig na hrad, kde ferrata končí.

Budu pokračovat vlevo do ferraty Heinrich Klettersteig, která avizuje obtížnost C/D. Dočtete se o ní víc v dalším samostatném článku.

Ta skupina přede mnou lezla relativně pomalu a teprve stoupá vzhůru k hradu, kde všechny varianty zdejších ferratových cest končí tím přelezem přes hradní zeď na nádvoří.

Na ferratě Leopold Klettersteig už lezou další a další lezci. Je evidentně hodně navštěvovaná.

Tady je vidět chodníček, na kterém se ferratové cesty kříží a kde jsem chvilku odpočinul.

Ferratovou cestu Leopold Klettersteig jsem přelezl od začátku ocelového jistícího lana až sem téměř k jejímu konci za 15 minut a to počítám včetně varianty prodloužení Verlängerung (D/E). Pokračování povídání o zdejších ferratách najdete v článku o ferratě Heinrich Klettersteig.

Tady ještě celkový pohled na hrad Riegersburg ze západní strany. Lezení ferrat probíhá pouze v pravé části skalního masivu, nepřesahuje doleva přes tu diagonální hradní zeď světlé barvy.

Detailnější pohled na část skály s ferratovými cestami, jen ve výhledu překáží vršek stromu.

Celý kopec bývalé sopky s hradem Riegersburg v krajině dost vyčnívá vzhůru, takže z příjezdové silnice (ze serverní strany) vypadá takto. Na fotce je vidět výtah vedoucí na hrad zajišťující přístup z alternativiního parkoviště pro méně pohyblivé osoby a kočárky, protože jak jste výše viděli, pěší cesta přes turniket je hodně terénní.

Ferratové lezení na hradě Riegersburg je jednoduše přístupné a to myslím, jak vzdáleností od parkoviště, tak časově po velkou část roku, protože díky nadmořské výšce jenom kolem 400 metrů nad mořem tady nehrozí dlouhotrvající sníh v jarním nebo letním období. Ferratová cesta Leopold Klettersteig je nejlehčí varianta ze všech místní tras. Má obtížnost C, ale její převážná většina je lehčí. Je vhodná pro začátečníky a pro děti.

Kromě základní varianty Leopold Klettersteig se dá na jejím konci lézt ještě tzv. prodloužení Verlängerung s obtížností D/E. Prodloužení bych doporučoval již jen zkušeným lezcům a dostatkem sil v rukou. Celková doba lezení je v průvodci uvedená 30 minut, ale přelezl jsem to za 15 minut včetně D/E prodloužení. Největším rizikem zpoždění může být nutnost čekání na vpředu lezoucí skupiny. Návštěvnost je tu zřejmě obrovská, přestože je vstup do hradního areálu placený a ne zrovna levný.

O návratové cestě k parkovišti a také možnosti občerstvení na hradě píšu v dalším článku o ferratě Heinrich Klettersteig. Nesmím zapomenout zmínit parkování zdarma na městském parkovišti dole v obci. Co mi s průvodcem na bergsteigen.com nesedí, jsou časy nástupu a návratu z parkoviště. Když odmyslím prostoje (pití, svačina, hledání kešky), tak mi cesta od doporučeného parkoviště (souřadnice níže) přes koupení lístku v automatu, turniket až k začátku ferraty trvala téměř 20 minut. Taktéž sestup od hradu (od konce ferraty) zpět až na parkoviště trval také 20 minut, oproti uváděným 10 minutám.

Ještě rada: v budově městského úřadu Marktgemeindeamt na adrese Riegersburg 8 (v zadní části) jsou veřejné záchodky.