Pittentaler Klettersteig

První květnový a navíc prodloužený víkend jsem se vydal na ferraty do Rakouska. Naplánoval jsem si kratší ferraty v nižších polohách, kde jednoznačně nebude problém s případným sněhem ve vyšších polohách. Jako první jsem zvolil ferratu Pittentaler Klettersteig v obci Gleissenfeld. Nachází se jižně od Vídně, asi 75 kilometrů, zhruba hodinu jízdy. Výhodou je, že obec a skála jsou hned vedle u dálnice.

První fotka je z parkoviště pod kopecm se skálou. Jediný problém při příjezdu do obce byl, že navigace mě tvrdohlavě vedla ulicí Lindenallee, kde je zákaz průjezdu. Legálně průjezdná ulice (Türkensturzgasse) k parkovišti je o kousek vedle.

Cesta od parkoviště do kopce je zpočátku značená. Je společná pro turisty jdoucí ke zřícenině i pro nástup k ferratě.

V jednom místě nástupová cesta k ferratě odbočí z hlavní cesty. Zpočátku je cesta jednoznačně vyšlapaná, ale po chvíli už jsem měl pocit, že vyšlapaných cestiček vede více, žádná není ta hlavní a že vlastně kufruju.

Stoupání do kopce je hodně prudké, ať už vyberu jakoukoliv variantu. Podle mapy si myslím, že všechny varianty nakonec vedou nahoru ke skále. Zhruba po 25 minutách z parkoviště jsem se ocitl konečně u skalního masivu.

Podle mapy nástupová cesta překonává asi 170 výškových metrů.

Začátek ferraty Pittentaler Klettersteig má formu železného žebříku.

Zvláštní je, že ocelové jistící lano začíná až nad žebříkem.

Kromě téhle cedulky jsem nikde nenašel žádnou další informační ceduli s nákresem topo. Ani u dole u parkoviště jsem nic neviděl.

Nasazuji ferratovou výbavu a vyrážím vzhůru po žebříku s bidýlky.

Překvapuje mě, že lezení začíná docela zostra. Podle topo obrázku je žebřík B, nad žebříkem B/C a pak už Béčko.

Dál už pokračuje lezení klasicky po skále s ocelovým jistícím lanem pro jištění.

Jen sporadicky je tu nějaký roxor ve skále navíc.

Ohlédnutí na právě přelezený traverz obtížnosti B.

Následuje stoupání vzhůru.

Skála je hodně členitá, ale řada míst vhodných pro nohy je hodně oklouzaná. Přikládám to za následek obrovské návštěvnosti ferraty.

Na skálu celou dobu lezení ferraty svítí přímé sluníčko. V létě to musí být nepříjemné, už dnes je to docela znát.

Čas na selfie.

Další traverz obtížnosti B doleva.

Zatáčka vzhůru doprava je značená jako B/C a pak následuje nejtěžší pasáž celé ferraty = obtížnost C.

Při pohledu dolů je vidět obec Gleissenfeld. První vodorovná čára je místní silnice a železnični trat. Druhá vodorovná čára vzadu je dálnice A2 – vidíte, že od dálnice je to skutečně kousek. Rozhodně je hluk z dálnice docela slyšet.

Céčkové lezení je těžké tím, že je skála relativně oklouzaná (ohlazená) od lezců.

Céčková pasáž není dlouhá.

Ocelové jistící lano se lomí doleva do obtížnosti B.

A tím ferrata Pittentaler Klettersteig končí.

I průvodce upozorňuje na to, že ocelové jistící lano končí o trošku dříve než skála, takže je dobré posunout tělo výše a vycvaknout karabiny až později shora. Přelezení ferraty mi trvalo 15 minut včetně focení, v průvodci píšou 30 minut. V průvodci také uvádí 80 výškových metrů vlastního lezení.

Nad ferratou se nachází pozůstatek kamenného oblouku (brány) Torbogen, který patří k blízkému hradu – dnes už jen zřícenině Türkensturz. Sem už můžou dojít i pěší turisté lesní cestou.

O pár metrů dál je vrcholový kříž.

Je tu nádherný výhled do kraje.

Historie místa Türkensturz sahá do 16. století, kdy místní rolníci z obcí Gleissenfeld a Seebenstein bránili své domovy před rabováním osmanských jezdců, kteří zbloudili po neúspěšném obléhání jedné maďarské pevnosti. Rolníci zahnali jezdce na skálu, donutili je skočit a ti se pak dole roztříštili. K místu se také vážou další pověsti, ale to sem nepatří. Zřícenina Türkensturz není pozůstatkem nějakého hradu, byla postavena záměrně jako umělá zřícenina v 19. století. Součástí zříceniny byla i věž, která se ale v roce 2023 zřítila. Mluvil jsem s jednou místní paní, která říkala, že obecní zastupitelé už mají plán na obnovu věže.

Od zříceniny jsem se vydal na sestupovou cestou, která vede od rozcestníku po červené dolů z kopce. Zelená a červená cesta po vrstevnici vede k hradu Seebenstein, jde se asi hodinu.

Sestupová cesta k parkovišti trvala necelých 30 minut. Cestou jsem lovil kešku a mluvil s místní paní, takže skutečný čas sestupu může být i kratší.

Parkování je zdarma a kapacita pojme řádově 10 až 20 vozidel.

Ferrata Pittentaler Klettersteig je krátká ferrata, která není ovlivněná zimním počasím. Předpokládám, že tu je možné lézt téměř celoročně, vrchol je v nadmořské výšce jenom 530 metrů nad mořem. Zároveň jednoduchá dostupnost od parkoviště (i od dálnice) činí ferratu hodně navštěvovanou, což se projevuje oklouzanou skálou. Oklouzaná jsou (jako naschvál :-)) hlavně místa, kam by si člověk chtěl postavit nohy. Obtížnost ferraty je podle průvodce Céčko. Někoho by mohl vystrašit nejištěný počáteční žebřík s bidýlky. Vhodnost pro děti a začátečníky je sporná, vlastně asi proč ne: z ferraty sice nejde nikde v půlce odejít, na druhou stranu je relativně krátká. Mně trval přelez 15 minut, ale průvodce avizuje 30 minut. Lezení by bylo lehčí, kdyby skála nebyla oklouzaná.