Boulderbar Wien Hauptbahnhof

Níže najdete sérii fotek z boulderovky Bouldebar z Vídně a to z pobočky Hauptbahnhof, která se nachází v blízkosti hlavního nádraží. Když jsem kdysi navštívil jejich první pobočku ve vídeňské ulici Hannovergasse, měl jsem legraci z toho, že se jmenuje stejně jako moje tehdy „domovská“ stěna BoulderBar v Holešovicích. Dneska už se ono místo v Praze u Výstaviště nově jmenuje Jungle Holešovice. Mezitím však v Rakousku vyrostla celá síť s názvem Boulderbar: ve Vídni jsou celkem čtyři pobočky, další je v Salzburgu, nejnovější pak v Linci (Linz – Leonding) a nově mají otevírat letos v srpnu ve městě St. Pölten.

Nyní se však už pojďte podívat na fotky z Boulderbar Wien Hauptbahnhof.

Tato stěna byla otevřena v lednu 2020. Nachází se v přízemním patře obrovského parkovacího domu, který má minimálně 7 pater nad zemí. Je to novostavba – ostatně čtvrť kolem vídeňského hlavního nádraží je plná novostaveb, většinou zaměřených na ubytování a konference, některé věžáky mají i 20 pater. Boulderovka je v prostoru tvořeném z betonu v kombinaci s kovem a sklem, každopádně uvnitř i z vnějšku to působí velice čistě a moderně.

Boulderbar Wien Hauptbahnhof má půdurysnou rozlohu 1100 metrů čtverečních a vnitřní plocha k lezení čítá asi 1300 m2. K tomu je potřeba přičíst ještě 200 m2 venkovní lezecké plochy, fotky jsou dále níže.

Najdeme tu kombinaci všech profilů: kolmice, rajbasy, převisy i strop.

Mají tu naklápěcí Kilter board.

Připomínka pravidel, že na dopadiště nepatří žádné láhve.

Těsně u Kilterboardu pod názvem Technik area jsem našel několik boulderů pro nacvičování některých základních lezeckých technik.

Dají se tu ukazovat techniky jako patička, špička, výměna nohou, dynamický krok, stoupání nohama na tření, skok při nástupu boulderu apod.

Jednotlivé techniky jsou krátce popsané na cedulkách u příslušných boulderů. Škoda, že jen v němčině. Na každém boulderu se cvičí jen jeden prvek. Přijde mi to velice užitečné a není to náročné na vytvoření.

A ještě fotka Kilterboardu v celé své velikosti.

Pokračujeme prohlídkou další profilů.

Bouldery se tu lezou po barvách chytů. Obtížnost je vyznačená cedulkami u nástupu a u topového chytu. Nejsou tu žádné top-out bouldery s výlezem přes hranu.

Mají tu dostatek položených a kolmých profilů.

Žlutý boulder začínající u okna se mi líbí, začíná náskokem na obří zátku od piva 🙂

Pod oknem je prostor pro traverzování bez rukou.

Detail chytu, o které jsem psal „zátka od piva“. Už jsem si všiml v pobočce Boulderbaru v Linci a Salzburgu, že tu mají „reklamní chyty“.

Lávka patří k hornímu patru boulderu, kam se podíváme za chvíli.

Tahle fotka pro mě osobně znamená trošku víc – tady na žlutém boulderu 6C+ se mi povedlo se při skoku zranit, čímž moje návštěva tady skončila trošku předčasně proti mému očekávání. Ale aspoň mě hřálo, že se mi povedlo vylézt ten vykutálený balanční modrý 6A+ v pravé části fotky.

Sortiment chytů je relativně pestrý včetně modernějších maker a velkých struktur, ale viděl jsem i stěny, kde těch moderních chytů bylo ještě více. Co se týče nápaditosti postavených boulderů, tak mi tady přišly docela dobré a nemůžu říct nic kritického – dokonce i ty lehčí 5A, 5B byly postavené vždy s nějakou myšlenkou.

Tady už jsem po zranění bohužel neměl možnost lézt.

V tomhle sektoru dnes probíhalo stavění. Když jsem přišel, tak stavěči právě finišovali, ladili poslední kousky a pak uklízeli zbývající chyty.

Značení boulderů je pomocí cedulek s vyznačenou francouzskou obtížností. Odpadá tak nutnost přepočítávat podle převodní tabulky.

Startovní cedulka je jenom jedna a pravidlo v Boulderbaru říká, že ruce jsou buď obě na startovním chytu nebo jedna ruka na startovním a druhá na jiném chytu (stejné barvy) pod úrovní nebo nejvýše na stejné úrovni jako startovní chyt.

Pohled z horního patra do přední části boulderovky, vzadu recepce a posezení.

Pohled ze stejného místa do zadní části boulderovky.

V horním patře už nejsou postavené standardní samostatné boulderové problémy, ale je tu relativně velký sektor typu spraywall pro možnost lezení vymyšlených boulderů a kolečkovacích boulderů.

Přes lávku se dá dostat do posilovací místnosti.

Ve spodním patře je také dětský koutek se skluzavkou.

Zmiňoval jsem venkovní (outdoor) boulderovku o rozloze 200 metrů čtverečních. Dneska se tu neleze, protože jsou ještě louže po nočním dešti.

Na venkovní boulderovku se projde přímočaře jen spojovacími dveřmi, easy, simple.

Pohled na venkovní boulderovku od vchodu přes plot.

Na začátku haly je možnost posezení pro diváky, spousta odkládacích skříněk i trezorů pro cennosti.

A taky parkoviště pro koloběžky 🙂 Vídeň je přeci víc než vhodná pro kola apod.

Obvykle do článků ze stěn nedávám fotky ze šaten a zázemí. Tentokrát udělám výjimku, protože místní sprchový kout se mi fakt líbil. Nerez provedení působí moderně, tvar připomíná futuristickou raketu a hlavně koncept umožňuje jistou dávku soukromí, což oceňuji vzhledem k tomu, jak je místní šatna prostorově namačkaná. Palec nahoru!

Lezení tady bylo dobré a líbilo se mi, škoda jen, že jsem přelezl „svoje“ bouldery jen asi ve třetině haly a po 70 minutách neplánovaně předčasně musel skončit.

Obligátně ještě přidám fotku z oblasti recepce.

Pobočku Boulderbar Wien Hauptbahnhof můžu doporučit pro návštěvu stejně jako jiné pobočky této firmy. Lezení tu bylo dobré, bouldery postavené s myšlenkou. Stěna je umístěná v novostavbě a při vlastní návštěvě ani není vidět, že budova je parkovací dům o mnoha patrech. Blízkost stěny od vídeňského hlavního nádraží vybízí k návštěvě při cestování přes tento relativně důležitý cestovní uzel.

Na boulderovce funguje všechno podle standardu jako na ostatních pobočkách. Můžu potvrdit, neboť vloni jsme byli v Boulderbar Linz (který překvapí svou vlastní a pro konkrétní účely postavenou budovou včetně hotelu) a dva roky před tím na pobočce Boulderbar Salzburg. Dneska mě jen mrzí, že jsem si kvůli zranění nazalezl do sytosti jako obvykle.