Vertic-Halle Saxon

Na lezeckou stěnu Vertic-Halle jsme zavítali znovu po dvou dnech, protože bylo pořád hodně špatné počasí a nedalo se dělat nic kloudného venku. Tentokrát jsme navštívili pobočku ve městě Saxon, která se nachází asi o 60 kilometrů západně od Vertic-Halle Baltschieder, kde jsme již byli předevčírem. V Saxonu je oproti Baltschiederu výrazně větší plocha věnována lezení na laně, ale my jsme se opět rozhodli jen boulderovat. Přestože podle webu tu má boulderovka pouze 500 metrů čtverečních, bylo tu hodně co lézt a končili jsme kvůli prolezeným prstům. Pojďte se podívat na sérii fotek z haly.

Po vejití do haly narážíme na pult recepce. Vlevo je boulder, vpravo pak lezení na laně. Boulderovka nabízí všechny profily: kolmice, trochu rajbasu a různé převisy včetně táhlého převisu s bubnem.

Výška dopadiště, posuvné matrace, typy chytů a značení cest je stejné jako ve Vertic-Halle v Baltschiederu, takže nás nepřekvapilo. Jestli ale pamatujete, jak jsem zmiňoval v Baltschiederu nabídku erárního magnezia v takových „krmítkách“, tak tady nic takového nemají.

Překvapilo nás docela velké množství lezců, skoro bych řekl, že boulderovka byla narvaná. Což souvisí s denní dobou, kdy tu jsme – je pracovní den podvečer.

Půdorys boulderovky tvoří dva laloky, jakoby roztažené písmeno E.

Bouldery jsou postavené smysluplně, přijdou mi spíš těžší a náročnější na lezení, hlavně víc silové. Téměř tu nejsou bouldery pro začátečníky. Je to vlastně hodně podobné sesterské stěně v Baltschiederu.

Ještě přidám pár fotek z patra nad prostředními stěnami boulderovky. Ale sem se nevylézá, žádný boulder nekončí výlezem, všechny končí před hranou a skáče se dolů. Tady je taková pustý prostor tak pro diváky.

Tohle je sektor s nejdelším táhlým převisem „ze sklepa“.

A tady v pozadí již vidíte stěnu s lanem.

Značení obtížnosti boulderů je tu stejné, ale ne úplně stejné jako ve Vertic-Halle v Baltschiederu. Stupnice barev a jejich kombinace je sice stejná, ale používá se tu jiný obrázek s barvou: tady jsou to švestky (nebo co to je?), zatímco v Baltschiederu to byla hlava draka. Švestky označují začáteční chyty nebo chyt.

Pojďme ještě v rychlosti prolétnout prostor pro lezení na laně. Tady v přímém sousedství boulderovky jsou to lehčí cesty se samonavijáky.

Nad průchodem do další části haly je část profilu průhledná.

Tady se dá lézt pouze na navijáku, protože na stěně nejsou expresky.

Když projdeme průchodem, v další části haly je možnost lezení na laně úplně luxusní. Stěna je tu vysoká až 15 metrů, což je více než obvykle bývá na lezeckých stěnách.

Část místnosti tvoří kolmice a část lehčí převis.

A pak je tu drsný převis s pokračováním ve stropě.

V kolmici jsou tu i klikatící se spáry a plastické hrany. Docela neobvyklý a zajímavý profil pro trénink.

Najdeme tu i sektor s nataženými top-rope lany. Bez expresek.

A nacházíme další navijáky. Podle webu je jich aktuálně celkem 10 kousků.

I tady v druhé části haly se dá jít po schodech do patra, kde jsou další šatny a větší prostor k posezení.

Další pohled na největší převis.

Na stropě je velký krápník, ale cesty na něj aktuálně nevedou.

Nabízím ještě pohled na stropní pasáže, kde jsou pokračování některých cest.

Kromě velkého krápníku jsou tam i šedé kvádry, ale ochytované zrovna nejsou. Klasické dřevěné struktury typu jehlan jsou součástí cest.

Mají tu i sektor lezení s nataženými lany pro děti.

K tomu je přilepený dětský boulder, kde mají některé zvláštní jakoby dětské chyty a struktury.

V jednom koutě v patře nad boulderovkou jsem našel i malou posilovnu. Mají tu klasický moon-board, i když bez aktuálního žlutého designu.

A nesmí chybět campus.

V patře – už jsem zmiňoval – nad dětskou boulderovkou je další možnost posezení s barem, ale tady občerstvení dnes nefunguje – obsloužili nás na centrální recepci.

Tohle je recepce u vchodu, půjčovna vybavení a bar v jednom.

Před halou zřejmě patří k lezecké stěna kus pozemku. Jestli ten kus boulderovky je určen pro venkovní použití nebo k něčemu jinému, neumím říct.

Oproti sesterské stěně Vertic-Halle Baltschieder tady mají na budově hezké logo s nápisem.

Lezecká stěna Vertic-Halle v Saxonu je oproti sesterské stěně v Baltschiederu výrazně větší a to především pro lezení na laně. Výška stěny dosahuje úctyhodných 15 metrů. Místní specialitou je dlouhý převis s pokračováním lezení ve stropě, kde jsou i různé struktury. Další lahůdkou jsou spáry na stěně s plastickými reliéfy. Podle webu tu nabízí 150 lezeckých cest, 10 samonavijáků a řadu top-rope lan. Boulderovka je menší, jen 500 metrů čtverečních. To jsou ty pozitivní zprávy.

Mezi negativa bych zařadil stísněnost jak boulderovky, tak některých sektorů lezení na laně. Při větší návštěvnosti, kterou jsme právě zažili, je potřeba dávat hodně pozor kolem sebe a odpočívat se dá jen na okrajích sektorů. Zvláštní je, že na tak kapacitní lezeckou stěnu tu mají hodně malé šatny. A ještě zmíním, že na dospělé boulderovce jsou bouldery spíše těžší, určitě víc silové, a nejsou tu moc bouldery pro začátečníky. O mém problému zapamatovat si stupnici barev určující obtížnost bouderů jsem psal už u sesterské stěny – ta kombinace dvou barev mi fakt nejde do hlavy 🙂

Parkování kolem haly je zdarma, i když při špičkové návštěvnosti jsme volné místo chvíli hledali. Navigace nás dovedla správně, ale nerezidenční lokalita s halou je mimo obydlené město.