Vaude Schmugglersteig Klettersteig – 1. část – ferrata na vrchol

Pašerácká ferrata Vaude Schmugglersteig nabízí nádherné výhledy v nadmořské výšce mezi 2200 a 2500 metrů nad mořem. Nachází se nad obcí Gargellen v západním cípu Rakouska. Obtížnost ferraty Vaude Schmugglersteig je C nebo C/D podle zvolené varianty. Zvládnout se dá za půlden. Jen je potřeba počítat s tím, že do oblasti s ferratou se jede z údolí Gargellen kabinkovou lanovkou Schafbergbahn, která má omezenou provozní dobu.

Zaparkovali jsme na placeném parkovišti u dolní stanice lanovky Schafbergbahn, koupili celodenní lístek a vyjeli lanovkou nahoru. U horní stanice lanovky je občerstvení, toalety a dětské hřiště. My však vyrážíme s batohy vzhůru po kamenité cestě.

Cesta se klikatí svahem, na kterém jsou v zimě lyžařské sjezdovky.

Míjíme horní stanici sedačkové lanovky Kristallbahn, která je vypnutá, v provozu je jen v zimním období.

Podle článků na internetu víme, že na ferratu za hezkého počasí míří hodně lidí, takže nás nepřekvapují skupinky lezců před námi i za námi.

Šplháme po hřebeni, kde se původní pohodlná široká cesta změnila na úzkou pěší cestičku.

Při ohlédnutí zpět vidíme horní stanici lanovky Kristallbahm a celé údolí Gargellen.

Někde tam před námi na tom masivu se poleze ferratou nahoru.

Potkáváme směrovku na začátek ferraty. Oblékáme si tady sedáky a helmy.

Cestička teď pokračuje traverzem ve svahu. Očima se snažíme najít na skále barevné tečky helem lezců před námi, abychom odhadli, kudy ferrata vede.

Asi po 40 minutách od lanovky se dostáváme k vlastnímu začátku ocelového jistícího lana ferraty. Množství lidí před námi na ferratě není moc optimistické, štrůdl lezců se posunuje dost pomalu, vidíme tam malé děti a začátečníky.

Tady fotka s pohledem na úplný začátek jistícího lana.

Musíme počkat, než se kolona lezců vůbec pohne, abychom mohli na ferratu nastoupit.

Už se konečně hýbeme, ale postupujeme po jednotlivých úsecích ferraty pomalu. Za námi vidíme přicházet další lezce.

Ohlédnutí zpět na hřeben, ze kterého jsme před chvíli přišli.

Lezců za námi je hodně. I před námi. Za hezkého počasí v létě se asi nedá vybrat nějaký lepší startovní čas.

Začátek ferraty má dva úseky B/C a hned navazuje Céčko, které způsobuje trošku větší zaseknutí. Hned potom je Béčko, kdy se pohyb zase trošku zrychlí.

Další zaseknutí následuje hned u křižovatky variant.

Varianta rovně nahoru je celkově lehčí (maximum C), ale to Céčko je tady hned na začátku. Varianta doprava je celkově těžší (maximum C/D), ale z místa křižovatky začíná lehčími Béčky traverzem doprava, takže odsýpá rychleji.

Volíme variantu doprava. Průvodce bergsteigen.com v textu i v obrázku říká, že je to C/D. Ale tady na cedulce je napsáno Déčko.

Lezci na následující fotce lezou lehčí Céčko nahoru.

My jdeme variantu doprava.

Ohlédnutí zpět na lehčí variantu.

A ještě jeden pohled na lehčí variantu, i když zrovna ten úsek je Céčko.

Naše těžší varianta teď vede přes dva lanové mosty.

Cedulka říká, že na mostě má být maximálně jedna osoba.

A ještě dělám fotky lehčí varianty, tady ten pohled vypadá dost cool 🙂

My pokračujeme prvním lanovým mostem. Obtížnost má označenou jako Béčko.

Most má konstrukci ze tří lan: jedno pro nohy, a dvě pro ruce a jištění na stejné straně, takže přechod přes most je nejlepší bokem.

Ještě jeden pohled na lehčí variantu. Jak vidíte, lezců je tam hodně.

Po prvním mostu je kratičký přesmyk přes skálu a pokračuje se druhým mostem, za kterým je nejtěžší místo ferraty: lehce převislá plochá stěna s kramlemi. Lezec s oranžovo-bílou helmou před námi do toho nejtěžšího úseku právě nastupuje.

Tady ještě ohlédnutí zpět na první lanový most: už jsou na něm další dva lezci, co jdou za námi.

Druhý lanový most má také konstrukcí ze tří lan podobně jako první most. Jen je o trošku delší. Borec s oranžovou-bílou helmou je právě asi v polovině nejtěžší stěny.

Za mostem se pokračuje tím nejtěžším úsekem téhle ferraty nahoru. Vlevo je krátká odbočka s fotopointem: z toho místa se dá udělat hezká fotky následujícího lezce na mostě.

Laura už nastoupila do nejtěžšího úseku směrem nahoru.

Takhle vypadá mostu ze zmíněného fotopointu.

Detailní pohled na křižovatku mostu, nejtěžšího úseku a odbočky k fotopointu. Zároveň je tu ještě úniková cesta směrem dolů, kdyby někdo potřeboval z tohoto místa utéct. V průvodci k tomu píšou, že po slezení Béčkového úseku s jistícím lanem následuje zřejmě nejištěná ošklivá cesta po kamenech a suti.

Zkouším se ohlížet na lehčí variantu a částečně vidím nějaké lezce, jak vylézají nahoru: lehčí varianta je lehčí jen o trošku, jsou tam úseky 2x C a 2x B/C.

Vraťme se ale našemu nejtěžšímu úseku. Průvodce v obrázku píše C/D, ale na cedulce na křižovatce variant bylo napsané Déčko.

Asi takhle: těžké to je i není. Šlape se neustále po kramlích, takže nohama se stojí dobře. Ale protože je stěna kolmá až lehce převislá, vzniká velký nápor na ruce, pokud je lezec používá neefektivně. Co dělá úsek těžší, je větší délka, která vyžaduje určitou vytrvalost nebo schopnost si v polovině odpočinout v odsedce.

Ještě ohlédnutí na lezce za námi, který už je na mostě.

Tady už jsem v polovině nejtěžšího úseku a fotím lezce za námi: borec je na fotopointu a lezkyně právě uprostřed mostu.

Možná z téhle fotky je vidět lehká převislost stoupání po kramlích.

Tady jsou hezky vidět oba lanové mosty. V dálce horní stanice lanovky Kristallbahn (bez provozu), kolem které jsme šlapali od lanovky na hřeben k nástupu na ferratu.

Do konce nejtěžšího úseku mi zbývá ještě pár kramlí.

Už jsem za nejtěžším úsekem a můžu se rozhlížet. Tamhle nahoře jsou lezci na té lehčí variantě.

Při pohledu dolů zjišťuju, že naše následovníky zrovna nevidím.

Další pokračování po položené skále je teď po tom nejtěžším úseku docela sranda.

Při ohlédnutí dolů vidím červeného borce po přelezení prvního mostu a další lezkyni uprostřed prvního mostu.

Úseky ocelového lana se teď klikatí po skále, chvíli přemýšlím proč.

Asi jsem na to přišel: autoři ferraty asi chtějí, aby si lezec užil co nejvíce adrenalinu. Cesta nohama totiž vede těsně nad hranou skály. Lezení je dost vzdušné. A přitom by cesta mohla jít o pár metrů dál, protože skála je tu položená a víceméně povrchově stejná. Vidím pod sebou lanový most a další lezce.

Fakt traverzuju nad propastí. To je určitě naschvál 🙂

Skála je celou dobu hodně strukturovaná, takže šlapat je pořád kam. Na fotce je vidět jeden lezec v uprostřed nejtěžšího úseku a lezec nad ním je už v té lehčí části.

Na hřebenu za roklinkou vidím lezce na lehčí variantě: tu lehčí trasu volí pochopitelně výrazná většina lezců ferraty.

Naše varianta je teď lehčí: choďák po skále a zčásti po pěšince.

V dáli už je vidět vrcholový kříž, náš cíl na ferratě.

Ještě kousek a přede mnou už je křižovatka, kde se spojují obě varianty ferraty.

Pohled na lehčí variantu ferraty.

A tady pohled na zbývající část ferraty. Podle topo obrázku by od spojení obou variant ke kříži měla být hodně dlouhá cesta ve srovnání s dosud odlezeným úsekem od startu. Ale na pohled se kříž zdá být docela blízko.

Musíme opět vyrazit a neměnit moc tempo davu, protože za námi se objevují další lezci z lehčí varianty.

Jistící lano je k dispozici neustále. Ale obtížnost je poměrně lehká: A/B nebo maximálně Béčko.

Pohledy dolů a do okolí jsou nádherné.

Kříž vypadá blízko, ale tak úplně blízko není.

Zase pohled zpět na začátek dnešního putování.

Vrcholový kříž se přibližuje, ale ještě chvilku budeme muset lézt.

Jistící lano slouží opravdu na jištění pro případě, že by někdo uklouznul, aby neletěl bůhvíkam.

Vidíte terén vhodný spíš pro kozorožce, ale lézt není žádný problém.

Tady se blížíme k poslednímu nejtěžšímu úseku B/C před vrcholovým křížem. Vidíte, jak se před kolmou stěnou štosují lezci, protože v tom úsek jdou někteří pomaleji.

Stěna se jmenuje Kristallwand.

Nejsou tu kramle navíc, jen tyče držící lano, ale přírodních odšlapů (míst pro nohy) na skále je dostatek.

Klasicky přidám ohlédnutí zpět, odkud jsme teď přišli.

Tady už jsem po výlezu stěny Kristallwand.

A blížíme se k vrcholovému kříži. Vzhledem k množství lidí očekávám trošku problém s místem: budu rád, když udělám nějaké fotky. Natož si chtít sednout, odpočinout a posvačit. Moje obavy se později vyplnily.

Takže rychlá fotka od vrcholového kříže a budeme pokračovat v sestupu. Pauza bude až později. Ještě dodám, že od začátku ferraty k vrcholovému kříži jsme se dobrali po 1 hodině a 15 minutách, tedy o něco dříve než v průvodci uváděném čase 1 hodina a 30 minut.

K vrcholovému kříži musím přidat jednu poznámku. Na kříži je nápis Gargellner Köpfe – to vidíte na fotce. Průvodce bergsteigen.com také hovoří o Gargellner Köpfe a nadmořské výšce 2559 m. Při podrobnějším pohledu do map ale později zjišťuji, že to možná není pravda. Správný vrchol Gargellener Köpfe (v mapách je tam jedno „e“ navíc) je ještě o kus dál (a výš) a to zcela mimo ferratu. Vrcholový kříž je sice postavený v nejvyšším místě ferraty, ale jeho nadmořská výška je podle mě asi jen 2425 metrů nad mořem. Možná se pletu, ale podle vrstevnic v mapách (mapy.cz, openstreemap, freemaptoosl.com) mi to tak vychází. Protože všechny další servery, ať už české nebo zahraniční, přebírají bezhlavě informace z bergsteigen.com, je označení vrcholu ferraty s výškou 2559 m všude stejné.

To všechno ale nemění nic na tom, že je to tady hezké.

Povídání o pokračování treku, tedy o sestupu z ferraty Vaude Schmugglersteig Klettersteig najdete v druhém dílu.

Pokud můžu už teď shrnout, tak ferrata je moc hezká a s nádhernými výhledy. Přístup k ferratě znamená vyjet kabinkovou lanovkou z údolí a od horní stanice lanovky šlapat asi 40 minut do kopce. Samotná ferrata od startu k vrcholovému kříži trvá 1 hodinu a 15 až 30 minut (75 minut trvala nám, 90 minut uvádí průvodce). Je vhodná i pro rodiny s dětmi, na ferratě není žádný vyloženě nebezpečný úsek. Helmy na hlavě se hodí díky velké návštěvnosti, kdy může letět neplánovaně něco dolů, ať už kámen nebo láhev s vodou apod. Obtížnost se dá vybrat: lehčí je maximálně Céčko, zatímco těžší C/D (cedulky píšou D) je spíš pro pokročilé a trénované lezce. Vzhledem k tomu, že ferrata není extrémně dlouhá, tak to Céčko (tedy lehčí variantu) zvládnou i začátečníci a děti. Nevýhodou ferraty může být velká návštěvnost a tedy nutnost trpělivého čekání na lezce před vámi.