Valkastiel Ruine Klettersteig

Ferrata s tajuplným názvem Valkastiel Ruine Klettersteig nabízí ferratový park složený z 5 základních cest, které lze přelézat buď jednotlivě nebo v kombinaci. Dá se vybrat lezení jen do určité vybrané obtížnosti: jedna cesta je B/C, kterou lze zkrátit jen na úsek A/B, pak jsou tu dvě Céčka a dvě cesty s úrovní D. Celý ferratový park se nachází na kopci nad městečkem Vandans vedle obce Sankt Anton im Motafon v údolí v rakouském Vorarlbergu. Jméno ferraty (ferratového parku) je odvozené od zříceniny hradu Valkastiel, jehož zbytky zachovalých zdí najdeme na hraně masivu s ferratou.

Ale pojďme od začátku. Zaparkovali jsme na souřadnicích uvedených na konci článku. Od auta jsme v děsném vedru stoupali do kopce, abychom zhruba po 70 minutách dosáhli začátku ferraty č. 2 Hohe Wand C. Cesta do kopce vede souběžně s potokem, který teče přímo pod masivem – v topo obrázku ho najdete s modrou barvou a názvem Mustergielbach. Na potoku jsou příčné betonové přehradní zdi, celá kaskáda takových zdí.

Když bychom bývali odbočili z cesty a překročili potok doleva před první přehradou, mohli bychom vystoupat ke zřícenině a rovnou pokračovat ferratou č. 1 Schosswand – Schluchtweg (obtížnost A/B nebo B/C). Tu plánujeme jako návratovou cestu, takže sem přijdeme na konci našeho lezení.

Teď však pokračujeme na stejném břehu, jako jsme šli doposud, a serpentinami stoupáme dále do kopce.

Cestou míjíme další a další betonové přehrady na vodním toku.

Až konečně nad poslední přehradní zdí vidíme ocelové lano a začátek ferraty. Za chladnějšího počasí a s menším batohem se to dá možná vyšlápnout rychleji, ale nám to trvalo od auta téměř 70 minut.

Pohled dolů do údolí Montafon na obec Vandans potvrzuje, že jsme vyšlápli hezký kopec.

U ferratového nástupu je klasická varovná cedulka. Tahle ferrata se jmenuje Hohe Wand Steig, v průvodci je označená jako číslo 2 a má obtížnost C.

Na skále je hodně vegetace, ale to nic nemění na tom, že je skála ve velkém rozsahu plochá, snesla by označení kolmý profil.

Cesta vede po kramlích, kterých je tu velké množství.

Obtížnost je značená na střídačku jako B/C a C. Náročné na ruce je hlavně cvakání a přitom se držet druhou rukou ve fixu.

Skála je lehce rozpraskaná, ale dobrá stupy pro nohy tu moc nejsou, musí se šlapat víceméně jen po kramlích.

Výhled ze skály je hezký také díky slunečnému počasí.

Ferrata je docela výživná, odpočívat se dá jen odsednutím, jinak pořád pracují ruce.

Jistící lano je vedené tak, aby se ferrata vyhnula místům s hustší vegetací.

Na následujících místech jsem se trošku vylekal. Přeci jen potkat na ferratě jen tak zavěšené volné kramle… člověk přemýšlí, jestli jsou náhradní pro případ potřeby doplnění nebo zda nejsou odněkud vypadlé…

Tady je hezky vidět celá plochá kolmice skály, po které lezeme.

V lokalitě je nádherný klid, není tu slyšet žádný hluk způsobený lidskou činností. Během našeho lezení jsme fyzicky nikoho nepotkali, jen jsme zahlédli dvě dvojice turistů, kteří ale nešli na ferratu, jen procházeli kolem.

Když vidím na skále světlá místa od „čerstvě“ odpadnutých kamenných bloků, možná to bude ten důvod pro náhradní kramle. Později jsem zjistil, že o praskající skále píšou v průvodci.

Opět potkáváme zásobárnu kramlí. Naštěstí se tady traverzuje horizontálním směrem, takže případný pád kramlí dolů by netrefil žádného lezce.

Na ferratě č. 2 Hohe Wand Steig skončily úseky B/C a C. Přicházíme k lanovému mostu s obtížností A/B.

Klasickou konstrukci mostu tvoří tři ocelová lana: jedno pro nohy a dvě pro ruce a jištění. Horní lana jsou nad sebou, takže se přes most postupuje bokem.

Přelezením mostu a oblezením hrany se dostáváme již blízko k takové centrální křižovatce všech ferratových tras. Lano na fotce je příchod z ferraty č. 3 Pfeiler Wand s obtížností D. Tenhle úsek lezla jen Laura, já jsem tudy nelezl. Cestou č. 2 Hohe Wand nám to sem trvalo necelých 25 minut lezení. Délka lezení na trase č. 3 Pfeiler Wand je mnohem kratší než 25 minut.

Vidíme druhý, tedy hlavní lanový most s obtížností A/B. Pár kroků vlevo od nás je ta zmiňovaná „centrální křižovatka“ všech tras.

Pohled na hlavní lanový most od „centrální křižovatky“.

U centrální křižovatky je také kasička pro dobrovolné příspěvky.

Od křižovatky se pouštím směrům dolů – takovým zářezem v koutě mezi skalami. Je to pokračování ferraty č. 1 Schlosswand a je to ten její úsek s obtížností B/C.

Dolů se po ferratě leze vždycky hůř, protože lezec neví, co je dole a kam půjdou postavit nohy.

Skála je tu hodně strukturovaná a jsem rád, že mám na hlavě helmu, protože jsem se do ní samozřejmě bouchnul.

Spodní část ferraty je výrazně lehčí.

Příroda kolem je fakt úžasná.

Při pohledu vzhůru je vidět hlavní lanový most. Centrální křižovatka se nachází vpravo v koutě skal.

Neslézám ferratou č. 1 Schlosswand úplně dolů na zem, jen dělám fotku. Od centrální křižovatky mi to sem trvalo přes 5 minut.

Přecházím plynule na ferratu č. 4. Brückenwand, kde budu pokračovat zpátky opět vzhůru obtížností D. Na to, že je to Déčko, je tu kramlí na první pohled mraky.

První úseky jsou po sobě D, C/D, B a C, leze se po kramlích a celkem nic těžkého.

A už nad hlavou vidím převísek – to je určitě to další Déčko.

Převis odpovídal obtížnosti D a jsem rád, že můžu vydechnout nad ním. Lezení zespodu sem trvalo necelých 5 minut.

Jsem u dalšího rozbočení – buď můžu jít přes hlavní lanový most nebo lehkým traverzem obtížnosti A po skále. Obě varianty vedou k centrální křižovatce.

Volím variantu most.

Přecházím po mostě na druhou stranu na místo, kde už jsem dnes byl.

Most má třílanovou konstrukci. Horní lana jsou nad sebou, takže se postupuje bokem.

Vrátil jsem se tak na místo centrální křižovatky všech cest. Teď si projdeme trasu č. 5 Fenster Steig s obtížností C. Nepůjdeme celou délku, jen část k avizovanému oknu. Ferrata vede na opačné (odvrácené) straně skály.

Horizontálně postupujeme po kolmé skále. Místy jsou stupy pro nohy na skále, místy jsou připravené kramle.

Už jsme dosáhli onoho okna, skrz které se dá prolézt a pokračovat dolů na zem. Podle topo obrázku je vertikální část ferraty č. 5 Fenster Steig hodnocená obtížností C. Fotka ukazuje pohled skrz okno, ale samotné okno tu není vidět :-), protože stojím v něm.

Ohlédnutí z okna zpět na směr, odkud jsme sem přišli.

A tady už je fotka okna po jeho prolezením. Od centrální křižovatky mi to sem trvalo 5 minut.

Vertikální sestup dolů na zem nepolezeme.

Obtížnost horizontálního traverzu cesty č. 5 Fenster Steig je v úrovni B.

Dolezli jsme zpátky k centrální křižovatce cest a už se pomalu chystáme k návratu. Půjdeme ferratovou cestou č. 1 Schlosswand – Schluchtweg.

Tahle cesta je ze všech zdejších ferrat nejlehčí a vede po hřebenu skály pokrytým hustou vegetací.

Jistící lano tu vede, ale cvakání spíš zdržuje. Lehká obtížnost A odpovídá.

Ocelové lano ferraty je připevněné i ke stromům.

Začínáme sestupovat po hřbetu skály dolů. Cesta klesá poměrně prudce. V dáli je vidět údolí Montafon – tam někde na úrovni prvních obytných stavení parkujeme.

Některé kramle ukotvení lana už nedrží. Naštěstí tady to není příliš nebezpečný terén a tak to nevadí.

A jsme na konci ferratové cesty č. 1 Schlosswand. Od centrální křižovatky nám to sem trvalo asi 20 minut.

Podle topo obrázku bychom měli teď projít kolem zříceniny. A skutečně vidíme několik zachovalých pozůstatků zdí a asi strážní věže.

Od zříceniny klesáme cestou dále dolů a dostáváme se opět k potoku.

Pod betonovou přehradou překračujeme potok a dostáváme se tak na pěší cestu, kterou už známe. Lesní cestou jdeme stále z kopce až k autu.

Cestou jdeme kolem mohutných kamenných zdí, které slouží zřejmě nejvíc na jaře jako ochranný val před vodou valící se z hor. K autu nám to trvalo od přehrady asi 20 minut, cesta z kopce ubíhala výrazně rychleji než do kopce.

Parkujeme na plácku u asfaltové silnice na souřadnicích 47.09783069013914, 9.856833251044787. Silnice tu prochází otvorem v kamenném ochranném valu. Jsme tu pár stovek metrů od nejbližších domů a není sem vidět, takže zaparkované auto je tak trochu na samotě. Bohužel jsme nenašli žádnou jinou možnost parkování v obydlených ulicích, protože nikde není žádný prostor pro nechání auta – všechny pozemky jsou soukromé a buď oplocené neb označené cedulkami. A všechny cesty pokračující do lesa jsou osazené jasnou zákazovou značkou. V průvodci bergsteigen.com to vypadá na možnost parkování na horním konci ulice Obere Versenstrasse, ale nejde to. Jinak průvodce doporučuje parkovat u nádraží nebo u lanovky dole v centru obce – což by znamenalo prodloužení nástupu a sestupu, nejen časově ale také je to do kopce.

Pohled z parkovacího plácku ukazuje začátek cesty kolem závory nahoru do kopce směrem k ferratě.

Ferratový park Valkastiel Ruine Klettersteig nabízí lezení různých variant cest vzájemně kombinovatelných. Obtížnost se dá vybrat jen do úrovně B/C, C nebo D. Dá se také projít jen nejlehčí cestou obtížnosti A/B. Ferratový park může být praktické řešení pro větší skupinu různě pokročilých lezců včetně začátečníků – nakonec se všichni můžou sejít na „centrální křižovatce“. Nevýhodou ferraty je složitější parkování a delší nástup (cca hodinu) k začátku ferratového parku do kopce. Mezi rizika bych zahrnul praskající skálu, takže určitě helmu na hlavu. Narazili jsme na zásobu volně zavěšených kramlí, zřejmě pro rychlejší doplňování případně vypadlých kusů. Výhodou ferratového parku je absolutní klid od civilizace – není tu slyšet ani žádná silnice, jen příroda. Vzhledem k odlehlosti místa tu asi také není obrovská návštěvnost ve srovnání s jinými ferratami, které jsou blíže k obci a k možnému parkování. Aktivně tu lze strávit klidně přes 4 hodiny, pokud chce člověk prolézt všechny varianty.