Tisá – Větrná věž a Špion

Reportáž z dnešního lezení v Bürschlických stěnách v Tisé jsem rozdělil do dvou článků – tady v tomhle se podíváme na věže Špion a západní Větrnou věž. V druhém samostatném článku je pak povídání o Pomocném masivu a o masivu Trubka. Pro úplnost doplním, v čem je rozdíl mezi věží a masivem: věž je zcela samostatný skalní objekt nenavazující na nic dalšího, kdežto masiv je z alespoň z jedné strany napojený na terén a je možné na něj dojít i nelezeckým způsobem. Z pohledu lezení je tak na věž nutné použít lezeckou techniku nahoru i dolů, zatímco na masivu je možné si dopomoci natažením a instalací lana shora bez nutnosti prvotního lezení, případně je také možné z masivu sestoupit bez použití lezecké techniky.

Na následující fotce je v popředí věž Špion a vpravo je vidět západní hrana západní Větrné věže. Větrná věž má i východní vrchol, ale o tom tenhle článek není.

Vlevo západní vrchol Větrné věže, v pravé části východní vrchol Větrné věže.

Tady pohled na oba vrcholy Větrné věže ze Špiona.

Na západní vrchol Větrné věže vedou podle průvodce 4 cesty (v německém je jich 5). V minulosti jich bylo ještě více, ale některé jsou zakázané zřejmě kvůli měkkému písku, aby nedocházelo k dalšímu poškozování skály. Lezli jsme tedy opatrně v linii po tvrdém písku, což ve výsledku byla kombinace asi Údolní cesty II, Tajné zprávy VIIa a Agenta VIIb.

Lezení bylo relativně snadné od země ke kruhu.

Kolem kruhu je těžší úsek po malých lištách, ale velkou výhodu tvoří pravá hrana skály.

Na nejvyšší plošině věže je dobírací kruh, takže je možné jistit pohodlně shora.

Vrcholová knížka na západním vrcholu Větrné věže. Bohužel obsahuje i diskuzi mezi lezci a správcem.

Na západní hraně je slaňovací kruh, ze kterého lze slanit napřímo na zem.

Hned vedle Větrné věže stojí mohutná věž Špion.

Kolega lezec Libor vytáhnul cestu Únik informací VIIa, jejíž popis říká: jižní stěnou do díry a vlevo ke kruhu. Doleva do spáry a pak šikmo doprava na vrchol. Cesta je z května 1994. Tady je cesta hezky vidět podle nataženého lana. Kromě kruhu jsou další dvě jištění smycemi v hodinách.

Jedině úsek od díry ke kruhu a kolem kruhu je těžší, protože lišty jsou tu příliš drobné. Zbývající část po spáře a dalších dírách už má docela dobré chyty a leze se snadněji.

Kousek vedle vrcholové knihy je i slaňák, takže jsme slanili asi o 2 metry vlevo od linie cesty, kterou jsme na věž vylezli.

Lezení na obě věže byl parádní zážitek. V obou cestách jsem tak nějak cítil, že kruh je přesně tam, kde je potřeba, kde je úsek lezení docela těžší. Zbývající část cest bez kruhů byla výrazně snadnější, na obou věžích. Pro vytáhnutí těchto cest je potřeba už mít něco nalezeno, protože odlezy jsou hodně dlouhé.