Tisá – Kýsova stěna, Pásová věž a Hadí pilíř

V sobotu vyrážíme lézt do Tisé do oblasti Bürschlických stěn. Předpověď hlásila sluníčko a necelých 20 stupňů s větříkem, což je příslib rozumných podmínek pro lezení na písku. Ve skalách je, soudě podle hluku a mnoha aut na parkovišti, docela dost lidí, takže volba konkrétního místa k lezení je spíš odvislá od toho, kde bude volněji. Při cestě z parkoviště „u křížku“ zastavujeme poměrně brzy u východní části prvního masivu a zůstáváme tu celý den. Masiv se jmenuje Kýsova stěna. To vpravo na fotce tvoří samostatný objekt s názvem Pásová věž. Mezi Pásovou věží a Kýsovou stěnou je průrva, lezeckým termínem komín.

Protože chceme lézt lehčí cesty a nemáme s sebou nikoho zdatného pro natažení cest, budeme se snažit obvykle hodit lano shora a jistit taktéž shora. Na Kýsovu stěnu se dá dojít nelezecky ze zadní strany.

Jako první lezeme cestu Západní komín III. Lezení není těžké, jediné odvážnější místo je na konci komína, kde se průrva rozšiřuje a je potřeba skončit s komínovým lezením a odvážit se odrazit, skočit a zůstat už jen na masivu.

V cestě je i nějaká ta zeleň, včetně borovičky. Následujících 6 fotek je foceno během lezení.

A tady už je pohled od slaňáku zpátky na celou cestu Západní komín III – je nalevo od nataženého lana.

Tady lezkyně Ali neleze komínem, ale čelem po skále, což je trošku těžší varianta.

A tady lezkyně Laura vylezla na Pásovou věž – ale ta není teď cílem, takže šup zpátky přeskokem na masiv.

Ali to při dalším lezení zkouší stejně a také vylézá z komína na Pásovou věž.

Výhled od slaňáku na západní část masivu, který se jmenuje Neuberova stěna – tam dnes nepolezeme.

Holky mě přemlouvají, že chtějí lézt i nějakou cestu na Pásovou věž. Takže rozhodnuto, slaníme tam a budu je jistit z tamního slaňáku přímo na věži.

Na Pásové věži koukáme do vrcholové knihy.

Tady je záběr z vrcholu Kýsovy stěny na Pásovou věž, kde jsme již ve třech a řešíme konfiguraci lana.

A ještě opačný pohled od slaňáku Pásové věže zpět na Kýsovu stěnu nahoru.

Na Pásovou věž holky lezou cestu Komáří VI a já jistím shora. Asi to je lehčí cesta, protože obě lezou rychle a bez zaváhání.

Komáří cesta VI na Pásovou věž.

Po dolezení všichni slaňujeme z Pásové věže dolů.

Pak se chystáme cestou Východní komín III opět na Kýsovu stěnu.

Cesta je opravdu lehká.

Po opuštění komína je potřeba se opět odhodlat, odrazit a skočit na masiv.

Ještě fotky z průběhu lezení cesty Východní komín III.

Pak znovu lezeme na Kýsovu stěnu a to cestou Východní spára V. Ta je ve spodní části těžší – asi tam už není tolik chytů jako bývalo – v průvodci se píše o roku 1994. Lezení nad půlkou v komínové části a nahoře po policích už je výrazně lehčí. Na následující fotce je to ta výraznější spára v levé části fotky. Z lezení téhle cesty ale nemáme fotky. Na fotce vpravo je velká skalní mezera, kde polezeme cestu Průtahový komín II.

V tomhle komíně není moc chytů, ale za to se tu dá lézt klasicky komínovou technikou – tedy za využití celého těla.

Ještě přidám pohled shora od jističe na cestu Průtahový komín II.

Na závěr dne se přesouváme na sousední Hadí pilíř – opět masiv, na který se dá dojít z druhé strany nelezecky. Tady si přelezeme už jen jednu cestu a pojedeme domů. Cesta nejspíš Klikatá spára IV nebo Pravá správa IV – záleží, kdo to z nás jak poleze. Obě cesty jsou relativně lehké včetně dolezu na vrchol. Na fotce jsou to ty spáry v pravé části – na dalších fotkách je to vidět podle linie lana.

Pohled shora od jističe na Klikatou spáru IV.

Pohled na vršek Hadího pilíře z vrcholu Kýsovy stěny.

Lezli jsme dnes lehké cesty na Kýsově stěně, Pásové věži a Hadím pilíři, kde se dá hodit lano shora a jistit také shora. Příchod z parkovacího místa „u křížku“ na silnici Tisá – Rájec trvá cca 10 minut. Lano je potřeba 50 metrů při slaňování, na samotné jištění shora vystačí i kratší.