Talbach Klettersteig

Ferrata Talbach Klettersteig se nachází nedaleko města Zell am Ziller v rakouském údolí Zillertal. Jednoduše přístupná ferrata nabízí hodinu lezení a tak trochu tréninkově možnost vyzkoušet lezení až do úrovně E. Pro přelezení celé ferraty až do konce je potřeba zvládnout úroveň C/D, přičemž dva nejtěžší úseky D a E v první sekci se dají vynechat. Také je možné vylézt jen zhruba kratší polovinu ferraty, která je náročná jen do obtížnosti B/C. Hned na začátku upozorním, že některé topo obrázky nejsou kompletní – chybí na nich zakreslené nouzové únikové cesty v druhé sekci ferraty. Překvapilo mě, že lepší topo obrázek je na serveru bergsteigen.com než obrázky na cedulích přímo u ferraty. Podívejte se teď na fotky přímo z místa. Chybí na nich odstupy v sekci 2 na skále vpravo. Uvidíte později na fotkách, že ve skutečnosti jsou tam čtyři nouzové možnosti, jak z ferraty v pohodě odejít.

Najít označené parkoviště k ferratě Talbach Klettersteig je jednoduché. Z parkoviště se jde k potoku do soutěsky kolem týpí.

Asi za 2-3 minuty se dojde k informační ceduli.

První součástí ferraty je lanový most přes potok na druhou stranu.

Most klasické konstrukce ze tří lan: jedno pro nohy, dvě pro ruce a jištění. Ani se moc nehoupe.

Pokračuje se bez ocelového lana k další informační ceduli.

Zde začíná sekce číslo 1. Je to krátké lezení po malé skalce, započátku jen kousek nad zemí.

Během asi 10 minut se leze postupně těžší a těžší obtížnost..

Začíná se Áčkem, pak úsekem A/B.

Pokračuje B/C.

Pokud to někomu přijde těžké, může z ferraty odstoupit po první nouzové odbočce.

Druhá možnost úniku z ferraty nebo se pokračuje dalším úsekem B/C.

Třetí možnost odstupu z ferraty, jinak se pokračuje těžším úsekem D.

A nakonec přichází Éčko, nejtěžší místo v první cvičné sekci ferraty.

Celá první sekce nevyžaduje vysokou postavu a přišlo mi, že i Déčko a Éčko jsou lezitelné pro děti a menší lidičky. Nicméně těžší ty úseky určitě jsou, vyžadují máknout rukama a dobře používat nohy. Na druhou stranu délkově jsou ty úseky hodně krátké, odhadem řeknu třeba 3 metry.

Po dolezení první sekce ferraty se dá odpočinout na lavičce u rozcestníku a tedy u návratové cesty z ferraty dolů.

První sekce byla taková rozehřívací. K začátku druhé sekce je potřeba dojít dalších pár metrů dál.

Dřevěné schodiště je určené pro nelezoucí turisty a poslouží později jako návratová cesta.

Druhá sekce ferraty začíná vpravo od vodního toku.

Stoupá se vzhůru, zpočátku obtížnost B, potom B/C.

Leze se částečně ve stínu, částečně na sluníčku.

Komu by přišlo lezení náročné, může z ferraty pohodlně odejít únikovým východem obtížnosti A/B.

Ferrata pokračuje dále úsekem obtížnosti C.

Na skále jsou ocelové kramle nebo se dá stát na přírodních stupech na skále.

Ohlédnutí na dosud lezenou část. V dáli údolí Zillertal.

Pokud by někomu přišlo lezení těžké, může využít další únikový východ obtížnosti A/B a B a pohodlně z ferraty odejít.

Takhle vypadá Béčkový únik. Opakuji, že na místních cedulích tyto únikové východy nejsou v topo obrázku zakreslené, našel jsem je jen na bergsteigen.com. Ale vidíte podle cedulí a ocelového lana, že ve skutečnosti tam skutečně existují.

Ferrata pokračuje traverzem po skále dále do hloubi soutěsky. Leze se obtížnost C a B, jeden krátký úsek je označený jako C/D, ale hodnocení obtížnosti je vždycky trošku subjektivní.

V dálce už je trošku vidět lanový most přes soutěsku.

V cestě je podle topo obrázku další těžší úsek C/D, ale po něm pokračují opět lehčí úseky.

Lanový most už je na dohled.

Dole v soutěsce hučí voda z vodopádu.

Ještě, než se doleze k lanovému mostu, je tu třetí a poslední možnost úniku z ferraty a to pohodlně obtížností A.

Traverz po skále těsně před mostem už je lehké Béčko.

A už jsme u lanového mostu. Má klasickou konstrukci ze tří lan: jedno pro nohy a dvě boční pro ruce a jištění. Naproti hučí vodopád.

Ohlédnutí na poslední část traverzu.

Most byl podle cedulky postavený v roce 2015, má délku 35 metrů a má se po něm chodit po jednom.

Hurá na druhou stranu.

Most se houpe tak akorát 🙂

Za mostem je možnost ferratu opustit nouzovým východem číslo 4 (obtížnost B) nebo pokračovat závěrečným výlezem po skále označeným jako C a C/D.

Od velkého mostu k závěrečné skále vede kratičký dvoulanový mostek. Lana jsou natažená pevně, takže přelez není problém.

Cedulka varuje, že závěrečný úsek je těžký, ale nepřišlo mi to tak. Přelez za hranu skály je takový vzdušnější a náročnější spíš na hlavu než z pohledu lezeckého pohybu.

Ohlédnutí na velký lanový most s vodopádem za ním.

Řekl bych, že Céčková obtížnost je tady spíš nadstřelená, že to ve skutečnosti není tak těžké.

Pohled dolů na lanový most a vodopád.

V pozadí údolí Zillertal.

Celá soutěska Talbach.

Závěrečný výšvih na temeno skály a konec ocelového jistícího lana. Celá ferrata od začátku až sem se dala přelézt v pohodovém tempu za zhruba hodinu přesně v souladu s informací v průvodci na bergsteigen.com.

Podle map jsou minimálně dvě varianty sestupové cesty. Volím variantu soutěskou, aby se daly udělat další fotky.

Po projití kolem objektu vodárny se dá dojít k vyhlídkovému místu na lanový most. Tedy místo, kde končí nouzový východ z ferraty v okamžiku dolezení lanového mostu.

Další fotky během sestupové cesty. Na skále vpravo je vidět ocelové jistící lano ferraty.

Tady je vidět i další lezec.

Střední úsek vodopádu.

U dřevěného mostu přes vodní tok je začátek druhé sekce ferraty zmíněný již dříve.

Ještě jeden pohled na lanový most na začátku ferraty.

Návrat k parkovišti není přes lanový most (to by bylo v protisměru), ale o pár desítek metrů níže přes další mostek s dřevěným zábradlím. Návrat od konce ferraty k parkovišti trvá asi 15 minut. Druhá návratová cesta mimo soutěsku pouze lesem přímo k parkovišti by mohla trvat dost podobně, možná o pár minut déle.

U parkoviště je restaurace, jen teď v ranních hodinách ještě není otevřená.

Parkování je zdarma, kapacita řádově 20 aut. K ferratě se jde kolem týpí. Příjezdová cesta je úzká, ale vyhnout se s protijedoucím autem dá.

Ferrata Talbach Klettersteig je rozumně krátká ferrata v soutěsce s vodopádem. Překonává více než 120 výškových metrů. Přelez kompletní celé ferraty trvá zhruba jednu hodinu. Úplně na začátku je lanový most přes potok. Dále v první cvičné sekci si každý může vyzkoušet, jak mu jde lezení v postupně se zvyšující obtížnosti od A až do E. I z této cvičné sekce je několik únikových východů, takže když to nejde dál, dá se bezpečně a pohodlně odejít z ferraty na pěší cestu.

Druhá delší sekce je klasická soutěsková ferrata nad vodním tokem s vodopádem. Pro přelezení celé ferraty je potřeba zvládnout obtížnost C/D, i když bych to možná snížil jenom na Céčko. Největší atrakcí je 35 metrů dlouhý lanový most v závěrečné části u mohutného vodopádu. Kdo by nezvládal lezení těžších úseků (C a C/D), může z druhé sekce ferraty na čtyřech místech pohodlně odejít únikovým východem obtížnosti A a A/B. K tomu upozorňuji, že aktuálně v době psaní článku obrázek na bergsteigen.com obsahuje všechny únikové východy, zatímco cedule přímo na místě u ferraty tyto únikové východy vůbec neobsahují. Nicméně při lezení ferraty jsou místa zřetelně označená. Stav jištění ferraty (ocelového lana) je velice dobrý.

Ferrata je dobře přístupná, v podstatě přímo u parkoviště. Příjezd k parkovišti z obce Zell am Ziller trvá pár minut, takže tu lze předpokládat velkou návštěvnost. Výhodou ferraty je i stín v soutěsce (určitě to není lezení celou dobu na přímém slunci) a příjemné prostředí nad vodním tokem. Ferratu bych doporučil i dětem a začátečníkům – samozřejmě každý leze podle svých schopností, které se dají otestovat v první sekci. Jediná nevýhoda Talbach Klettersteig by mohla být velká návštěvnost ferraty právě z důvodu snadné dostupnosti.