Suché skály

Oblast Suché skály patří do Českého Ráje a je hodně oblíbená mezi lezci i mezi turisty. Výhodou Suchých skal (tak trošku podle jména) je jejich rychlé vyschnutí po dešti oproti jiným skalám v okolí. Většina stěn je tu orientována na jih nebo jihozápad. Materiál je pískovec, takže jak je u pískovce obvyklé, platí tu pravidla šetrného chování vůči skalám. Doporučuje se lézt v botách s hladkou podrážkou nebo bos. Samozřejmě tu platí zákaz magnézia.

Zdejší pískovec má jinou strukturu než pískovec jinde, určitě je tady jiný než například v Tisé, než na Panteonu a než třeba na Prachovských skalách.

Při dnešní návštěvě jsme lezli na věžích postupně z levé strany. První dnešní věží byla (trefně pojmenovaná) První věž 🙂

Lezli jsme cestu Plesnivá varianta VI. V cestě je jen jeden kruh a nahoře na věži není žádný slaňák. Štand se tedy vytváří obhozem lana kolem kamenů a borovice. Protože není z čeho slaňovat, zpátky se jde pěšky – naštěstí se dá z věže odejít – stačí si nezapomenout boty s sebou.

Lezení na Suchých skalách je celkově hodně po vlastním jištění. Kruhy jsou jen v cestách s vyšší obtížností, typicky u místa s nejtěžším krokem v cestě. U cest s obtížností do V není jištění žádné.

Tady na Vlajkové věži jsme dnes nelezli.

Lezli jsme na Smrčinové věži, kdy parťák Jacob vytáhl cestu Výprodej VII, ve které jsou 3 kruhy. Coby druholezec jsem lezl kombinaci cest Výprodej VII a Komínová cesta III – ta v komíně byla samozřejmě lehčí a líbila se mi víc, ale bylo potřeba vycvakat expresky v té těžší cestě Výprodej. V Komínové cestě nebylo fixní jištění žádné.

Pohled ze Smrčinové věže ukazuje, že klikatá silnice je relativně blízko. Při jízdě motorek nebo náklaďáku je dost obtížené, spíš nemožné, slyšet povely mezi lezcem a jističem.

Pak jsme lezli na Bílé věži Východní cestu V. V této relativně lehké cestě nebylo fixní jištění žádné. Naštěstí nahoře je slaňák přímo nad cestou, takže jak se píše v jednom průvodci: žádné psycho při dolezu ke slaňáku 🙂 Cestou prvolezec Jacob založil několik jištění, ale musím uznat, že jedna smyčka byla ve spáře hodně vpravo od trajektorie lezení, takže celkově sice lehčí cesta, ale i přesto jeden krok s prvky adrenalinu.

Takhle hezký je výhled z Bílé věže na Vranovský hřeben a obec Malá Skála.

Protože to vypadalo, že se odpoledne zkazí počasí, a taky se pak rozpršelo, dalšího lezení už moc nebylo. Takže aspoň pár fotek dalších věží kolem.

Parťák Jacob pak krokoval cestu Satanské verše VIII na Čihulově věži.

Tady detail založených smyček ve spáře v cestě Satanské verše.

A protože se přiblížil déšť, skály jsme opustili.

Dole v obci jsme pak skočili na kafe a zmrzlinu, možností k občerstvení je tu povícero.

Pískové lezení na Suchých skalách je zajímavé, ale náročnější z důvodu zakládání vlastního jištění. Lehčí cesty nemají žádné fixní jištění. Z překvapení na První věži si odnáším poznatek, že se mám vždycky raději podívat předem do průvodce i na informace o existenci slaňáku. Přístup ke skalám byl v pohodě do 10 minut lesní cestičkou od parkování u silniční křižovatky (viz souřadnice).