Strada delle 52 Gallerie

Cesta „Strada delle 52 Gallerie“ nebo také „Strada della Prima Armata“ se v angličtině jmenuje „52 Tunnel Road“ a do češtiny se dá přeložit jako „Cesta 52 tunelů“. Je to úchvatné dílo z doby první světové války, i proto se jí někdy říká Cesta hrdinů I. světové války. Dnes je to turistický trek mezi lokalitou Bocchetta di Campiglia a chatou Rifugio Papa. My jsme dnes k chatě Rifugio Papa vylezli ferrratou Gaetano Falcipieri, na chatě se krátce občerstvili a nyní půjdeme Cestou 52 tunelů dolů zpátky k autu na parkovišti. Na první fotce je barevná chata Rifugio Papa, která je pojmenovaná po generálovi Achille Papa a která je postavená na místě původního bunkru velitelského stanoviště.

A tady už je první tunel od chaty směrem dolů, tedy tunel s číslem 52. Kovová konstrukce připomíná, že na celé cestě je striktní zákaz cyklistů – který byl zaveden po několika smrtelných úrazech při adrenalinových sjezdech.

Do některých delších tunelů se hodí čelovka nebo baterka.

Další krátké ohlédnutí za chatou Rifugio Papa. Je vidět, že jsme lehce ve vyšší nadmořské výšce než chata. Chata je ve výšce 1928 metrů nad mořem a naše cesta teď krátce atakuje hranici 2000 metrů.

Každý portál tunelu vypadá jinak.

Další ohlédnutí na chatu Rifugio Papa.

Tenhle pohled na cestu před námi je úchvatný.

Cesta je relativně široká, ale kdo by měl případně strach, může využít ocelové lano vlevo na skále. Šírka cesty a všech tunelů je minimálně 2,2 metru a to proto, aby se vedle sebe vešly dvě muly s nákladem. Pro auta je cesta nesjízdná.

Celá Cesta 52 tunelů je dlouhá 6,5 kilometru. Z toho přes 2,3 kilometru vede v tunelech.

Poslední ohlédnutí na chatu Rifugio Papa, od teď už jen tunely a nádherná příroda.

Cesta 52 tunelů vznikla v roce 1917 a to během 10 měsíců od února do listopadu. Účelem vybudování cesty bylo vytvořit zásobovací koridor italské armády, protože na vrchol nevedla žádná jiná cesta, která by nebyla ohrožená dělostřelbou rakouské armády.

Cestou potkáváme ocelové jistící lano vedoucí ze severní strany masivu. Zřejmě je to zkratka k ferratě někde k cestě k vrcholu Cimon del Soglio Rosso, ale v topo obrázku ferraty tahle křižovatka není vidět.

Potkáváme rozcestník Passo Val Fontana d’Oro. I když při pohledu na topo obrázek ferraty to nesedí, protože v obrázku je to místo, kde se Cesta 52 tunelů kříží s ferratou – ale ve skutečnosti jsou to dvě místa pár desítek metrů od sebe. Měli bychom být v nadmořské výšce 1875 metrů nad mořem. Časově jdeme podle rozcestníku – od chaty Rifugio Papa jsme sem došli po 40 minutách. Dolů k parkovišti zbývá údajně hodina a půl, což později zjistíme, že souhlasí.

Každý tunel na cestě má své jedinečné jméno, které je spolu s pořadovým číslem tunelu na cedulce na portálu.

A za chvíli začne už jen klesání směrem dolů.

Informace o jednotlivých tunelech najdete ve Wikipedii.

Tady nahoře je sedlo Forcella Camossara (namořská výška 1875 m), které zmiňuju při lezení ferraty.

Tunel číslo 20 se jménem Gen. Cadorna a délkou 86 metrů je vytesán ve skalní věži a zajímavý je tím, že uvnitř skály se jako spirála dvakrát otočí kolem osy věže, aby překonal výškově více než 2 patra.

Nejdelší tunel má číslo 19 a jmenuje se „Re“, tedy král. Měří 318 metrů.

Tunel 17 se jmenuje Bergamo a měří 52 metry.

Dole už je vidět parkoviště. Člověku se ani nechce věřit, že za 25 minut budeme dole.

Přijde mi, že spodní část cesty je výrazně prudší z hlediska klesání (stoupání) než většina cesty. Wikipedie uvádí, že nejstrmější část dosahuje sklonu 22 procent, přičemž průměrný sklon celé cesty je 12 procent.

A tady už je spodní první tunel, tedy s číslem jedna. Kovový turniket brání průjezdu cyklistům.

A tady už jsme před pomníkem u samotného začátku Cesty 52 tunelů. Cestu dolů od chaty Rifugio Papa jsme zvládli za 2 hodiny a 10 minut.

Parkoviště pro Cestu 52 tunelů v lokalitě Bocchetta di Campiglia je docela rozsáhlé. Platí se v automatu mincemi a sice jedna sazba za den.

Celý dnešní trek (ferratou Gaetano Falcipieri nahoru, Cestou 52 tunelů dolů) byl úžasný. Překonali jsme hodně výškových metrů a potřebovali jsme na to 8,5 hodiny času. Nenarazili jsme na nic nebezpečného nebo složitého. Jen je celý trek dlouhý. Vzhledem k umístění vysoko v horách jsme nesli s sebou nutné vybavení (oblečení apod.) pro případ zhoršení počasí a hlavně velké množství tekutin a svačinu. Protože trek nejde nijak zásadně časově zkrátit, doporučuji ráno vyrazit co nejdříve. Taktéž chata Rifugio Papa, jediné občerstvení na konci treku, má omezenou provozní dobu (dnes bylo jídlo pouze do 16 hodin).

Do výchozího bodu treku – do lokality Bocchetta di Campiglia jsme jeli z městečka Arco (u Gady) asi 1,5 hodiny, taktéž potom zpět. K cestě je nutné dodat, že není ani tak dlouhá v kilometrech, ale je to náročná silnice s obrovským množstvím zatáček a serpentin. Poslední úsek od hlavní silnice sem na Bocchetta di Campiglia byla velice úzká silnička tak pro jedno osobní auto s omezenými možnostmi vyhnutí se.