Steinblock Dornbirn

Na boulderovku Steinblock v Dornbirnu jsme zavítali při pobytu v rakouském Vorarlbergu, když byl zrovna deštivý den a nedalo se kvůli počasí vyrazit do hor. Podle webu má tenhle podnik ještě další dvě sesterské boulderovky v Rankweilu a v Imstu. Tady v Dornbirnu nabízí lezení na 1200 m2 plochy. Boulderovka se nachází v nově postavené budově a celé prostředí voní docela ještě novotou: Steinblock Dornbirn byl otevřen v červenci 2020.

V logu Steinblock je písmeno L zvýrazněné jinou barvou: je to hezká jazyková hříčka. V němčině Steinblock znamená balvan a Steinbock kozorožec, což je typický obyvatel vrcholů v Alpách.

Boulderovka je postavená uvnitř budovy jako dvoupatrová: spodní patro je samozřejmě větší. Po schodech se dá vyjít do druhého patra situovaného jako ochoz, kde jsou lezecké profily na 3 bočních stěnách haly. V patře jsou také umístěné šatny a sprchy.

Najdeme tu všechny možné profily: jak kolmé, položené, tak převislé.

Bouldery jsou po barvách chytů s označenými startovními chyty. Topový chyt je buď poslední chyt nebo v některých sektorech je topem výlez.

V celé hale se používá ve velké míře dřevo jako stavební materiál – což je tady v Rakousku v blízkosti Alp hodně časté řešení. A vypadá to velice příjemně.

Letošní léto je opravdu horké a venku je hodně přes 30 stupňů. V hale vidíme u stropu nějakou vzduchotechniku, ale přijde mi, že vůbec neběží. Je tu šílené vedro. Během našeho lezení přichází prudká bouřka a déšť, tak se to trošku zlepšuje, ale protože hala nevětrá, tak ne o moc.

Nyní se přesouváme do patra, kde jsou další lezecké profily.

Co se týče sortimentu chytů, jsou tu různé série spíš modernějšího typu. Samozřejmě v nejlehčích dvou obtížnostech jsou to samá madla.

Přelézáme bouldery a většina je postavená velice hezky s nějakou myšlenkou. Mluvím o boulderech od třetí úrovně obtížnosti výš, u těch nejlehčích dvou úrovní nejde nápaditost moc hodnotit – za to jich tu je hodně, takže i začátečníci si mají co zalézt.

Na balvanu uprostřed haly se končí výlezem nahoru.

Dřevěné lavičky určené k odpočívání působí útulně.

Systém označování obtížností tady ve Steinblocku mají svůj vlastní na stupnici od jedné do osmi (od nejlehčí do nejtěžší). Číslo obtížnosti je na cedulce u startovních chytů.

Interiér s použitím dřeva a celková novota haly to tu dělají moc hezké – v kontrastu s lezeckými stěnami ve starých vysloužilých průmyslových halách.

V patře nad recepcí je také spray wall a další možnosti pro tréninky.

Nemůže chybět ani kampus.

A kromě standardního moon-boardu je tu ještě další podobný systém k lezení.

Ještě nakoukneme do dětské části boulderovky. Jsou tu naházené stěny velkými a zvířátkovými chyty. A nechybí ani skluzavka.

Dospělí si tady nezalezou. Ale je hezké, že děti mají oddělený prostor od zbytku boulderovky, takže se drtiči nemusí bát, že na nějaké děti spadnou.

Recepce je společná s barem, kde nabízí občerstvení a dobrou kávu. Tady vidíte šikovný marketingový předmět – pivní podtácek s obtížnostní stupnicí boulderů.

Už jsem zmínil, že tu funguje recepce a možnost zapůjčení vybavení. V boulderovce Steinblock Dornbirn platí permice společná pro další dvě sesterské boulderovky. Platba kartou je tu samozřejmostí.

Hezké umyvadlo, že jo? 🙂

Parkování přímo u haly je zdarma na oploceném pozemku, který je společný ještě pro další firmy v areálu.

Na boulderovce Steinblock v Dornbirnu se nám líbilo. Hala září novotou a je hezky naprojektovaná i postavená, myslím designově i funkčně. Bouldery jsou zajímavé, s různými myšlenkami, včetně třeba i balančních a dynamických se skokem. Nenarazili jsme na žádný vyloženě ošklivý boulder nebo třeba uvolněné chyty – to vůbec. Jedinou kritiku bych mířil na vysokou teplotu v dnešním superhorkém dni před bouřkou – nefungovala vzduchotechnika – nebo to neutáhla. To by ale po většinu času v roce mohlo být v pohodě. Návštěvu Steinblocku v Dornbirnu můžu vřele doporučit.