Sentiero attrezzato delle Laste

Ferrata Laste je jedna ze čtyř ferrat nad jezerem Garda, které lze projít okruhem v jeden den za sebou. Tahle není lezecky ani přírodou nijak extrémně výjimečná, je to prostě jen ferrata po cestě 🙂 Dá se použít na trase z městečka Biacesa ke kostelíku Chiesa S. Giovanni a také k bivaku Arcione. My jí polezeme obráceným směrem – tedy od kostelíku dolů do obce Biacesa jako závěrečný úsek dnešního treku, kdy jsme postupně lezli ostatní 3 ferraty okruhu: Fausto Susatti, Mario Foletti a Sentiero dei Camminamenti.

Zamáváme kostelíku a pěšinkou vyrážíme mezi stromy. Zakrátko začíná ocelové lano.

Objevuje se malá skalka, ale opravdu jen malá. Cestu značí bílo-červené turistické značky.

Nad stromy se objevují vlajky na stožárech a překvapeně koukám na otevřené ocelové dveře do jeskyně ve skále.

Podobně jako nahoře na kopci jsou to zřejmě pozůstatky vojenských bunkrů.

Vnitřní prostory jeskyně, pardon, bunkru jsou docela prostorné.

Tady to vypadá jako varný koutek. Natažené kabely jsou asi přívody elektřiny.

V další jeskynní prostoře je výstava historických fotografií.

Snad to nebude porušení autorských práv, když tu mám fotky některých nástěnných panelů.

Následný rozcestník nabízí dvě možnosti: pokračovat po ferratě Laste, která nese označení jako cesta číslo 471. Nebo se dá jít jinou pěší cestou do obce Biacesa bez použití ferraty.

Pokračujeme ferratou. Ocelové jistící lano se objevuje vždycky jen kousek, když se jde po nějaké vyčnívající skalce. Ocelové lano naopak zmizí, když je cesta úplný choďák.

Tady je vidět Biacesa, cíl naší cesty a parkoviště, kde máme auto. Je jasné, že budeme klesat hodně výškových metrů: kostelík Chiesa S. Giovanni byl v nadmořské výšce kolem 850 metrů, kdežto Biacesa někde kolem 400 metrů nad mořem.

Ferrata Laste není lezecky náročná, obtížnost A/B v topo obrázku odpovídá.

Na většině míst cvakání spíš dost zdržuje, zvláště v tenhle moment na závěr celodenní tůry. Cesta je lehká, takže se dá jít i bez jištění. Navíc není moc kam spadnout.

Vrcholová knížka v jeskyňce 🙂

Stále klesáme níž a níž.

Skála je hodně strukturovaná, takže se dá postupovat docela rychle.

Tady ta fotka vypadá mnohem „drsněji“ než je ten terén ve skutečnosti.

Ocelové jistící lano ferraty bylo již poslední. Od kostelíku sem jdeme 20 minut. Městečko Biacesa se zdá pořád dost daleko…

Teď už půjdeme jen lesní cestou necestou.

Cesta neustále klesá dolů.

Červeno-bílá značka potvrzuje, že jdeme správně po cestě číslo 471.

Potkáváme rozcestník, který jsme míjeli ráno na cestě z města Biacesa ke startu první ferraty Fausto Susatti. Od teď půjdeme lesní cestou, kterou jsme dopoledne šli opačným směrem.

A tady již vcházíme do obce Biacesa a těšíme se, že k parkovišti to není daleko. Právě nám došly tekutiny k pití, takže vidina další možnosti občerstvení u auta nás pohání vpřed.

Při zpětném ohlédnutí je vidět vrchol Cima Rocca – to je ten vyšší vrchol vlevo. Na nižším vrcholu vpravo by měla být vidět částečně střecha kostelíka Chiesa S. Giovanni.

Další ohlédnutí zpět – vrchol Cima Rocca a kostelík jsou na fotce nad dopraví značkou.

A na téhle fotce je kromě Cima Rocca vidět také Cima Capi – je to ten vrchol a hřeben vpravo od kulaté dopravní značky 🙂

Již jsme téměř u parkoviště. Rozcestník říká, že ke kostelíku je to odsud hodinu, na vrchol Cima Rocca 2 hodiny 10 minut – to by mohlo odpovídat pro směr nahoru. Od kostelíku sem nám to trvalo 40 minut – šli jsme rychle, protože cesta byla z kopce.

Tady ještě jednou ohlédnutí na Cima Rocca – vrchol uprostřed fotky.

A tady je parkoviště u fotbalového hřiště, které je v průvodci bergsteigen.com doporučené pro parkování. Dopravní značka však říká, že parkování je vyhrazeno pro rezidenty. Součástí parkoviště jsou toalety a u dětského hřiště také pítko s tekoucí pramenitou vodou. Legální turistické parkoviště je ještě o pár desítek metrů níže u hlavní silnice.

Vrchol Cima Rocca je na fotce (lehce vlevo) nad dopravní značkou a vrchol Cima Capi na pravém kraji fotky – vodorovně vpravo od dopravní značky.

Cesta Laste od kostelíku sem na parkoviště v Biacesa nám trvala 40 minut, ale pravda docela ostrým tempem. Jsme rádi po celodenní tůře, že jsme konečně u auta.

Z praktických informací znovu zdůrazním, že v letním vedru je potřeba mít s sebou dostatek tekutin na pití. Nahoře na celém okruhu všech 4 ferrat není žádná možnost doplnění tekutiny. My jsme vyráželi s objemem kolem 8 litrů na 3 osoby, tedy téměř 3 litry na osobu, a vyšlo jen tak tak – pití došlo ještě na treku a na parkoviště jsme došli zrovna v pravý čas.

Ferratu Sentiero attrezzato delle Laste, stejně jako celý okruh všech 4 ferrat, lze doporučit začátečníkům i dětem. Samotné lezení není těžké ani náročné.