Rio Secco Via ferrata Cadino

Popis ferraty Rio Secco u městečka Cadino sliboval lezení alespoň částečně ve stínu v soutěsce kolem vodopádu. Pravda je, že trochu stínu uvnitř vodou vyhloubené soutěsky v prostoru vodopádu je. Ale v letním období je vodopád zřejmě již více let bez vody a tak se žádné velké osvěžení nekoná.

Parkovat se dá na rozlehlém parkovišti u restaurace přímo u hlavní silnice.

Provoz na silnici je docela hustý, takže pro přejití je nutné využít semafor na tlačítko. Už z parkoviště je jasná topologie ferraty: začátek vlastního lezení bude poměrně brzy, poleze se kolem vodopádu vertikálním směrem pořád nahoru… a otázka je, kde asi výlez končí. Delší bude určitě návrat zpět, protože z té výškové hladiny bude potřeba někudy sestoupit zpět dolů k parkovišti. Při rozhlédnutí doleva doprava se skála a celý svah tváří strmě pořád stejným způsobem – uvidíme.

Po úspěšném překonání silnice míříme k začátku ferraty. Cestou míjíme informační cedulky a lezce vracející se z ferraty.

Vystoupání k začátku ocelového lana nám trvalo téměř 30 minut – je strašné horko, potíme se a postupujeme kvůli vedru dost pomalu. I kdybychom šli svižněji, určitě to nedáme za 15 minut, jak píše průvodce na bergsteigen.com.

Začátek ferraty nás odvede z lesního porostu do soutěsky ve skále.

Tady na skále již pokračují kramle a samozřejmě jistící lano vzhůru.

Obtížnost lezení po ferratě je někde kolem B, jeden úsek možná B/C, ale zatím v pohodě.

Pohled na vyschlý vodopád nás rozesmutní – tady mohlo být super osvěžení od padající vody…

Nejen dostatek kramlí, ale i dobrá strukturovanost skály vytváří dobré stupy pro nohy.

Výhled do údolí a na protější hřeben je v tomhle slunečném dni úchvatný. Uprostřed je severojižní dálnice, železniční trať a nekonečné vinice.

Na některých místech nacházíme i cedulky s názvem daného místa a také s nadmořskou výškou. Jen pro připomenutí parkoviště bylo 214 metrů nad mořem.

Konečně se opět na chvíli dostaneme do stínu skal.

Skála je dost oklouzaná a vypadá to, že ferrata je zřejmě hodně navštěvovaná.

Občas je potřeba udělat odvážnější krok, aby si člověk stoupl rovnou na lepší místo pro nohu než na oklouzanou plochu skály.

Ferrata nás vyvádí od skal do lesního terénu, abychom se zanedlouho do skalního koryta imaginárního vodopádu vrátili.

Tady jsou občas kramle na nohy, ale některé kroky jsou trošku těžší, takže je nutné zabrat rukama. V průvodci se píše o úseku obtížnosti C a zhruba to odpovídá.

Ferrata podle očekávání stoupá neustále výš a výš.

Jistící lano se klikatí podle hodně členité skály.

Člověk si říká, jak dlouho a jakým proudem tady asi tekla voda a opracovávala skalní hmotu, aby vytvarovala takovou soutěsku.

Jistící lano končí a podle blížícího se rozcestníku před námi soudím, že jsme v polovině ferraty – v nákresu je v tomto místě možnost útěku a návratu na parkoviště.

My však nekončíme a budeme pokračovat druhou polovinou ferraty. Nejdříve však nahlédneme do baziliščí jeskyně (Grotta dei Basalisch).

Hned za jeskyní pokračuje jistící lano, ale jen kousek. Protože neteče žádná voda, dá se jít i korytem vodopádu bez jištění. Je to choďák obtížnosti A.

Lano končí a jde se jen korytem soutěsky.

Jsou tu miliony staveb pyramid z kamenů na zemi i na větvích zapíchnutých ve skalních puklinách.

Konečně zase začíná jistící lano a výš jsou vidět další kramle.

Odšlapy na skále jsou hodně oklouzané.

Tahle jeskyně se jmenuje Grotta della Mariota.

Leze se vertikálně vzhůru. Když jsou kramle na nohy, jde to, když se šlape na skálu, je to horší. Obtížnost úseku je určitě vyšší, tady to bude to avizované Céčko.

Pod převisem vpravo míjíme bednu s vrcholovou knížkou.

Tady vlastně na jediném místě dneska z celého vodopádu vidíme trochu stojací vody.

Míjíme velkou jeskyni a po kramlích vzhůru budeme mířit zřejmě k závěru ferraty.

Když jsou kramle jako tady v tom úseku, je to super. Jinak jsou odšlapy na skále pořád stejně všude oklouzané.

Tady pohled dolů na velkou jeskyni.

A tady už končí jistící ocelové lano ferraty.

Podle průvodce to znamená, že teď ještě kousek lesní pěšinou a u rozcestníku bychom měli narazit na zpáteční obchozí cestu.

Přelezení samotné ferraty nám trvalo cca 2 hodiny, což odpovídá průvodci.

Skutečně po 10 minutách od konce ferraty potkáváme rozcestník. Podle něj má návratová cesta trvat 1 hodinu a 10 minut, ale v průvodci se píše 45 minut – kde to k čertu vzali?

Lesní pěšinka vypadá docela v pohodě. To ještě netušíme, co přijde později. Každopádně je tu zase to otravné vedro, protože jsme na sluníčku. Na ferratě v soutěsce vodopádu se nám zdálo taky teplo, ale bylo tam citelně příjemněji než tady.

Když ustoupí stromy, je tu parádní výhled do údolí.

Když cesta vede traverzem po vrstevnici, je jasné, že vůbec neklesáme. A to bychom potřebovali.

Výhledy jsou parádní.

O návratové cestě se v průvodci moc nepíše a na obrázku není vyznačená vůbec. Začíná ocelové lano a ukazuje se, že sedák, ferratový set a rukavice se hodí. Ještě že jsme si je nesundali

Aspoň začínáme klesat. Pořád nám ale zbývá dost výškových metrů na úroveň parkoviště.

Úseky s jistícím lanem po skále a úseky bez lana se střídají.

Potkáváme sestupový žebřík.

Pod žebříkem jistící lano končí a to už na dobro. Pak už jen lesní klikatá cestička, místy po kamenech, místy ujíždí po hlíně.

Když potkáváme rozcestník, těšíme se, že už brzy budeme na parkovišti. Vedro je úmorné. Zpáteční cesta je neskutečně dlouhá – od konce ferraty už jdeme přes hodinu.

Blížíme se k parkovišti. Když jsme vycházeli, bylo na něm spousta aut. Teď je téměř prázdné. Později vidíme důvod proč – restaurace mezitím zavřela.

Z parkoviště se ještě ohlížíme na svah: někde tam jsme se motali klikatou cestou mezi stromy.

Ferrata Rio Secco u městečka Cadino je klasická zajištěná cesta skalní soutěskou vymletou vodopádem. Byla by mnohem záživnější a i osvěžující, kdyby v něm tekla voda. Ta už asi více let v řadě vůbec v létě neteče. Dneska v úmorném vedru bylo vertikální stoupání, ale i návratová cesta hodně namáhavé. Vzhledem k orientaci skal a poloze sluníčka by tu bývalo mnohem lepší vyrazit brzy po ránu nebo maximálně dopoledne. Odpolední lezení je v teplém dni vražedné. Vezměte s sebou dostatek tekutin.

Samotná ferrata nabízí lezení do obtížnosti C, doporučil bych jí i začátečníkům a dětem, není tu nic nebezpečného. Po ferratě jsme lezli 2 hodiny a podle cedulek u rozcestníků jsme překonali 410 výškových metrů (viz 214 m.n.m. parkoviště a 625 m.n.m. horní rozcestník) – v průvodci jsou jiné výškové metry. V půlce se dá z ferraty utéct. Skalní útvary jsou čarovně rozmanité. V několika místech s výhledem do krajiny se dají udělat super fotky. Trošku bych varoval před návratovou cestou, která je zčásti ferratou obtížnosti A/B. V každém případě návrat trval déle (odhadem o 20 minut) než říkal průvodce. Ferrata je relativně rychle dostupná z parkoviště (parkování zdarma), které je jen kousek od dálnice.