Piz Boe 3152 m.n.m.

Povídání a fotky v tomto článku sledují trasu na vrchol Piz Boe, který ční do výšky 3152 metrů nad mořem v italských Dolomitech. Začneme v místě, kam jsme právě vylezli ferratou Vallon Klettersteig – více informací k ferratě Vallon najdete v samostatném článku. Nacházíme se momentálně v nadmořské výšce kolem 2700 metrů. Náš cíl – vrchol Piz Boe není zatím odsud vidět. Budeme postupovat turistickou cestou značenou červenými značkami.

Vlevo od nás vidíme rozsáhlé sněhové pole, ze kterého tající voda vytvořila vodopád na ferratě Vallon.

Postupujeme značenou trasou naštěstí po suchých kamenech.

Jak sami vidíte, není tu téměř žádná vegetace.

Následující fotka nabízí ohlédnutí zpět, odkud jsme dnes přišli. Na malém návrší uprostřed fotky je vidět maličká stanice sedačkové lanovky.

Stoupáme stále výš a snažíme se neztratit z cesty a hledat další červené značky, kterou jsou ledabyle nastříkané na kamenech.

Tady je ukázka, jak vypadá směrovka nazpátek k ferratě Vallon.

Naše cesta pokračuje vzhůru na vrchol Eisseespitze.

Ještě před chvíli jsem se radoval, že jdeme po suchém povrchu a už je to tady: musíme přejít přes sněhové pole.

V dáli na obzoru vidíme velkou ceduli – to je cíl našeho treku – vrchol Piz Boe. Nejdříve nás však čeká vystoupání na vrchol Eisseespitze – na fotce nejvíc vlevo.

Všechny výhledy kolem teď vypadají jako dokonale pustá měsíční krajina.

Stále stoupáme na Eisseespitze, aktuálně po kamenné suti.

Teď už jdeme více po skále, dokonce je tu krátký úsek s ocelovým lanem pro ruce.

Ohlédnutí z vrcholu Eisseespitze (3009 metrů nad mořem) zpět, odkud jsme sem přišli.

Krátce odpočineme, napijeme a jdeme pokračovat směr nejvyšší vrchol na fotce – Piz Boe. Tady je vidět hezká turistická značka včetně čísla cesty. Většina značek je však jen červený flek nebo spíš cákanec červené barvy.

Překonáváme sedlo opět přes krátké sněhové pole.

Vrchol Piz Boe už se lehce přibližuje.

Stoupáme v měsíční krajině výš a výš.

Držíme se červených značek turistické cesty. Tady opět krátký úsek s ocelovým lanem pro přidržení.

Podle mapy jsme dosáhli úrovně nadmořské výšky 3100 metrů, k vrcholu budeme muset vystoupat ještě asi 50 výškových metrů.

Cesta teď vede po velkých kamenech. Nevidíme úplně vždycky další červenou značku, jsou potvory schovaný, takže občas skáčeme po jiných kamenech a jdeme vlastně mimo značenou cestu, ale ničemu to nevadí.

Míjíme rozcestník, u kterého se připojuje značená cesta číslo 638 od chaty Rifugio Boe. Z tohoto směru se valí úplné zástupy lidí, takže na úseku od rozcestníku na vrchol je relativně václavák a je potřeba se s protijdoucími vyhýbat. Evidentně je cesta 638 bez ferraty a mnohem snazší než naše varianta 672.

Blížíme se k vrcholu Piz Boe, už je to jen kousek. Od konce ferraty Vallon nám to sem trvalo 1 hodinu a 50 minut. Od vysednutí z lanovky to je celkem 3,5 hodiny. Jdeme pohodově s přestávkami na focení.

A jsme na vrcholu v nadmořské výšce 3152 metrů nad mořem. Piz Boe.

Je složité udělat hezkou fotku vrcholu, protože je tu ohromné množství všudepřekážejících lidí.

V chatě na vrcholu dáváme nápojové občerstvení. Docela to trvá, je tu hodně lidí. Ceny jsou hodně vysokohorské, ale člověk to dokáže pochopit, že není jednoduché sem zásoby dopravovat. Není divu, že akceptují karty. Bohužel signál je slabší, takže autorizace platby trvá.

Po vyfocení všech možných rozhledů a odlovení kešky vyrážíme dolů. Celkově jsme měli pauzu 45 minut.

Někde v téhle krajině bude náš trek zřejmě pokračovat.

Vydáváme se směrem dolů. Čas nás trochu tlačí, abychom stihli obě lanovky do údolí. Na fotce je vidět hodně lidí na cestě z kopce, ale většina za chvíli odbočí a pokračuje jinam, naší cestou jde pouze minimum lidí. Poznatek tedy je, že na vrchol Piz Boe se dá dostat z jiných dvou směrů, přičemž minimálně jedna alternativa je (soudě podle vybavení lidí) mnohem lehčí trek bez ferraty.

Sestupujeme kamenitou pěšinou a nohy klouzají v suti. Dolů se jde mnohem hůř než nahoru.

Kamenité pole je snad nekonečné 🙂

Najednou cesta vede víc horizontálně a dá se jít rychleji.

Říkáme si, jak je super, že jdeme po suchém terénu, když vidíme kolem ta sněhová pole.

Míjíme rozcestník, který nás utvrzuje, že jdeme po správné cestě 638 směrem k chatě Franz-Kostner Hütte.

Je libo odpočinek na lavičce?

Při ohlédnutí vidíme za námi další skupinky na cestě, kterou jsme před chvílí šli.

Vrchol nahoře s cedulí je Piz Boe, ze kterého sestupujeme.

Tady vidíte typické provedení červeného značení turistické cesty.

Další možnost odpočinku a na horizontu vrchol Piz Boe, který v tento moment vidíme naposledy.

Mapa i směrovka ukazují, že máme jít zářezem Risa de Pigolerz dolů.

Po pár metrech zjišťujeme, že je tu sněhové pole, kterému se nedá vyhnout. Dvojice před námi dost řeší, jak se dostat bezpečně dolů.

Je tu zavěšené lano, na kterém se dá sešplhat po klouzajícím sněhu dolů.

Vlevo na skále je ještě ocelové jistící lano, vlastně taková miniferrata. Nevěřícně ověřuju v mapě a v průvodci, jestli opravdu jdeme správnou cestou – když jsem celý trek studoval, neuvědomuji si, že by tam byla jakákoliv zmínka o ferratě a sněhovém poli na sestupové cestě. Nacházíme ještě další zavěšené lano, ale to nejde použít, protože většina lana je ukrytá ve sněhu. Volím variantu po ferratě.

Vrstva sněhu je docela silná.

Povedlo se nám překonat sněhové pole a už jsme opět na suchu. Oddechli jsme si, že to nebylo tak náročné. To jsme ale nevěděli,co bude následovat za chvíli.

Kousek sestupujeme jak kamzíci po prudkém svahu, jde to pomalu, ale jde to.

Načež se dostáváme do suťového pole, kde kameny pod nohama sjíždí dolů neuvěřitelně rychle a pořád.

Tohle je mnohem horší úsek než to sněhové pole před chvílí. Je problém zabrzdit.

Kameny se tu sypou a ujíždí průběžně asi hodně, takže žádná cesta není moc zachovalá a viditelná. Když vidíme rozcestník pod skálou, asi se tu chodí po každé jinak podle toho, jak se povede suťové pole překonat.

Zlomený sloup se směrovkou je evidentně také výsledek sjíždějících kamenů.

Dostáváme definitivně z kamenného pole. Hurá! Začíná poměrně pohodová cesta traverzující téměř po vrstevnici. A konečně opět nějaká zelená vegetace.

Opět nacházíme červené značky značící trasu.

A už v dálce vidíme turistickou chatu Franz-Kostner Hütte. Žádná jiná chata tu není.

Cesta už je příjemnější, vede lehce z kopce.

Cesta je pořád kamenitá, ale oproti suťovému poli pod zářezem Risa de Pigolerz už je tohle mnohem lepší. Na fotce vidíte červené značení cesty.

Na chatě Franz-Kostner Hütte plánujeme zastávku na kávu a další nápoje.

Ohlédnutí z chaty: zleva jsme teď přišli, vpravo jsme ráno nastupovali do ferraty – samotná ferrata je zhruba uprostřed fotografie.

Cesta z vrcholu Piz Boe sem k chatě trvala necelé 2 hodiny.

Lezecká posilovací deska?

Po rychlém nápojovém občerstvení pokračujeme k sedačkové lanovce.

Sedačková lanovka je na následující fotce vlevo. Dole s jasně bílou barvou je možné vidět horní stanici kabinkové lanovky.

Ohlédnutí na chatu Franz-Kostner Hütte.

A ještě ohlédnutí na cestu, kterou jsme se vraceli pod skalními masivy.

A už budeme nasedat na sedačkovou lanovku. Tu známe ze zimního lyžování, ale to je jízda směrem dolů zapovězena.

Vpravo vidíme sjezdovku s ochrannou sítí v zatáčce.

Vlevo od lanovky se nachází jezero Boesee.

Za chvíli budeme přesedat ze sedačky do kabinkové lanovky. Jízda kabinkou potrvá asi 20 minut a vystoupíme přímo na parkovišti. Do ukončení provozu lanovek máme rezervu necelých 30 minut.

Dnešní výlet na vrchol Piz Boe se vydařil díky dobrému počasí. Celý trek trvá (z parkoviště na parkoviště) téměř 7 hodin, nám ve skutečnosti trval déle díky delší pauze na Piz Boe. Využili jsme při cestě nahoru i dolů dva segmenty lanovky. Bez lanovky by byl trek ještě o několik hodin delší. Přelezení samotné ferraty Vallon trvá 40 minut. Je poměrně lehká a hlavní atrakcí je postarší, zrezivělý a houpající se most přes vodopád. Trek na Piz Boe nevyžaduje žádnou další zvláštní výbavu. Přešli jsme několik sněhových polí, přesněji řečeno zbytkových sněhových polí, kde hrozilo nejvíc vlastně jen namočení. Cesta na vrchol i z vrcholu je značená červenými puntíky (cákanci barvy), které může být mezi kameny těžší občas najít. Na vrcholu Piz Boe a v jeho bezprostředním okolí bylo mnoho turistů, občerstvovna na vrcholu byla téměř obsazená a ceny byly s pochopitelnou vysokohorskou přirážkou.

Tenhle trek na Piz Boe s ferratou Vallon Klettersteig vyžaduje pouze vytrvalost v chůzi do kopce a z kopce. Když se člověk příliš nezdržuje, jde stihnout zpáteční lanovky ještě s rezervou. Mezi negativa (nebo spíš rizika) bych zahrnul v jednom v zářezu úsek prudšího sestupu po sněhu za přidržování se lana (ocelového ala ferrata nebo klasického lana) a následný sestup a klouzání po suťovém poli. Těchto odhadem 100-150 metrů bylo hodně nepříjemných. Všechny ostatní úseky (tedy valná většina) treku byly však v pohodě. Cestu jde asi doporučit i mírně pokročilým začátečníkům a také zdatnější děti nebudou mít problém. Cestou jsou jen 2 chaty s možností občerstvení, takže doporučuji hodně tekutin a svačinu s sebou. Jízda lanovkou předpokládá zaplacení jízdného (využití vícedenní karty vychází výhodněji). Největším nebezpečím by mohla být změna počasí, protože z treku není kam utéct ani kde se schovat.