Panorama Klettersteig – 2.část – ferrata po hřebeni

Popis ferraty Panorama Klettersteig jsem rozdělil do více částí, protože mám z celého celodenního treku obrovské množství fotek. Samotná ferrata trvá asi jen 2,5 hodiny, ale mnohem delší je celý nástup a pak také sestup zpět. V této druhé části povídání najdete fotky od začátku vlastní ferraty (od začátku jistícího ocelového lana) až k třetímu vrcholu s názvem Grosse Galitzenspitze, tedy zhruba do poloviny ferraty. V předchozím článku jste se v první části mohli dozvědět o nástupu od parkoviště u Lienzer Dolomiten-Hütte k chatě Karlsbader Hütte a dále k začátku ferraty. Na tento článek navazuje 3. díl popisující lezení po hřebeni po dalších vrcholech až k nejvyššímu vrcholu ferraty Grosse Sandspitze. Pak ještě následuje povídání o sestupu zpět dolů.

Začínáme tedy u informační cedule, kde se poprvé objevuje jisticí ocelové lano. Cesta od parkoviště sem mi trvala přes 3 hodiny. Jsem někde pod vrcholem Roter Turm (2700 m), na který ale tato ferrata nevede. Jak jsem se zmínil v 1. dílu, potkal jsem tu jednoho Poláka, který také leze sám.

Oblékám sedák a ferratovou výbavu a vyrážím cvakat. Polák ještě svačí, takže jdu sám.

Začátek je lehký A/B.

Ohlédnutí dolů: kolega Polák ještě nevystartoval. Vlevo dole je vidět Karlsbader Hütte.

Pohledem nahoru a před sebe zkoumám, kde asi ferrata povede – nejspíš i na ten vrchol doprava. Jak jsem psal v prvním dílu, mám trošku problém se přesně zorientovat.

Při ohlédnutí vidím vrchol Roter Turm (2700 m), ale tam tahle ferrata nevede. Protože jsem viděl cedulku na ukazatelích rozcestníků, asi se tam dá dojít čistě turisticky bez ferraty.

Pokračuji dál a tady je první úsek B/C.

Už lépe vidím před sebe: ferrata určitě povede na ten vrchol vlevo, to je jasné.

Při ohlédnutí zpět vidím, že kolega už také leze. Zřejmě jsem tady dosáhl vrcholu Kleine Laserzkopf, 2690 m. Ale žádný kříž tu není.

Ještě jedno ohlédnutí, kde je vidět vrcholový kříž na věži Roter Turm.

Výhled do údolí je famózní. Silnice a obce dole jsou v nadmořské výšce kolem 650 metrů nad mořem. Tady na hřebenu jsem ve výšce kolem 2700 m.

Větší městská aglomerace v dáli je správní město Lienz.

Teď následuje kousek choďák bez jistícího lana. Vrchol přede mnou je nejspíš Grosse Laserzkopf.

Ocelové lano vede cik cak, aby si lezec užil co nejvíce zajímavých míst a zajímavých výhledů na skále.

Ohlížím se zpět a vidím kolegu na úseku bez jistícího lana.

Jsou tu teď dva úseky B/C, jinak je to všechno lehčí.

Kolega postupuje zhruba stejnou rychlostí.

Vidím další vrcholový kříž, což bude jistě Grosse Laserzkopf, 2718 m.

Sluníčko nemilosrdně pálí. Včera bylo v údolí přes 30 stupňů, dneska to nebude jiné. I tady je obrovské horko.

Rozhlížím se před sebe a ověřuju v mapě: ty dva další vrcholy jsou zcela jistě na trase ferraty. Na tom nejvyšším je vidět vrcholový kříž, to by mohl být Grosse Sandspitze, 2772 m, nejvyšší bod dnešního treku.

Procházím kolem kříže Grosse Laserzkopf a spěšně pokračuji dál.

Od začátku mám z celé ferraty (a z celého dnešního treku) respekt, především kvůli celkové délce.

Nejbližší vrchol přede mnou je nejspíš Grosse Galitzenkopf. Podle topo obrázku bude potřeba nejdříve slézt poměrně hodně výškových metrů dolů a pak opět zhruba stejnou výšku nastoupat vzhůru.

Slézám úseky A/B a B dolů, částečně jdu pozpátku a držím se hodně rukama. Fotka z ohlédnutí při slézání.

Již jsem skoro v nejnižším místě v sedle a budu opět stoupat nahoru na další vrchol. Podle topo obrázku tu dříve byl nouzový únikový východ z ferraty. Dnes prý výhradně lezecká cesta obtížnosti 2+, kterou nedoporučují lézt bez jištění vlastním lanem. Při pohledu na suťovisko se mi nechce věřit, že by se tamtudy dalo bezpečně odejít.

Lezu opět vzhůru.

Skála je položená, ale jak je vidět i na fotkách, tak je tady docela hladká a leze se na tření nohama. Docela to dává zabrat. Naštěstí se takhle hladká skála už později neopakuje. Kolega Polák mě dohání, zrychlil – později zjišťuji důvod – potřebuje se zastavit, aby vyřídil dlouhý hovor.

Skála je tady fakt hodně hladká, proto jsou tyhle úseky označené jako B/C. Všechno ostatní kolem je lehčí.

Pouštím kolegu před sebe a má tak i hezké fotky, které mu později posílám.

Při ohlédnutí zpět je vidět vrchol Grosse Laserzkopf.

Pokračuji vzhůru za kolegou.

Tady by člověk nechtěl spadnout, stěny jsou docela dlouhé (vysoké).

Zajímavé, že v topo obrázku mi to připadá kratší… ale v reálu je těch metrů k lezení docela dost.

Konečně jsem stanul na označeném vrcholu Grosse Galitzenspitze, nadmořská výška 2710 metrů. Od začátku ferraty (od začátku jistícího lana) mi to sem trvalo 70 minut.

Rozhlížím se kolem sebe.

Ohlédnutí do směru, odkud jsem vylezl.

A pohled dolů na Karlsbader Hütte – je taková maličká 🙂 vpravo od jezera Laserzsee.

Protože jsem zhruba v polovině vlastní ferraty a fotek je opravdu hodně, dovolím si tu povídání rozdělit. Pokračování najdete ve 3. dílu, který se bude věnovat úseku od vrcholu Grosse Galitzenspitze k nejvyššímu vrcholu ferraty Grosse Sandspitze.