Lezecké centrum Mammut Holešovice Praha

Ačkoliv je lezecké centrum Mammut v pražských Holešovicích možná nejstarší stěnou s lanem v Praze, byl jsem tu osobně jen párkrát. Což mě teď dost mrzí, protože dnes tu budu úplně naposledy. Zítra, tedy na Silvestra 2022 se totiž stěna definitivně zavírá, protože majitel areálu (majitel nemovitosti) začne po letech realizovat svůj developerský projekt a tak původní haly zbourá. Pojďte se podívat na pár fotek, které se již zítra stanou připomínkou minulosti.

Stěna Mammut neboli také Stěna Holešovice není tak vysoká jako jiné novější stěny, za to nabízí různorodé profily a zvláštnosti, které už na novějších stěnách nenajdete.

Hned po vstupu upoutá dlouhý krápník táhnoucí se jako had, na kterém se dají lézt vytrvalostní stropní cesty.

Třeba jednou ze zvláštností, kterou dneska na nových překližkových stěnách obvykle nenajdete, jsou nejen klasické chyty přimontované ke stěně, ale i chyty udělané jako otvory (díry) v samotném lezeckém profilu. Všechny tyhle vychytávky přibližují zdejší lezení hodně směrem ke skalnímu lezení venku.

Některé profily tu mají plastický povrch imitující nerovnou skálu. Stejně jako na skále je možnost všechny hrby a boule použít pro nohy, aniž by bylo potřeba používat další umělé chyty.

Tuhle strukturu je možné potkat i na jiných stěnách. Pokud jsem pochopil na stavěčském kurzu, tady se staví cesty hůř (= s omezením), protože nejde vrutovat na libovolné místo, musí se využívat jen imbusový šroub a také využití větších (myslím větších svou plochou) chytů je omezeno na rovný povrch stěny.

Pojďme se podívat dále po hale.

Dlouhé lezení v převisu a ve stropě pro různorodých chytech je tu normální. Za povšimnutí stojí, že na stropě jsou chyty ve stejné hustotě jako na kolmých stěnách. To je výjimečné, protože když už na nějaké stěně mají cesty ve stropě, většinou je tam chytů jen málo…

Další profily s plastickým nerovným povrchem a třeba červenou spárou.

Trénink lezení spáry ve stropě, proč ne – kde jinde to najdete?

Přestože strop haly je relativně nízko, dají se tu lézt dlouhé cesty na výdrž. Začnete v kolmici, vlezete do převisu, pokračujete stropem, uhnete, lezete ve stropě s nohama ve stěně na opačné straně a dolézáte opět stropem třeba až do jiného směru. Na vytrvalost super. V pozadí dětská stěnka s opicí – ano, pro děti tady mají hodně možností k vyřádění.

Na následující fotce jde zahlédnout kousek krápníku ze stropu. To se také na nových stěnách moc nevidí.

V další části haly je opět možnost dlouhého lezení ve stropě.

V hale je řada sloupů a zřejmě nosných prvků samotné budovy a stěny omezujících a zmenšujících použitelný prostor. Přesto je skoro každé místo využité pro lezení.

Nácvik ferratového lezení? Není problém, všechno tu je: ocelové lano, žebřík, výlez na strukturu.

Co se týče chytů, nenajdeme tady žádné moderní velké struktury ani chyty závodního typu. Ale pro trénink na skály jsou tu chyty a cesty dostatečné. Podívejte se třeba na povrch stěn a reliéfy.

Nechybí tu ani posilovací prostředky jako campus, balkny a všemožné typy chytů pro trénink různých druhů úchopu.

Docela nezanedbatelný počet cest se dá lézt na erárních top-rope lanech. Nejvíc samozřejmě nejlehčí cesty vhodné pro děti.

Tady je detailní pohled na zmiňovaný krápník, na který se přelézá z kolmice a některé cesty mají top až nahoře na krápníku.

Místy ve stropě jsou okna umožňující proudění denního světla, což je příjemné.

Příznivci tréninku vytrvalostního lezení v převisech a ve stropě si tu přijdou na své.

Kromě klasického lezení po chytech tu najdete několik různě širokých a hlubokých spár.

O co je celý prostor menší a stísněnější, o to víc je znát, že se majitelé snažili využít co nejvíce plochy pro lezení.

Tady jsme zpět na začátku haly a je tu vidět na místní poměry klasická a pro moderní stěny nemyslitelná linie cesty: po modrých chytech se přelézá z pravé stěny na hraně portálu na levou stěnu, kolmicí nahoru a pak výlez na krápník a převisem do topu. Samozřejmě se naskýtá otázka včasného cvaknutí expresky nad prostředkem portálem, aby se člověk při pádu nerozplácnul o pravou stěnu 🙂

Cesty jsou stavěné obvykle po barvách chytů. U startovního chytu je označená obtížnost, často s potřebnými poznámkami.

Někdy mají chyty speciální pravidla použití 🙂

K následujícím nápisům není co dodat 🙂

Na další fotce jsou vidět prostředky pro drytooling, tedy lezení s cepíny.

Tady je detail chytu, který se používá pro lezení s cepíny.

O tréninkové miniferratě jsem již psal výše, tady je v celé své délce.

Ještě se jdeme podívat na boulderovku. Cestou procházíme dětskou boulderovkou v designu ponorky.

Když se z dětské ponorky, pardon boulderovky, vyleze po žebříku nahoru, objevíme se na boulderovce pro dospělé. K pozornosti bych doporučil hranu s reliéfem a také struktury vytvářející spáry. Jinak je samozřejmě tohle nesouměřitelné s moderními boulderovkami, ale trénovat se tady určitě dalo.

A tady ještě autentické vyjádření majitele Libora Hrozy k opravě boulderu nahoře pod oknem 🙂

Tím jsme prošli celou halu. Šatny a zázemí jsem nefotil. Přidám tady fotku posezení od baru – víc fotek nemám, nechci fotit konkrétní osoby, ono je tu totiž dneska dost plno – asi se přišlo rozloučit a naposledy zalézt hodně lidí. Vyhlášený byl místní nakládaný hermelín.

Takže i my uděláme se slzou v oku „pá pá“.

Detail vstupních dveří ukazuje zvonek, na který se zvonilo.

A tady pár fotek z prostor skladovacích hal, přes které se na lezeckou stěnu přichází. Je dobře utajená, co?

Co říci na závěr? Škoda. Škoda, že končí. Lezecká stěna Mammut Holešovice je na dnešní poměry v podstatě už dost pankáčská záležitost. Ale určitě byla dobře vybavená a připravená pro trénování lezení do skal. Využití snad veškerého místa v hale, nesčetný sortiment spár, strukturovaných povrchů a různých vychytávek zvyšoval hale kvalitu dost nahoru. Bylo vidět, že majitel je aktivní lezec a že ho to baví. Vedle klasického lezení se tu dal trénovat drytooling, tedy lezení s cepíny. Měli tu hodně možností pro lezení dětí. No jedním slova „škoda“.