Leite Klettersteig Nassereith

Na ferratu Leite Klettersteig jsem se vydal docela se zvědavostí, jak asi vypadá. Když jsem při plánování lokací s ferratami zjistil, že u obce Nassereith je ferrata, byl jsem překvapený, protože kolem této obce jsem v minulosti projížděl již nesčetněkrát. Nějak jsem měl pocit, že obec je už hodně vysoko v „horách“, asi proto, že silnice kolem vede přes průsmyk Fernpass směrem přes Ehrwald do Německa. Podle mapy je Nassereith v nadmořské výšce kolem 900 metrů nad mořem.

Ferrata Leite Klettersteig vede na přehledné úboční skalní stěně nad klasickými cestami pro lezení s lanem vícedélkovým způsobem. Skála je asi jen 200 až 300 metrů od posledních domů v obci.

Po zaplacení (celodenního) parkovného 4 EUR v parkovacím automatu vyrážím ke skalám. Jižní orientace skály znamená, že na ní svítí celý den sluníčko. Takže spěchám, abych přelezl ferratu co nejdříve, než tam bude polední teplotní peklo.

Přístup ke skále nevede nejkratším směrem přímo přes louku, ale oficiální cestou lehce oklikou mezi pastvinami.

Zhruba po 15 minutách přicházím k informační ceduli a pak přes suťovisko ke skále. Nástupový čas souhlasí s údajem v průvodci. Těsně před skalou míjím skupinku čtyř osob, která evidentně také míří na ferratu.

Oblékám kompletní ferratovou výbavu a vyrážím cvakat. Předběhl jsem onu skupinku, což je rozumné, protože jdou pomaleji.

První dva úseky jsou Béčko.

Hele, minijeskyňka.

Ohlížím se dolů, kde se skupinka na zemi stále ještě připravuje.

Skála mi přijde lehce oklouzaná.

Další úsek je podle topo obrázku B/C. Skála mi teď přijde trošku víc oklouzaná.

Následuje úsek obtížnosti C a skála už mi přijde docela hodně oklouzaná.

Výhled na obec Nassereith je hezký. Tak trošku tuším, že výhled bude nadále stále stejný.

Úsek obtížnosti C a docela makám rukama, protože stupy pro nohy tady moc nejsou, ale vidím pozůstatky, že tu kdysi nějaké byly.

Následuje obtížnost C/D, tedy nejtěžší level celé ferraty. Úseky obtížnosti C/D budou později ještě asi tři. Hodily by se teď spíš lezečky, než tvrdé nebo vysoké trekové boty.

Pokus o selfie.

Těžší obtížnost v topo obrázku odpovídá místům s nejvíce oklouzanou skálou.

Následuje úsek B a tady se dá konečně normálně stát nohama.

Obtížnost zlehkla na Áčkovou pohodu. Z hlavní linie ferraty se odpojuje odbočka doprava, což by měl být únikový východ s obtížností A a B někam do suťoviska, kde by se mělo dát sejít zpět na start.

Pokračuji dál v lezení po položené skále sérií úseků B/C, C, B/C a A/B.

Další vertikální úsek C je opět ve znamení více oklouzané skály.

Následují lehčí Béčka a před sebou vidím dvojici lezců.

Nejdříve mě pouští před sebe lezkyně.

A po přelezu těžšího úseku C/D mě pouští i druhý lezec.

Lezec čeká na lezkyni, která je v těžších úsecích pomalejší. Mezi námi je Céčkový úsek kolem stromu.

Následuje lehký Áčkový traverz doleva.

Z ničeho nic je u jedné kotvy ochrana, aby karabiny nespadly do kotvy, kdy se pak občas těžko vyndavají. Překvapivé je, že ochrana na žádné kotvě doposud nebyla. A pokud vidím, tak ani dál ochrany u kotvy nejsou.

Následuje opět těžší úsek C/D, tedy oklouzaná skála s nemožností si stoupnout na stupy.

Vlézám do lehčího B/C.

Pokračují úseky B/C a B.

Skála je docela popraskaná a členitá, v řadě prasklin roste vegetace.

Přichází na řadu další úsek C/D, podle topo obrázku celkově čtvrtý v rámci ferraty a také poslední.

Další lezení už by mělo být jen lehčí. Nyní Áčkový úsek, míst pro nohy dostatek.

Přicházím ke křižovatce. Vlevo odbočuje slepá větev k lavičce a vrcholové knížce. Ferrata pokračuje traverzem doprava.

Jdu se podívat k lavičce, kterou využiji k pití.

Výhled z lavičky je v dnešním slunečném počasí nádherný, ale je to vlastně pořád stejný výhled jako z celé ferraty.

Pokračuji v lezení ferraty dále.

V topo obrázku se střídají choďákové úseky A a B, realita souhlasí.

Slyším nějaký „hluk“ ze suťoviska, kudy vede sestupová cesta.

Dochází mi, že mě to za chvíli také čeká. Vidím tam pár lezců, jak složitě hledají, kudy bezpečně suťoviskem dolů. Docela jim to klouže pod nohama. Vzpomínám si, že jsem to četl v recenzích k ferratě, že sestup je náročný.

Pokračuji lehkým traverzem dále.

Celkově mi přijde nebezpečné uspořádání, že dole pod traverzovou částí ferraty (ale vlastně asi i v dřívější oblasti pod ferratou) jsou lezecké cesty pro lezení s lanem. Lezci na ferratě můžou odsud (neúmyslně) jednoduše shodit dolů kamínky, které pak padají přímo na hlavy lezců.

Volného kamení je tady spousta.

Jedinou atrakcí ferraty Leite Klettersteig je jediný lanový most.

Most tvoří tři lana: jedno pro nohy a dvě boční pro ruce a jištění. Obtížnost B. Moc se nehoupe.

Po přelezení mostu se dívám dolů do suťoviska, kdeže jsou ti sestupující lezci. Pohybovali se téměř u protější skalní stěny. Přitom mi přijde, že vidím klikatící se sestupovou cestu zhruba uprostřed suťoviska, tedy úplně jinde, než oni sestupují.

Ohlédnutí na lanový most.

Ferrata teď vede kousek vertikálně vzhůru, lehčí lezení v úrovni B a B/C.

Nyní už jen traverz dále doprava.

Traverz pokračuje zlehka směrem dolů.

Obtížnost Áčkový choďák.

Na ferratě nabranou výšku teď postupným klesáním ztrácím.

Je zřejmé, že se blíží konec ferraty.

Ke konci ocelového jisticího lana dolézám zhruba hodinu od začátku ocelového lana. Průvodce uvádí potřebný čas lezení 2 hodiny, asi počítá s pomalejším tempem a případným zdržením.

Ještě poslední ohlédnutí na skálu s ferratou.

A vydávám se na sestupovou cestu dolů. Přemýšlím, jestli mě také čeká nepříjemné klouzání suťoviskem, jako jsem viděl před chvíli tu skupinku. Tady nahoře jasně vidím, že klikatící se cestička je vyšlapaná uprostřed celého žlabu s kamením, nikoliv vlevo u skalní stěny.

Při pohledu na skálu vidím lezecké dvojice a trojice lezoucí s lanem, pravděpodobně vícedélkové cesty. Cesty vypadají dobře, ale jak jsem psal před chvílí, měl bych obavy z padajícího volného kamení od lidí z ferraty, která vede traverzem nahoře.

Komentář k sestupové cestě: člověk nechce primárně jít suťoviskem, protože tak nějak předpokládá, že to bude pod nohama ujíždět. Proto možná ta skupinka před tím zvolila variantu hodně vlevo (až u téměř u skalní stěny) v hustější vegetaci. Bohužel tam ta cesta není lepší, ba právě naopak, viděl jsem je, jak se hodně kloužou skoro jako na klouzačce. A přitom vyšlapaná cesta suťoviskem tady uprostřed je překvapivě stabilní a mnohem lepší, než byl první dojem. Jen je potřeba dobře vysledovat trasu – není vůbec nijak označená.

Zdejší lezení na skále (ať už s lanem nebo na ferratě) má zásadní nevýhodu, že je na přímém sluníčku a není tam téměř žádný stín.

Sestup suťoviskem ubíhá rychle a je to mnohem lepší, než jsem předpokládal. Asi jsem byl z těch recenzí mentálně připravený na větší hrůzu.

Na ferratě už lezou další lezci.

Během asi 15 minut jsem sestoupil celým suťoviskem a dostal jsem se k informační ceduli, kterou jsem potkal při nástupu na ferratu. Teď už zbývá jen dojít zpět stejnou cestou k parkvišti.

Na parkoviště přicházím po dalších 15 minutách, tedy od konce ocelového jistícího lana mi to trvalo téměř půl hodiny. Průvodce avizuje sestup 45 minut.

Parkování je placené v automatu. Kapacita je tu pro několik desítek vozidel, nicméně se sdílí s návštěvníky sportovního areálu. K dispozici je slušné zázemí: tekoucí voda, toalety a několik stolů umožňující posezení na slunci i ve stínu.

Ferrata Leite Klettersteig u obce Nassereith je jednoduše dostupná a ne moc dlouhá ferrata na položené skále. Obtížnost by celkově nebyla moc těžká, možná by to kdysi mohlo být na úrovni B/C. Bohužel některé úseky jsou dnes hodně oklouzané, chybějí stupy pro nohy, je potřeba zabrat rukama a aktuální obtížnost je tak v úrovni C/D. Není tam žádný převis nebo něco jakkoliv jinak složitého, prostě jen v pár úsecích oklouzaná skála. Odhaduji, že oklouzání (a tedy že je ferrata těžší) vzniklo z velké návštěvnosti.

Jedinou atrakcí je krátký lanový most ze tří lan. Průvodce uvádí celkovou dobu lezení ferraty 2 hodiny, ale mně se to povedlo přelézt za 60 minut. Je možné, že průvodce počítá s větší návštěvností a nějakými prodlevami. Nebo jsem moc spěchal, protože pálilo sluníčko a už jsem to chtěl mít za sebou. Jižní orientace skály je bohužel nevýhoda – není se před sluncem kam schovat. Doporučuji hodně tekutin. Další postesky v recenzích u této ferraty se týkají sestupu suťoviskem: viděl jsem zoufale klouzající se skupinku lidí, ale při mém sestupu jsem využil klikatící vyšlapanou cestu uprostřed suťoviska a nebylo to tak hrozné. Samozřejmě za sucha, za mokrá to musí být mnohem horší. Za nešťastné bych označil lezecké cesty s lanem pod trasou ferraty: hrozí tam pád kamínků z ferraty a že jich tam je požehnaně. Nezbývá než se snažit jít na ferratě opatrně a nic dolů neshodit.

Výhodou ferraty je kratičký nástup od auta a také kapacitní parkoviště se zázemím, i když tedy placené, ale zázemí mi přijde super. Ještě upozorním, že jsem při vjezdu do obce Nassereith narazil na značku zakazující průjezd obcí o víkendech a svátcích, uličky v centru obce jsou úzké a dneska se tam konala nějaká společenská akce.