Greifbar-Boulderhalle Friedrichshafen

Boulderovka Greifbar-Boulderhalle v německém univerzitním městě Friedrichshafen na břehu Bodamského jezera je sesterskou stěnou stejnojmenného podniku v nedalekém městě Bregenz. To je také situováno na pobřeží jezera, ale nachází se již na území Rakouska. Na stěnu do Friedrichshafenu jsme zavítali jen při cestě a díky umístění boulderovky na samém okraji města jsme se vlastně vůbec nedostali do centra města. Lezení tu bylo celkem hezké a nejvíc motivačně na nás působila označená série boulderů z nějakého místního závodu, kdy některé z nich měly utajenou obtížnost – někdy se jim říká žolíkové bouldery.

Pojďme si představit tuto dvoupatrovou boulderovku na sérii fotek. Mělo by tu být více než 120 boulderových problémů, alespoň to píšou na webu. Leze se klasicky po barvě chytů. Startovní chyty jsou označené lístečky a používají tu obtížnost od 1 do 8. Nenašli jsme převodní tabulku na standardní stupnici, ale to vcelku nevadí.

Větší část lezecké plochy je v přízemí, menší část je pak v dalším patře. Celá hala zabírá prostor 2000 metrů čtverečních a lezecká plocha by podle informací na webu měla být 1000 m2.

Na celé boulderovce platí zákaz výlezu z boulderů nahoru, tedy všechny bouldery končí ještě před hranou a seskokem zpět na dopadiště.

Když se pozorně podíváte, uvidíte, že tu mají mix různých sérií chytů včetně moderních a velkých chytů a samozřejmě struktur. Právě rozmanitost chytů dělá lezení tady zajímavé. Všimněte si třeba červených struktur vlevo a černých vpravo.

V pravé části fotky je rajbasový profil, kde jsme lezli zajímavé balanční problémy.

Když se lezec otočí, jsou tu další hezké bouldery využívající chyty s velkou plochou. Vlevo lehčí růžový boulder, vpravo moc hezký fialový boulder ze závodní série.

Ještě jsem nezmínil, že obě patra spojuje tunel s nakloněným dopadištěm. K tunelu se ještě vrátíme, teď následují další fotky spodního patra. Podívejte na růžový boulder po strukturách: obtížnost utajená 🙂 Mně se líbí.

Pohled na profily ukazuje, že tu tak polovinu klasicky tvoří převisy.

A tady je detail rajbasu a kolmice. Zelený boulder (začíná vpravo) má jen obtížnost 3 (na stupnici 1 až 8), ale přesto jsme viděli spoustu lezců se v něm trápit. Stání na bílé jehlanové struktuře dělá mnoha lezcům problém…

Bližší pohled na fialový boulder ukazuje puzzle startovní situace: klouzavá struktura na nohy, struktura pro ruce podle omágovaného spodního kraje naznačuje, že se bude držet jako spoďák. Komplikovanější je nástup, protože to nejde staticky ustát… takže řešením může být třeba lehký náběh. Horní půlměsícové chyty: vnější lesklá plocha u všech klouže. Suma sumárum: hezký boulderový problém.

Na webu jsem našel, že boulderovka Greifbar ve Friedrichshafenu byla otevřena v létě 2021. Její sestra v Bregenzu o dva roky dříve v roce 2019.

Další část rajbasu ve spodním patře a další várka balančních boulderů.

Konečně se dostáváme k avizovanému tunelu spojujícímu spodní a horní patro. V tunelu se dají lézt stropní a hodně převislé bouldery na výdrž, tedy hezky dlouhé bouldery až 12 metrů.

I tady najdeme použité struktury, které dělají strop členitější.

V tunelu jsou bouldery různých obtížností, takže si zaleze jak pokročilejší lezec, tak může zkoušet i začátečníci. Jedinou výtku bych měl k bezpečnosti, že se občas sklouznou děti bez ohledu na to, že někdo nad nimi zrovna leze.

Ještě přidám fotky z horního patra, kde jsou vidět topové chyty boulderů z tunelu.

A teď už jsme na horním patře, kde pokračuje stěna se stejně kvalitními bouldery. Na rajbasu opět možnost balančního cvičení: lehčí boulder po modrých chytech – jde se jen nohama, bez rukou, chyty pro ruce jsou až u topu v pravé stěně.

U některých boulderů se patuje a jinak to nejde vylézt. Nasednutí na nohu, vzlínání nahoru bez pomoci rukou, fakt hezky postavené.

Další závodní boulder vyšší obtížnosti: černá barva. Startovní chyt je vlevo v zelené ploše: na něj se dá dostat pouze náskokem z rozběhu. Potom je potřeba se rozhoupat, seskočit doprava oběma nohama, u toho udržet ne moc dobrý stisk a pokračovat dynamicky dál.

V posledním koutku jsou dětské bouldery, které jsou uzpůsobené pro malé postavy.

Označování boulderů, jak jsem již zmínil, je cedulkami u startovních chytů a u topového chytu. Na cedulce je číslo obtížnosti, přičemž tu používají škálu od 1 (nejlehčí) do 8 (nejtěžší).

Měli jsme dnes štěstí na sérii boulderů z nějakého závodu (možná spíš boulder session), které jsou očíslované pořadím v sérii (písmeno Q a číslo). Nicméně obtížnost není vyznačená u všech v této sérii a některé bouldery mají otazník 🙂

V prvním patře najdeme také další tréninkové nástroje jako třeba campus a naklápěčku s podobným systémem jako Kilterboard. Výrobcem téhle naklápěčky je ale německá firma VerSys.

Je tu dostatek prostorou pro protažení a cvičení, ale další nářadí jsem nezaznamenal, pouze dvě balkny.

Prostor pro posezení a bar bezprostředně navazují na samotnou lezeckou plochu.

Součástí baru je samozřejmě recepce a půjčovna vybavení.

Nabízí tu klasicky pár položek k občerstvení včetně sladkostí a dobrou kávu.

Funguje tu zároveň i lezecký obchůdek se vybraným sortimentem.

Vchod na boulderovku je z boku haly, takže není vidět z parkoviště.

Z ulice odkazuje na boulderovku plakát na plotě, ale přiznám se, že jsem ho po příjezdu přehlédnul.

Na vlastní hale není totiž žádný velký nápis ani logo, což je škoda. V hale sídlí výhradně jen boulderovka a prostor nesdílí žádné další firmy.

Na boulderovce Greifbar ve Friedrichshafenu jsme si zalezli moc hezky, bouldery byly dobře postavené. Mají tu mix různých chytů včetně závodního typu. Používají tu i dost struktury. Je vidět, že se o kvalitu boulderu stavěči hodně snaží. Motivačním zpestřením pro nás byla „závodní“ série označená písmenem Q, navíc když u některých boulderů byla utajená obtížnost. Boulderovce nelze nic vytknout, možná jen menší zázemí (šatny, toalety), ale už jsme viděli i ještě menší. Parkovat se dá zdarma na plácku přes ulici a hodně se sem z města jezdí asi na kolech. Vlastně to označení budovy by přišlo vhod, protože chvilku trvá, než nováček tipne, kde je vlastně vchod.