FlashH Hamburg

Na boulderovku FlashH v Hamburgu na severu Německa jsme zavítali během cesty z Dánska zpět do ČR. Internet mi napovídal, že je to jedna z největší boulderovek v okolí. Web sliboval 200 boulderů na lezecké ploše 1300 metrů čtverečních. Venku dneska hodně pršelo, tak jsme se rádi schovali dovnitř. Prozradím už na začátku článku, že se mi lezení ve FlashH líbilo. A ke konci článku objasním, proč byla zdejší návštěva i trošku „šok“.

Prohlídku boulderovky začneme v hlavní hale pro dospělé.

Do této hlavní haly nesmí děti do 14 let. Tohle omezení mi přijde jako rozumné pravidlo, otázka je možná ten konkrétní věk, jestli to má být 14 nebo třeba 12. Ale na německých stěnách takové omezení bývá obvyklé, jen u nás v ČR to zatím moc nemáme.

Lezecká plocha je podle informací na webu 1300 metrů čtverečních.

Tady si dovolím upozornit na jeden vizuálně zajímavý boulder.

Nabízí se tu samozřejmě všechny možné profily. V některých z nich se topuje výlezem tzv. top-out. Na fotce je vidět cesta pro slezení.

Mají tu čističky vzduchu, které se teď na stěnách už docela často objevují.

Sortiment chytů je široký a zahrnuje různé výrobce, tvary a velikosti – včetně velkých maker a řady struktur.

Bouldery jsou stavěné po barvách chytů, ale obtížnost je vyznačená barvou cedulek ve tvaru trojuhélníků. Cedulky jsou na startovních chytech a na topovém chytu.

V tomto sektoru jsou nejnověji postavené bouldery, které nemají zatím určenou obtížnost. U každého boulderu je jen pořadové číslo. A na sloupu pod zrcadlem je sešit papírů, kde lze o obtížnosti hlasovat.

Ještě přidám sérii fotek z nadhledu z patra. Zrcadla na sloupech slouží při podcházení pod převisem – ale přiznám se, že jsem si jich všiml až později na fotkách.

Tohle je ten sektor s novým bouldery.

U startovních chytů jsou jen čísla.

O obtížnosti boulderů se dá hlasovat na papíře: pohodový systém pro stavěče, ale trošku nepraktické řešení pro lezce – musí se najít správná stránka a tam teprve očárkovat. Zajímavé je, že tam není žádný výchozí názor stavěče. Ale jak je vidět, tak názory lezců jsou hodně konzistentní.

Z nově postaveného sektoru vyjdeme průchodem pod převisem a pokračujeme v prohlídce stěny.

Zrcadla pro větší bezpečnost procházení pod převisy. Dobrá myšlenka, ale fakt jsem si toho všiml až později.

Cvičný jehlan pro lezení nohama – dostanu se k tomu ještě později níže.

V jednom sektoru tu jsou postavené řekl bych závodní bouldery. Nejsou přeplácané přes sebe a jsou velkorysé co se týče délky. Mají označené nástupní chyty páskami pro všechny čtyři končetiny. Tenhle sektor se přímo vybízí používat pro závody, protože jde o relativně dlouhou „rovnou“ stěnu a diváci můžou sedět v hledišti ve formě schodovitého posezení. Jejda, to hlediště jsem jako celek nevyfotil 🙁 Ale aspoň jsem vyfotil všechny ty závodní bouldery.

Nejsou tu žádné obtížnosti. Osobně tipuju černý boulder na 5C / 6A.

Fotka z pohledu diváka z hlediště.

Zeleno-bílý boulder podle mě opět 5C/6A, ostatní minimálně o stupeň těžší.

A lahůdkový boulder, který se přelézá s využitím polohy ve stojce, jak naznačuje zelená spirála se šipkou. Výlez vzhůru a dolez doleva do topu je pak už lehký.

Tréninková sestava pro pokusování skoků různých typů.

Ještě se vrátím k cvičnému jehlanu pro trénink lezení nohama. Na jehlanu je postaveno několik cest různých obtížností s označenými počátečními a koncovými chyty. Cílem cvičení je oblézt jehlan dokola.

Pravidla jsou tu popsaná na cedulce (jen v němčině): na startovním a topovém chytu musí být obě nohy (nebo jedna noha vůči koleni). Je dovoleno využít spodní část nohy až pod koleno. A červená plocha je zakázaná zcela. Můj názor: super tréninková pomůcka, která by se bez problémů dala realizovat na řadě stěn, protože nepotřebuje ani tolik prostoru. Pro trénink nohou úžasná věc. Není to totiž vůbec lehké, jak by snad mohlo vypadat. V případě pádu se dá opřít o měkkou čepičku na vrcholu jehlanu.

Tím jsme prošli hlavní halu pro dospělé a teď se přesuneme do sousední Familienhaly, kam mají přístup i děti.

Jsou tu opět bouldery po barvách chytů a s obtížnostmi podle stejné stupnice. Jen je tu více těch lehčích boulderů a méně parkurových kousků, kde by hrozil nekontrolovaný pád nebo dokonce odlet dál od stěny.

I tady jsou různé profily včetně převisu.

Říznutá Rubikova kostka působí hravě 🙂

I tady ve Familienhale je pestrý sortiment chytů.

Některé bouldery končí top-out výlezem.

Obtížnost boulderů je ve FlashH Hamburg označená barvami cedulek ve tvaru trojúhelníků. Stupnice zahrnuje 6 stupňů od bílé po černou.

Zkusil jsem spočítat bouldery podle obtížnosti.

	Hlavní hala	Familienhala	Celkem
Bílá FB1-3	3	11	14
Žlutá FB4	11	14	25
Zelená FB5	25	19	44
Modrá FB6	34	21	55
Červená FB7	18	3	21
Černá FB8	3	0	3
Nově postavené – hlasování	26
Závodní speciální	7
Speciální skoky & shyby	1+4
Celkem	132	68	200

Výsledné číslo porovnávám s informací uvedenou na webu, že tady ve FlashH Hamburg mají kolem 200 boulderů. A to souhlasí. Ke cti je potřeba přičíst zajímavé závodní bouldery a speciální cvičební místo pro skoky. Plus ještě tu bylo jedno místo pro trénink shybování. Při tom nepočítám ještě cvičební jehlan pro nohy.

Do výše uvedených počtů nezahrnuji bouldery ve dvou dětských místnostech. Ty jsou oddělené a určené vyloženě pro menší děti. Mrkněte na další fotky.

Nácvik traverzů by se hodil v hale pro dospělé.

Druhá vyhrazená dětská místnost.

Některé bouldery nejsou úplně lehké, ale zároveň jsou postavené pro děti a malé postavičky.

Samozřejmostí je posezení a další zázemí pro pořádání třeba narozeninových oslav.

V dospělácké hale v patře je posilovna.

Nechybí campus, pegboard a moon-board.

A naklápěcí kilter-board.

Na konec článku přidám klasicky ještě fotky recepce a baru. Funguje tu nabídka o občerstvení, půjčovna lezeček a obchůdek.

Nechybí posezení pro konzumaci občerstvení.

Další možnosti sezení jsou v patře.

Na úplný závěr fotka budovy z venku. Vchod na boulderovku je poněkud schovaný vlevo v koutě, ale logo FlashH je jasně viditelné z dálky. Boulderovka sídlí v oploceném kancelářsko-průmyslovém areálu, do kterého se vchází a vjíždí pouze z jednoho směru přes „vrátnici“.

Návštěva boulderovky FlashH v Hamburgu mě bavila, byly tu postavené hezké bouldery vyžadující jistou techniku lezení, schopnost boulder správně přečíst a vymyslet. Možná vám přijde divné, že to zdůrazňuji. Je to proto, že jsem v uplynulém týdnu byl na dvou boulderovkách v Dánsku a tam byly bouldery výrazně jednodušší: psal jsem v článku o Boulders.dk Aarhus South a sesterské stěně Boulders.dk Odense, že tamní dánské bouldery byly všechny kratší (menší počet kroků) a většinou byl technicky obtížnější jen jeden krok v každém boulderu. Oproti dánskému stylu následoval tady v Hamburgu skoro šok – protože zde jsou bouldery komplexní, tedy standardní bouldery, jak jsme zvyklí i z jiných stěn.

Ve FlashH Hamburg bylo k dispozici 200 boulderů včetně několika „perel“ závodního typu. Mezi pozitiva patří široký sortiment chytů, možnost hlasování o nově postavených boulderech a omezení malých dětí v hale pro dospělé. Líbil se mi cvičný jehlan pro trénink lezení nohama. Napadá mě jediná nevýhoda a to je parkování. V okolní čtvrti byly ulice zaplněné auty, neviděl jsem žádné volné místo a ještě předpokládám, že ve velkém městě jako Hamburg platí nějaký systém rezidentního parkování. Uvnitř areálu má boulderovka FlashH vyhrazeno pro zákazníky několik parkovacích míst, ale ten počet je malý, myslím že menší než deset míst. Parkovacích míst je tu celkově více, ale jsou vyhrazená pro další firmy v areálu.