Ferrata Artpinistico delle Niere

V názvu téhle ferraty si prosím povšimněte slovíčka ART. V němčině se dokonce téhle ferratě říká Kunst-Klettersteig. Během lezení ferraty totiž procházíte takovou uměleckou výstavou soch a dalších instalací. Některé z uměleckých děl uvidíte mezi následujícími fotkami. Přiznám se ale, že nás víc zajímalo lezení po skále.

Ferrata je dobře dostupná, přístup z parkoviště je totiž co by kamenem dohodil, přesněji řečeno téměř na dohled.

Ferrata tvoří na jižní stěně skály okruh a v průvodci nepíšou jednoznačně, že by se mělo začínat z jedné nebo z druhé strany, takže si dovolím konstatovat, že se zřejmě dá jít i po směru i proti směru hodinových ručiček. My jsme šli zprava, tedy proti směru ručiček.

Po vylezení přístupového dřevěného schodiště a úvodní cedulce začíná jistící ocelové lano. Hned na začátku překvapí, že lano má slabší průměr než bývá obvyklé. Po celou dobu lezení jsme si všímali, že ferrata už nějaký pátek existuje a její provedení odpovídá staršímu datu postavení. Způsob uchycení lana do skály je pomocí ok, nikoliv pomocí velkých kotev. Jistící lano také dost často končí a lehčí úseky se jdou bez lana. To se na nověji postavených ferratách nestává, tam bývá lano bez přerušení.

Po úvodním výlezu se lezec ocitne u plošinky, kde je doleva vidět skála, na které jsou klasické lezecké cesty. Jsme tu už více než 20 metrů od země a tak tady jsou koncové řetězy s karabinami pro lezecké cesty. Nicméně i nad nimi pokračují další borháky a ještě výše uvidíme další řetezy, protože tady se dá lézt vícedélkově v rozsahu 2 nebo 3 délek. Vzhledem k nižší obtížnosti lezeckých cest se dá mluvit o cvičné skále. Když se podíváte pozorně na následující fotku, tak ve spodní třetině uvidíte zavěšené lezecké lano.

Pojďme pokračovat ferratou nahoru. Tady teď polezeme v podstatě nejtěžší 2 úseky celé ferraty označené obtížností C. Je potřeba zapojit ruce a určitě hledat co nejlepší odšlapy do skály. Extra pomocné kovové kotvy nebo kramle tu nenajdeme, jen jistící ocelové lano a skálu. Naštěstí je skála hodně strukturovaná, takže se dá lézt v celku bez problémů.

Výhledy do údolí jsou impozantní. Doporučuji fotit co nejdříve to jde, protože část ferraty později je za stromy, takže přestože polezeme pořád na stejné skalní stěně, ne vždycky půjde udělat hezké fotky.

Po vylezení dvou Céčkových úseků na nás vybafne první umělécké dílo. Od tohoto momentu půjdeme lesním terénem bez jistícího lana.

Ani se člověk nestačí rozhlédnout a umělecké instalace jsou různě kolem cesty. Měli jsme málo času, takže jsme na jednotlivé exempláře jenom mrkli a obratem pokračovali v lezení dál.

Chvílemi tu je zábradlí, asi aby nejištění lezci nespadli dolů. Zároveň jsou velké plochy skály nad nám pokryté pletivem – buď ochrana proti vylomení kamenů ze skály nebo ochrana proti lezcům, aby tu nelezli, nevím. Každopádně podle stavu pletiva to vypadá, že je to tu nainstalované již delší dobu.

Cestou míjíme další umělecká díla a cesta pokračuje kamenným schodištěm v průrvě skály nahoru. Je to docela krpál. Za schodištěm je napravo vyhlídka do údolí s možností posezení na lavičce.

Po několika serpentinách dojdeme k místu, kde znovu začíná ocelové lano. Opět se potvrzuje, že ferrata byla instalována již před dávnou dobou. Nástup na lano je docela odvážný, pod námi je dost velká díra komínem dolů a na skále není žádné místo pro nohy. Tady bude nezbytné vypomoci dětem nebo začátečníkům nějakou smyčkou nebo kouskem lana. Taky proto je místo označení v topo jako obtížnost B/C.

Následuje traverz doleva, který je lehčí než na začátku vypadá. Označený je jako obtížnost B.

Kousek jsme šli lesní cestou a před námi je kratičký úsek označený B/C. Naštěstí na strukturované skále je hodně míst pro odšlapy.

Ve vrcholové části je uměleckých děl hodně, některé jsem vyfotil, ale určitě jsme mohli i některé přehlédnout.

Tady následuje ještě jeden kratší úsek s obtížností B/C. Těšit nás může to, že dál už bude lezení jenom jednodušší.

Na vrcholový zvon se dá zazvonit, ale učinil jsem tak jen symbolicky. Teď jsme už určitě za polovinou ferraty.

Po shlédnutí další uměleckých děl se dostáváme k vrcholové knížce. Ta je uložená v domečku s jasnou kamennou ochranou 🙂

Tady je místo označené v průvodci „lehátko s hodinami“. Na ležení jsme neměli čas, ale rozesmálo nás to.

Další lezení bude náročné jen v tom smyslu, že se poleze směrem dolů. Obtížnost je výrazně lehčí, jde o úseky A případně B.

Cestou míjíme další a další umělecká díla.

A tady u lavičky je konec ferraty. Nebo také začátek, pokud bychom šli ferratu obráceně po směru hodinových ručiček. Nyní už se jde po pohodlné lesní cestě, která nás vyvede na asfaltku směr parkoviště. Návrat od konce ferraty k autu trvá do 10 minut.

Pozor, umělecká díla nás nadále provázejí až k parkovišti.

Tahle liščí nora se mně líbila nejvíc.

Celá ferrata je podle průvodce na hodinu a 45 minut lezení. My jsme to dali za hodinu a 40 minut, ale lezli jsme hodně rychlým tempem. Nikoho jsme cestou nepotkali, takže jsme nemuseli nikde čekat nebo se vyhýbat – to asi může hrozit, protože je ferrata lezitelná oboustranně. Bohužel jsme neměli tolik času, takže jsme si nemohli všechno to umění cestou prohlížet do detailů.

Ferrata Artpinistico delle Niere má obtížnost C, ale není to tak těžké – dneska bych to označil spíš jako B/C, ale konstrukce jistícího lana odpovídá starší instalaci. Jistící lano má tenčí průměr, místy se jde lesním terénem bez jištění, nástup na skálu v jednom místě je odvážnější a náročnější. Plus bych viděl vyšší obtížnost kvůli slézání ferraty směrem dolů.

Do lokality jsme přijeli autem z Arca klikatou silnicí s mnoha tunely, trvalo nám to asi 45 minut. Parkovat se dá přímo u skal, je tu i posezení a tekoucí voda. Zároveň se tu dají lézt klasické lezecké cesty na laně – viz jiný článek.