Enrico Contin Klettersteig na Rosskofel

Ferratu Enrico Contin nad lyžařským areálem Nassfeld mám dnes v plánu jako součást většího treku. Podle map mi to vychází jako logické pokračování ferraty Ostgrat Klettersteig na vrchol Winkelturm a Torre Clampil. Přes Enrico Contin se dostanu na vrchol Rosskofel, odkud budu pokračovat turistickou cestou po hraniční čáře ke křižovatce Rudnigsattel a dále na ferratu Crete Rosse Klettersteig na vrchol Trogkofel. Pak bych chtěl sestoupit cestou Uiberlacher Weg 413 a stihnout lanovku Madritschenbahn zpátky na parkoviště. Je to časově hodně ambiciózní plán, protože lanovka končí v 17h, ale chtěl bych využít toho, že už jsem se lanovkou dostal nahoru do této oblasti.

Povídání tedy navazuje na článek o ferratě Ostgrat Klettersteig. Před sebou vidím masiv s vrcholem Rosskofel. Ferratu Enrico Contin nepůjdu celou, odhadem jen její vrchní dvě třetiny délky.

Žlutá cedulka na skále mi potvrzuje, že jsem správně v sedle Contin Scharte. Funguje tu bez problému mobilní signál, takže můžu koukat do online mapy, nicméně ferratové cesty jsou zakreslené jen částečně a ne úplně přesně.

Nejdříve mě čeká choďákový úsek bez jistícího lana.

Tady by se lano na přidržení při zvedání se vzhůru hodilo.

Konečně začíná ocelové jistící lano. Vidím cedulku označující úsek 04. To znamená, že ve spodní části ferraty, kterou jsem dnes nešel, byly nejspíš první tři úseky.

Tam někde zespodu se dalo přijít k začátku ferraty Enrico Contin. Podle mapy to dole je území Itálie, teď se pohybuju nejspíš někde na hraniční čáře.

Ferrata je lehká, žádné záludnosti tu nejsou.

Obtížnost lezecky maximálně A/B, ale náročné je to na výdrž, stoupám neustále vzhůru.

Ohlédnutí dolů na sjezdovky Nassfeldu, kde se už mlha lehce rozestupuje.

Pohled na masiv s vrcholy Winkelturm (vpravo) a Torre Clampil (vlevo), kde jsem před chvíli lezl ferratou Ostgrat Klettersteig.

Ocelové jistící lano pokračuje. U začátku osmého úseku je keška 🙂

Znovu výhled na Torre Clampil. Vzadu už je konečně vidět návrší horní stanice lanovky Madritschenbahn.

Červená informační cedulka znamená konec ferraty.

Ze sedla Contin Scharte, tedy tu větší část ferraty Enrinco Contin Klettersteig, kterou jsem právě lezl, to sem trvalo 25 minut. Úplně celá ferrata trvá podle průvodce 45 minut.

Choďák pokračuje po kamenité louce. Hledám červené značky na kamenech, protože pěšinka není vyšlapaná úplně viditelně.

Z dálky vypadalo, že tu sedí nějaký dravec. Ale bylo divné, že se nehýbe – hmm, a ona to kamenná mohylka 🙂

Procházím křižovatkou, kde se výlez z ferraty napojuje na pěší cestu označenou v mapě jako Alta Via C.A.I. Pontebba. Ta je pojmenovaná podle vrcholu, kam mířím. V italštině je to Monte Cavallo di Pontebba a v němčině se označuje jako Rosskofel.

Pokračuji pěšinou kolem hraničních kamenů Ö / I, tedy přímo po hraniční čáře.

A tohle už je vrchol Rosskofel. Nadmořská výška 2240 metrů. Od konce ferraty Enrico Contin zhruba 20 minut.

Na zvon si samozřejmě zazvoním. Posvačím a otáčím se zpět. Budu se vracet hraniční pěšinou, tedy cestou Alta Via Monte di Pontebba.

Je odsud perfektní výhled na masiv s vrcholy Winkelturm (vpravo) a Torre Clampil (vlevo), kde jsem dnes byl na ferratě Ostgrat Klettersteig – ta vede zespodu po hraně vpravo.

Protože mám dnes v plánu jít ještě další ferraty, snažím se sestoupit na křižovatku cest Rudnigsattel.

Místy jde pěšina mezi kameny, místy po kamenech a pak přímo suťoviskem.

Na ten masiv v dáli bych chtěl dnes ještě vylézt ferratou Crete Rosse a přitom stihnout lanovkou zpátky do Nassfeldu.

Cesta je značená červenými značkami a je docela prošlapaná.

Podle ukazatelů jdu dobře směrem na Rudnigsattel. Funguje tu internet, takže online mapy mi to potvrzují.

Na mapě to všechno vypadá blíž než ve skutečnosti. Horní stanice lanovky Madritschenbahn je ten kopeček na obzoru nahoře nad jezírkem, jestli to na fotce rozpoznáte. Přijde mi to dost daleko. Začínám lehce pochybovat, jestli tu lanovku stihnu.

Docházím na křižovatku Rudnigsattel, kde tenhle článek ukončím. Pokračování povídání o dnešním treku najdete v článku o ferratě Crete Rosse, na kterou mířím. Teprve v tom dalším článku popíšu návratovou cestu zpět k lanovce Madritschenbahn a k parkovišti.

Ferratu Enrico Contin Klettersteig jsem přelezl jen zčásti jako součást celodenního okružního treku. Ferrata je lehká, obtížnost A/B, je to přesně význam slov „zajištěná cesta“. Vede na vrchol Rosskofel. Lze doporučit začátečníkům i dětem, ale jít sem jen na tuhle ferratu asi nedává smysl, spíš to bude součást nějakého delšího okruhu. Proto také není jednoduché odpovědět na otázku, jak dlouho trvá přístup z parkoviště a sestup.