Divoká Šárka – Žabák

V červnu jsem zavítal na skalní lezení do Divoké Šárky s dětskými kroužky. Je to jedna jen z několika málo lokalit pro skalní lezení na území hlavního města. Pokud jsem dobře nastudoval informační zdroje, tak nejvíce se leze na masivu pod jménem Žabák. Ten tvoří vysoká skála ve třech výškových formacích, které se označují jako bariéry: dolní bariéra, střední část a vrcholová pyramida. Skála je tvořena buližníkem (silicit) a je hodně narušená erozí a lidským působením. To znamená, že je tu hodně uvolněných kamenů a dost často něco ze skály padá: stačí pohyb lanem, kopnutí nohou lezcem, pohyb osob kdekoliv nahoře na policích, při slanění, skutečně hodně často, takže doporučuji nasadit helmy ještě před příchodem ke skále.

Lezení v Divoké Šárce má dlouhou historii, leze se tu více než 100 let. Zdejší skály se používaly pro nácvik lezení velehor, protože prý útesy Šáreckého údolí připomínají terén ve vysokých horách.

Dnešní lezení se odehrává na dolní bariéře Žabáka. Nejdříve se podívejme na fotky zleva doprava.

Teď zkusím popsat lezecké linie podle natažených lan a dětských lezců na fotkách.

X text doplním s popisem cest

x text doplním o vytváření štandů a jištění shora

Dojít k Žabákovi z asfaltové cesty vedoucí Šáreckým údolím není složité. Při cestě od konečné zastávky tramvaje Divoká Šárka (a nedalekého rychlého občerstvení) se projde kolem koupaliště a restaurace Dívčí skok a po chvilce bude čas odbočit u mostku přes Šárecký potok – cestička ke skále začíná u informační cedule Přírodní rezervace Šárka.

Cesta se klikatí a strmě vede ke skále. V jednom místě je tento žebříček. Nezapomeňte si nasadit helmy, ze skály opravdu můžou padat kameny.

Co se týče parkování a dopravy, už jsem výše označil jako výchozí bod konečnou zastávku tramvaje Divoká Šárka na Evropské ulici. Parkovat se dá u známého rychlého občerstvení (ale vybírají tam parkovné od nehostů restaurace) a také přes ulici mezi obytnými a rodinnými domy (placené v pracovní dny, zdarma o víkendech). Malé neplacené parkování je u libockého hřbitova asi 100 metrů před konečnou tramvaje.

Lezení na Žabákovi je sympatické tím, že se nachází na území Prahy a tudíž je rychle dostupné. To je ale asi jediná pozitivní zpráva. Nevýhod je ale celá řada, takže máte-li víc času, doporučuji hledat pro lezení lokalitu spíš jinou a obětovat čas na cestu dál. Mezi hlavní negativa bych zahrnul padající kamení z narušené skály (nebezpečné) a zároveň špatné (téměř žádné) fixní jištění na skále (nebezpečné). Skála je hlavně ve spodní nástupové části hodně oklouzaná (nebezpečné), ale skutečně hodně, až se kámen leskne… děti říkaly „hele, vyleštěný mramor“ 🙂 Označení cest barvou na skále občas je čitelné, ale čísla neodpovídají dnešní stupnici obtížnosti lezení – v dokumentech se píše o Welzenbachově stupnici, což je součást historie – v té době používali pouze 6 stupňů obtížnosti. Pro lezení na top-rope je relativně složité vybudovat jištění shora.

Výčtem negativ nechci nikoho odrazovat, ale jdou najít „lepší“ místa pro lezení. Tím lepší myslím hlavně z pohledu bezpečnosti.