Crete Rosse Klettersteig

Na ferratu Crete Rosse Klettersteig jsem vyrazil po dolezení předchozích dvou ferrat a to Ostgrat Klettersteig na vrchol Winkelturm a Torre Clampil a ferraty Enrico Contin na Rosskofel. Mám to dnes naplánované jako okružní trek a jenom doufám, že se mi to časově povede stihnout, abych se dolů do Nassfeldu svezl lanovkou Madritschenbahn. V plánu je vylézt ferratu Crete Rosse nahoru a pak slézt další (trochu zvláštně popsanou) ferratou dolů. Časové náročnosti jednotlivých ferrat jsou v průvodce popsané, těžší je odhadování přístupových a návratových cest. V průvodci Crete Rosse Klettersteig se předpokládá, že startovním bodem je parkoviště na lesní cestě před chatou Rudnigalm. Tam se mi moc nechtělo jet, protože ta lesní cesta je pravděpodobně nezpevněná a parkuje se na můj vkus na příliš opuštěném místě. Proto jsem se snažil spojit výše popsané 4 ferrat do jednoho okruhu.

Na následující fotce je masiv Trogkofel. Ferrata Crete Rosse na něj vede zleva, napravo pak se pak dá sejít dolů cestou s ne moc zajištěnou ferratou Uiberlacher Weg 413. Na vrchol také vede turistická pěšina 416 ze západní strany, která by měla být schůdná bez ferratového vybavení, ale tou jsem nešel, tak nemůžu potvrdit – navíc bude určitě delší v metrech i v minutách než ferrata.

K masivu Trogkofel mířím od sestupové cesty z vrcholu Rosskofel, kam jsem se dostal ferratou Enrico Contin. Předchozí povídání jsem končil na křižovatce Rudnigsattel, od té sem jdu už asi 20 minut. Teď jsem u rozcestníku na souřadnicích 46.564877935309305, 13.223298897079466. Nedaleko je vyhlídková plošina Troghöhe Top 360 u horní stanice lanovky Trogkofelbahn. Půjdu tudy zpátky, takže fotku vyhlídky najdete v dalším článku o ferratě Uiberlacher Weg 413.

Dole v sedle je červená dřevěná bouda, předpokládám, že to je nějaký bivak.

Ohlédnutí na vrchol Rosskofel (na fotce nižší vrchol vlevo), odkud jdu. Uprostřed fotky křižovatka Rudnigsattel – sem se budu ještě dnes vracet.

Už jsem pod masivem Trogkofel a hledám začátek ferraty Crete Rosse.

Pohled dolů do údolí jižním směrem. Už teď jsem v nadmořské výšce 1980 metrů nad mořem.

Pod masivem Trogkofel vede tranzitní pěší cesta číslo 403.

Pohled východním směrem, odkud jsem přišel.

Na skále už vidím cedulku a ve spáře doprava nahoru vidím ocelové lano ferraty.

Jsem správně u začátku ferraty Crete Rosse Klettersteig. Prvních pár metrů je potřeba vyšplhat po skále bez jistícího lana, protože to začíná až kousek výše.

Začínám cvakat karabiny na jistící lano.

Široká spára, ve které vede ferrata, vypadá hezky a skoro mě napadá, jako by byla uměle vytvořená. To určitě ne, ale je to fakt dobrý zářez ve skále.

Skála je hodně členitá a dobře se po ní šlape.

Ze všech ferratových úseků dneska mi tahle zajištěná cesta přijde nejhezčí co se týče skalního terénu. Leze se jenom po skále, žádné bláto. Hezky členitá, strukturovaná a neoklouzaná skála.

Lezení tady mě fakt baví. Místy se dá nahoru vytlačovat v koutě nebo jako v komíně.

Obtížnost většiny úseků je A/B nebo B.

Nejtěžší úsek z celé ferraty označený B/C přichází teď (podle topo obrázku), ale je to spíš lehčí.

Slušně přibývá výška, ferrata vede neustále vzhůru.

Následuje průlez skalním oknem nebo spíš průrvou.

Je tu navíc kramle pro nohy.

Další úsek je opět víc vzdušnější.

Pohled dolů po vystoupání cca 100 výškových metrů po ferratě.

Na fotce je průrva, kterou se vylezlo zespodu vzhůru. Vpravo pak vrcholová knížka v klasické schránce.

Následuje hodně položený úsek a nad hlavou už nevidím pokračování skály.

Aha, cedulka označuje konec ferraty, tedy alespoň ocelového jistícího lana.

Od začátku ferraty (od úvodní cedulky) sem mi to trvalo 25 minut. Průvodce tvrdí 30 minut, takže to souhlasí. Nicméně to ještě není konec. Směrem k vrcholu Trogkofel se ještě notný kousek půjde pěšky dál.

Místy jde poznat vyšlapanou pěšinu nebo jsou červené značky na kamenech. Místy je to horší a musím déle hledat. Hele, tamhle je svišť. Než se k němu dohrabu, tak někam zmizel.

Výhledy jsou tu parádní: jsou vidět horní stanice lanovek lyžařského střediska Nassfeld.

Je strašné vedro, žádný stín, připadá mi, že cesta vůbec neubíhá, pořád do kopce.

Neustále stoupám. Podle mapy je to od konce ferraty k dalšímu rozcestníku téměř 200 výškových metrů (z 1980 až na 2270 metrů nad mořem).

V kráteru fotím kus zachovalého ledu.

Výšlap je unavující, vypadá, že snad neskončí.

Asi po půl hodině od dolezení vlastní ferraty přicházím k rozcestníku a křižovatce cest. Doleva se dá dojít na samotný vrchol Trogkofel v nadmořské výšce 2280 metrů, nemůže být daleko. Ale protože mě tlačí čas, abych stihl návrat lanovkou do Nassfeldu, vydám se hned doprava a slezu z tohoto masivu po ferratové cestě Uiberlacher Weg 413. O této ferratě (obtížnosti B ale s minimem jistícího lana) a následné návratové cestě k Madritschenbahn se dočtete v dalším článku.

Vlastní ferrata Crete Rosse Klettersteig se mi moc líbila, protože se hezky lezla v takové dlouhé lehce položené spáře po hezky členité a hlavně neoklouzané skále. Nepřišlo mi tu nic extra nebezpečné, vhodné pro děti i začátečníky. Během lezení i po výlezu na náhorní část masivu je nádherný rozhled okolo. Asi se mi tu líbilo i proto, že jsem tu nepotkal žádné lidi 🙂

Lehkou nevýhodou je jižní orientace skály pro lezení a vlastně neustálé sluníčko. Je potřeba hodně tekutin k pití. Hlavní nevýhodou u této ferraty je její poloha daleko od „civilizace“. V průvodci na bergsteigen.com je doporučené parkování na lesní cestě k chatě Rudnigalm, odkud je to k ferratě údajně pěšky asi 1,5 až 2 hodiny do kopce. Návrat podobně. Celý v průvodci popsaný okruh by měl trvat určitě přes 4 hodiny, protože sčítám 90 minut přístup, 30 minut ferrata, 30 minut výšlap k vrcholu a 120 minut sestup. Moje dnešní cesta není asi o moc kratší, jen kombinuje dva treky dohromady. Na konci posledního článku z dnešního dne se dozvíte, jestli jsem stihnul lanovku Madritschenbahn zpátky dolů do Nassfeldu.