Hochjoch Klettersteig – 3.díl – sestup přes hřeben

Tenhle třetí díl povídání o ferratě Hochjoch Klettersteig popisuje sestup z vrcholu Hochjoch po hřebenové ferratě zpátky k lanovce Sennigrat, kterou se dostaneme na parkoviště v obci Schruns. V prvním díle jsem psal o přístupu k začátku ferraty právě od lanovky Sennigrat, což nám zabralo prvních asi 50 minut. V druhém díle povídání najdete fotky z vlastní ferraty až na vrchol Hochjoch, přičemž tenhle výstup z nadmořské výšky 2190 metrů do úrovně 2520 metrů nad mořem nám trval přes 2 hodiny a 15 minut. Nyní jsme tedy na vrcholu Hochjoch a plní energie po svačině můžeme vyrazit na sestup. Naposledy se podíváme na 62-metrový lanový most ferraty, který jsme dnes absolvovali.

Vracíme se po hřebeni k ferratové křižovatce, kde už jsme dnes byli. Dá se jít buď s jištěním u ocelového lana nebo po vyšlapané cestičce bez jištění. Volíme rychlejší variantu bez cvakání.

A už jsme na ferratové křižovatce. Dorazili sem mezitím další skupinky lezců. Neztrácíme čas a vyrážíme dál po hřebeni.

Je tu ocelové lano ferraty, ale terén je dost lehký. Podle topo obrázku je na celém hřebeni maximální obtížnost A/B.

Teď hezky vidíme celý hřeben, který nás čeká. Naším cílem je až upravená horizontální cesta vedoucí doprava.

Tady přidávám ještě ohlédnutí na jezero Schwarzsee.

Po hřebeni bude cesta celkově horizontální traverz, ale místy polezeme dost dolů a místy zase nahoru. V krajině je hezky vidět vyšlapaná cestička.

Právě polezeme úsek směrem dolů.

Před námi se vynořuje pohodový chodecký úsek bez ocelového lana.

Potkáváme cedulku označující únikovou cestu. Je to označené i v topo obrázku průvodce. Když se ale divám na terén dolů, úplně nadšeně bych tam jít nechtěl. Spodní část bude asi dost drsné klouzání po kamenech a suťovisku. Napadá mě, že je to možná úniková cesta z pohledu zkrácení času, že se dá slézt z hřebene hory rychle dolů v případě bouřky. Ale určitě to není cesta pro zkrácení, když by člověk byl zraněný nebo třeba už neměl sílu na pokračování.

Tady je pohled dolů na druhou stranu hřebene. Asi na fotce nic zvláštního nevidíte, já bych si také ničeho nevšiml, kdyby mě neupozornila v trávě skoro schovaná fotografka s velkým objektivem.

A tady je přiblížený detail, kvůli kterému tam ta fotografka byla. Napočítali jsme celkem 12 kozorožců.

Přidám ještě ohlédnutí zpět na hřeben, odkud jsme přišli.

A pokračujeme po hřebenu dále. Opět se objevuje ocelové lano ferraty.

Čeká nás úsek směrem nahoru.

Opět ohlédnutí, odkud jsme přišli.

Místy vypadá cesta jako choďák, ale svah kopce je docela prudký, tak je vhodné se jistit, kdyby člověk nešťastně uklouzl, aby neletěl až bůhvíkam.

Z vrcholu Hochjoch jsme teď na cestě přes půl hodiny.

V dáli vidíme vrcholek Kreuzjoch – vlevo je vidět stožár nad bílou stanicí lanovky. Na fotce vpravo je chata Wormser Hütte, kolem které také půjdeme.

Na ferratě potkáváme odpočívací dřevěnou lavičku.

Cesta se neustále kroutí doleva doprava, nahoru dolů, po kamenech… terén vhodný spíš pro ty kozorožce 🙂

Přibližujeme se k horní stanici lanovky Hochalpila Bahn, která je v nadmořské výšce 2430 metrů. Tahle lanovka je v provozu, ale nám nepomůže, vede do údolí úplně jinam, než kde máme zaparkované auto.

Tahle fotka je poslední ohlédnutí na hřebenovou ferratu a naposledy pro dnešek vidíme ocelové jistící lano.

Teď budeme pokračovat po upravené obslužné cestě, horizontálně téměř po rovině k té bílé budově další lanovky u vrcholu Kreuzjoch.

Ještě ohlédnutí na cedulku, která označuje začátek hřebenové ferraty, kdyby odsud chtěl někdo jít po hřebeni k vrcholu Hochjoch. Píšou tu obtížnost B, což souhlasí. Cedulka uvádí časový údaj 3 hodiny, což by mohlo odpovídat cestě na vrchol Hochjoch a zpět. My jsme sem z vrcholu Hochjoch došli po 1 hodině a 10 minutách – a tenhle směr z vrcholu sem je ten o něco jednodušší.

Máváme pomyslně ferratě na rozloučenou a pokračujeme v treku dál. Čas nás tlačí, chceme stihnout lanovky dolů do údolí a ty jsou v provozu jen omezenou dobu.

Oproti dosavadnímu terénu pro kozorožce je nyní cesta úplně luxusní.

Ještě celkový pohled na hřeben, po kterém jsme šli.

Pokračujeme směrem na vrcholový kříž Kreuzjoch.

Po 20 minutách od konce hřebenové ferraty jsme na dosah kříže Kreuzjoch.

Děláme tu další fotky: celkový pohled na hřeben s ferratou, který jsme překonali zleva doprava.

A tady je pohled do údolí na městečko Schruns. Přijde vám to jako pěkná výška? Vrchol Kreuzjoch je v nadmořské výšce 2398 metrů nad mořem a Schruns leží pod úrovní 700 metrů n.m.

Pokračujeme dále podle turistického rozcestníku směrem k chatě Wormser Hütte.

Následující fotka asi nejvíce komplexně ukazuje celou ferratu Hochjoch Klettersteig. Vlevo dole je jezero Schwarzsee. Vrchol Hochjoch je jasně viditelná nejvyšší špička kopce zhruba uprostřed fotky. A ferrata vede v trajektorii mezi jezerem Schwarzsee a vrcholem. Úžasný 62-metrový most není vidět, jsme příliš daleko. Od vrcholu Hochjoch pak vede sestupová ferratová ceta po hřebenu – traverzem doprava až za okraj fotky.

A tady už je chata Wormser Hütte, ve které se zastavíme na krátké občerstvení. Do chaty vcházíme v čase asi 1 hodina a 40 minut z vrcholu Hochjoch.

Od chaty pak potřebujeme dalších asi 10 minut k dosažení horní stanice lanovky Sennigrat. Otevřenou sedačkovou lanovkou Sennigrat sjedeme k chatě Kapellrestaurant. Tam přesedneme na kabinkovou lanovku Zamang Bahn a sjedeme do údolí do obce Schruns, kde parkujeme. Obě cesty lanovkou trvají téměř 15 minut.

Co říci na závěr? Ferrata Hochjoch Klettersteig je lezecky lehčí ferrata v úrovni B/C (ok, jsou tam 2 úseky C, ale fakt nic těžkého). Zajímavostí ferraty je, že se nachází vysoko v horách a při jejím lezení se překonávají velké výškové rozdíly: z úrovně 2250 metrů na mořem se klesne do úrovně 2050 metrů a pak se vyleze na vrchol 2520 metrů. Náročnost celého treku s ferratou spočívá v délce: průvodce uvádí celkový čas 5:15 hodin, ale nám to trvalo téměř 6 hodin – to je čas od horní stanice lanovky Sennigrat zpět k lanovce. Když k tomu připočtu 2 úseky lanovkami nahoru a 2 úseky lanovkami dolů, dostávám se na celkový čas téměř 7 hodin. Tento čas je potřeba stihnout v rámci provozní doby lanovky. Asi by šlo vyšlapat na kopec pěšky, ale potom ten trek bude mnohem náročnější. Ferrata sama o sobě není nebezpečná, jediné riziko bych viděl v možnosti padání kamení od lezců před námi nebo od zvířat. Větší nebezpečí by mohla znamenat náhlá změna počasí: na hřebenu se není kam schovat. Ferratu doporučuji i rodinám s dětmi, pokud jsou zvyklí na celodenní treky. Jediné občerstvení (a asi i ubytování) je možné na chatě Wormser Hütte. Finančně je potřeba počítat s jízdenkou na lanovky, přičemž výhodnější je celodenní jízdenka oproti jednotlivým jízdám.