Hochjoch Klettersteig – 2.díl – ferrata na vrchol

Nad obcí Schruns v rakouském Vorarlbergu se nachází ferrata Hochjoch vedoucí na stejnojmenný vrchol v nadmořské výšce 2520 metrů nad mořem. V prvním dílu si můžete přečíst o přístupu k začátku vlastní ferraty. Z obce Schruns jsme na kopec vyjeli dvěma lanovkami a pak jsme ještě asi 50 minut šlapali z kopce do kopce: z nadmořské výšky 2250 metrů po vystoupení z lanovky Sennigrat jsme klesli k jezeru Schwarzsee na úroveň asi 2050 metrů nad mořem a následně vylezli do výšky 2190 metrů, kde začíná vlastní ferrata. Informační cedulka avizuje délku 4 hodiny – což odpovídá i našemu zjištění – za cca 4 hodiny jsme z tohoto místa ferratu vylezli na vrchol a přes hřebenovou ferratu a dalším sestupem došli zpátky k horní stanici lanovky Sennigrat.

Teď stojíme na začátku ferraty Hochjoch, oblékáme a připravujeme všechno vybavení včetně helmy a vzápětí vyrážíme vzhůru cvakat.

Před nám i za námi jsou skupinky dalších lezců.

Výhled zpátky na jezero Schwarzsee je nádherný.

Skála je hodně členitá a navíc je tu hodně kramlí, takže šlapat nohama se dá v pohodě.

Co se týče obtížnosti, na začátku se střídají úseky A, B a B/C. Lezení není náročné.

Tady je taková krátká odbočka, na které se dá pohodlně odpočívat a třeba svačit. Je to vhodné místo, když chce člověk nechat třeba předběhnout rychlejší lezce.

Hned kousek za odpočívkou se nachází na ferratě zatáčka přes hranu, která je označená jako obtížnost C. Je to jedno ze dvou Céček a tedy nejtěžších míst, které na ferratě jsou.

Za zatáčkou pokračuje úsek B/C, lehké Áčko a opět B/C, po kterých přijde druhé Céčko.

A tady už vidíme druhé Céčko: je tam lezkyně před námi. My tam teprve dolezeme.

Áčkový choďák vede po hlíně a vegetaci.

A už se přibližujeme k druhému Céčku na ferratě.

Dělám tady více fotek, protože místo je hezké tím, že je tu převážně jen holá skála. Na většině ferraty je hodně vegetace.

Průvodce uvádí obtížnost C, ale není to nijak obtížné. Asi je pravda, že je to lezecky nejtěžší úsek z celé ferraty. Ale je to horizontální traverz a nic vysilujícího na ruce.

Kousek za Céčkem se leze zase lehčí úsek a dostáváme se k pohodovému položenému žebříku.

Dál se zase střídají úseky A/B, B a B/C. Nic těžkého. Jen se pořád zdá, že se vrchol vůbec nepřibližuje 🙂

Skála je pořád dobře strukturovaná a dost často jsou tu navrtané kramle. Míst pro nohy je dostatek.

Topo obrázek říká, že teď už budou jen lehké úseky.

Přestože průvode říká, že ferrata se má lézt jednosměrně nahoru, potkáváme borce, co jde proti nám směrem dolů. Navíc se vůbec nejistí.

Stoupáme stále výš a výš. Od začátku ocelového lana ferraty lezeme teď asi hodinu.

Ferrata pokračuje dost podobným způsobem dál.

Chvíli se šlape po hliněné cestičce, chvíli po kramlích na skále.

Výhled na okolní hory je nádherný. Na fotce vpravo nahoře je chata Wormser Hütte, přes kterou se budeme na konci ferraty vracet k lanovce: horní stanice lanovky Sennigrat je kousek vpravo mimo fotku.

Pohled dolů na část jezera Schwarzsee. A úplně nahoře fotky uprostřed zahlédnete sloupy lanovky Sennigrat: tam jsme z lanovky vystoupili a tam se budeme vracet.

Tenhle pohled nahoru je teď stále dost stejný: pořád je kam stoupat.

Ohlédnutí zpět po 90 minutách lezení ferraty: lezli jsme po tom hřbetu, kde je vidět modrá helma.

Dostáváme se k prvnímu lanovému mostu. Je dlouhý 10 metrů.

Most má třílanovou konstrukci s vylepšením pro nohy. Pro ruce a jištění jsou tu dvě lana: vpravo a vlevo.

Ještě ohlédnutí na první most po jeho přelezení.

A tím se dostáváme k druhému mostu, který tvoří největší atrakci této ferraty. Kdo se by na most bál, může ho vynechat a pokračovat rovně po skále úsekem A/B rovnou k vrcholu.

Tenhle most má délku 62 metrů.

Má stejnou konstrukci jako první most: tedy lepší kovové desky pro nohy a dvě lana ve výši paží pro ruce a jištění.

Lana na mostě jsou na několika místech spojené kovovým Véčkem k sobě, takže je nutné při překračování těchto Véček přecvakat karabiny ferratového setu.

Průvodce varuje, že je těžké přecházet most při silnějším větru. Vzhledem ke své délce se dost houpe.

Lanový most je skutečně parádní vzhledem ke svému umístění a rozhledu.

Za mostem pokračuje ferrata lehkými úseky A a A/B. K vrcholu nám ještě stále kus zbývá. Od začátku ferraty lezeme cca 2 hodiny.

Lanový most, který jsme před chvíli překonali, při pohledu shora.

Tady nahoře je to místy fakt jen choďák.

Protahujeme se mezi velkými kamennými bloky a přibližujeme se k ferratové křižovatce.

Konečně vidíme cíl našeho putování: vrchol Hochjoch. Půjdeme k němu po hřebeni, kde je stále ocelové jistící lano. Z vrcholu se budeme vracet stejnou cestou zpět sem na křižovatku, na které teď stojíme. Doprava totiž vede ferratová cesta po hřebenu jako sestupová cesta.

Cedulka v souladu s průvodcem říká, že zpátky k mostu se nemá chodit, protože přechod přes most je jednosměrný. Není to technický problém, ale organizační záležitost: lezců tu vidíme hodně a na mostě se nedá vyhýbat. Navíc délka mostu neumožňuje hlasovou komunikaci z konce mostu na druhou stranu. Je to moc daleko a není slyšet.

Dělám ještě fotky mostu z hřebenové ferraty k vrcholu Hochjoch.

Z té křižovatky po hřebenu se dá jít s jištěním kolem ocelového lana nebo i druhou vyšlapanou cestičkou bez jištění. Človíček stojící a vyčnívající na fotce vpravo je v místě zmiňované křižovatky.

A tady už jsme na vrcholu Hochjoch v nadmořské výšce 2520 metrů nad mořem.

Výhledy z vrcholu Hochjoch jsou díky dnešnímu počasí parádní. Na fotce pod námi je jezero Schwarzsee, kolem kterého jsme šli.

A tady je fotka 62-metrového lanového mostu ferraty pořízená z vrcholu Hochjoch.

Na vrchol jsme dospěli po 2 hodinách a 15 minutách od začátku ferraty (od začátku ocelového lana).

Dáváme svačinu a po občerstvení se vydáme na návrat. Pokračovat budeme po hřebeni lehkou, ale dlouhou ferratou k horní stanici lanovky Hochalpila Bahn. Potom mineme vrcholek Kreuzjoch a kolem chaty Wormser Hütte se dostaneme k horní stanici lanovky Sennigrat, kterou se budeme vracet do údolí. O celé sestupové cestě píšu ve třetím díle povídání o ferratě Hochjoch.