Boulderhalle E4 Nürnberg

Po nadšení z moderní mnichovské boulderovky o minulém víkendu jsme se vypravili zkusit bouldery tentokrát do Norimberka na stěnu s názvem Boulderhalle E4. Webovky avizují 2000 metrů čtverečních boulderů. Už před cestou jsme se těšili na dlouhé polezení a když jsme na místo dorazili, tak se velikost haly potvrdila.

Fotky z haly jsou seřazené podle sektorů a prohlídku začínáme nejhezčím sektorem, tedy takzvanou novou závodní stěnou Wettkampfwand. Měli jsme štěstí, že tu zrovna zůstaly z předchozího dne závodní bouldery. Až doma po návštěvě jsem pátral, o jaký závod šlo – bylo to závěrečné kolo „BacktoRE4lity Finale“, tedy závod pro dospělé hobbíky. Závodní bouldery měly různou obtížnost – od relativně hodně jednoduchých až po hodně těžké. V každém případě tyhle závodní bouldery byly diametrálně hezčí a nápaditější než klasické komerční bouldery v ostatních částech haly.

Jak černý had na předchozí fotce, tak třeba světle zelené a černé struktury na následující fotce působí velice uspořádaně a příjemně na pohled. Boulder z tmavě zelených chytů je jasný boulder na téma balanc a rovnováha v kolmici.

Naproti závodní stěně jsou klasické komerční bouldery, které už nejsou tak úžasně hezké na oko jako ty závodní.

Ze sektoru s novou závodní stěnou se přesuneme do první části haly. Projdeme pod stropem, na kterém jsou stropní bouldery v různých obtížnostech.

Hlavní část haly nabízí skutečně rozlehlou plochu pro boulderování. Jsou tu všemožné profily.

V koutě vlevo od vchodu byly nahoře řetězy, ve kterých byla zavěšená lana – možná to slouží pro trénink lezení na laně. Každopádně dole byl hezky dlouhý traverzovací boulder, na rozcvičení a zahřátí jako dělaný.

Na jednom profilu byl zajímavě barevný spraywall nahuštěný chyty.

Nacházíme zde řady různých sérií chytů a struktur, opravdu velké množství. Nicméně kromě na začátku zmíněných závodních boulderů je většina chytů spíš staršího a komerčního typu a nepřekvapují nás. Při srovnání s boulderovkou Boulderwelt München Ost (viz naše návštěva minulý víkend) musím říct, že v Mnichově byly chyty a struktury o něco novější a zajímavější než tady v Norimberku.

Nyní se dostáváme do sektoru staré závodní stěny. Opět jsou tu profily všemožných tvarů, což je super. Co se týče chytů, jak jsem již zmínil dříve, žádné velké překvapení. Také styl většiny boulderů je hodně komerční a ve stylu – vede co nejrychleji nejpříměji nahoru do topového chytu nebo do výlezu. Velice málo boulderů využívá možnost jít do šířky a udělat pár zajímavých kroků do strany.

Mimochodem – varianta, zda boulder končí topovým chytem nebo výlezem, se pozná podle červené čáry na horní hraně stěny. Když je tam červená čára, žádný výlez se nekoná, ba dokonce je zakázáno vylézat. Když není červená čára, leze se do výlezu přes hranu. Tohle pravidlo nám řekli i na začátku u vstupu.

Za sektorem staré závodní stěny je patro s posilovnou a také profil lezení po dlouhém stropě a táhlém převisu, pod kterým je svažující se dopadiště – taková ta dlouhá klouzačka po žíněnkách 🙂

Rozdělení sektorů a plán přestavby boulderů pro aktuální měsíc nacházíme na plakátku až v momentě, kdy jdeme na kafe – mimochodem dělají tu vynikající kávu!

Obtížnost boulderů se pozná podle barevných cedulek startovích chytů. Dost často barva chytů boulderů odpovídá i barvě cedulek a tedy obtížnosti. Ale není to pravidlo, takže je nutné sledovat cedulky. Nejlehčí jsou odspodu, tedy černo-červené cedulky a žluté. Obtížnost oranžové a zelené barvy odpovídá někde kolem 6a / 6b / 6c francouzské stupnice.

Nacházíme tu i řadu posilovacích prvků: moon-board, i když to asi není ten pravý moon-board.

Tahle další deska se světýlkama u chytů a ovládacím počítačem už určitě není TEN moon-board.

Nacházíme tu i profil se spárou – ale v místě, kde je namontovaný, působí spíš jako odložený.

A samozřejmě nesmí chybět kampus.

A vidíme také peg-board.

U tohoto profilu váhám – tohle jsem ještě neviděl, tak nevím, jestli to má nějakou speciální funkci.

A už se dostáváme do dětského světa, kde je dalších 200 metrů čtverečních barevného lezení.

Kromě lezeckých ploch a stěn, na kterých jsou chyty, mě tu překvapuje množství tajných chodeb ukrytých ve stěnách.

Odpočinková místnost nabízí možnost řádit na stolním fotbálku a stolním hokeji.

Pochválil bych kreativitu, kdy jsou tu různé naučné cedulky s doporučeními, které jsou evidentně „domácky“ vytvořené.

U vchodu se nachází obsáhlá recepce s barem, kde nabízí občerstvení.

Logo haly E4 se objevuje v různém provedení po celé stěně, na recepci třeba i na kasičce na trinkgeld (spropitné).

Je tu docela hezky vybavený obchod s lezeckým vybavením. Příjemně překvapilo ne nevýznamné zastoupení značky Ocún.

Zaparkovat se dá zdarma přímo před halou, úplně před vchodem je odhadem 20 míst rezervovaných pro návštěvníky. Na ulici před areálem je nějaký parkovací režim, nicméně podle cedulí režim platí jen v pracovní dny. O víkendu je parkování zdarma.

Boulderhalle E4 Nürnberg je rozsáhlá boulderovka nabízející celkem více jak 550 boulderů na ploše 2000 metrů čtverečních. Celková rozloha haly 3000 m2 zahrnuje ještě top-rope sektor, dětský boulderový svět a kavárnu s obchodem. Při naší návštěvě jsme měli štěstí na závodní bouldery, které byly hodně zajímavé, jak pohybově, tak na oko. Většina komerčních boulderů je ale fádnější, nicméně lezení nabízí do sytosti a ještě víc 🙂 . Osobně jsem tu trošku zklamaný, ale to je subjektivní pocit určitě po návštěvě Boulderwelt München Ost před týdnem – tam se mi líbily bouldery a modernější chyty a struktury přeci jen o trošku víc. Návštěvu Boulderhalle E4 Nürnberg doporučuji všem, i začátečníkům a dětem. Není tu nic, co by se nám při návštěvě nelíbilo.