Rosslochhöhlen Klettersteig Seemauer

Ferratu Rosslochhöhlen Klettersteig na skalním masivu Seemauer má smysl lézt po dolezení ferraty Kaiser Franz Joseph Klettersteig. Nachází se totiž nahoře na temenu celého kopce ve výšce 1570 metrů nad mořem. Jiný přístup než zmíněnou ferratou by byl zdlouhavý. Ferrata Rosslochhöhlen Klettersteig vede skrz jeskyni. Trasa ferraty vede nejdříve po skalní stěně dolů, pak se vleze pod převisem do jeskyně, vnitřkem jeskyně se pokračuje opět vzhůru a vyleze se z propasti zpět téměř na startovní místo ferraty. Je to takové kolečko.

Přicházím od konce ferraty Kaiser Franz Joseph Klettersteig a u této cedule z pěšiny odbočuji. K ferratě je to pár desítek metrů.

Vlevo je propast, kde ferrata Rosslochhöhlen Klettersteig končí a vylézá se z podzemí nahoru. Správný začátek je vpravo.

Vlevo na louce je natažené ocelové lano, kde se dá odložit a přicvaknout batoh. Ferrata se vrací na místo startu a má vyšší obtížnost D/E, takže se hodí lézt bez batohu.

Tohle je pohled na oblast, kde se leze ferrata Kaiser Franz Joseph Klettersteig, ale je vidět jen část serpentiny z toho pěšího úseku mezi střední a závěrečnou částí ferraty.

Perfektní výhled na jezero Leopoldsteiner See a město Eisenerz. Vzadu je „nakousnutý“ kopec Erzberg, kde se těží už od 11. století železná ruda.

Ferrata Rosslochhöhlen Klettersteig začíná neobvykle lezením směrem dolů po skále.

Nejdříve obtížnost C.

Dolů lezu rychle díky tomu, že člověk může ručkovat po laně, zároveň to ale zpomaluje potřeba se rozhlédnout, kam postavit v dalším kroku nohy, protože pod sebe není dobře vidět.

Další úsek C. Naštěstí jsou tu ocelové tyčky pro nohy. Kroky jsou relativně dlouhé, ale dá se pokaždé postavit.

Následuje úsek D, pořád směrem dolů.

Déčko to je asi proto, že jsou kroky natahovací a dlouhé.

Následuje položený terén, obtížnost A.

Paradoxně je pod převisem skála vlhká a místy klouže. Někde sem protéká voda.

Béčkové slézání ještě níže pod převis.

A po nakouknutí pod převis, tedy vlastně do jeskyně, už vidím lanový most.

Zatáčka kolem hrany a nástup k lanovému mostu je podle topo obrázku obtížnost C/D. Nevím, možná bych nechal jen C.

Lanový most má tři lana: jedno pro nohy a dvě pro ruce a jištění.

Levé lano je uprostřed výšky postavy, lano vpravo je naopak umístěné vysoko.

Ohlížím se po přelezení mostu. Obtížnost mostu je v topo obrázku klasicky Béčko. Ani se moc nehoupe, lana jsou dobře napnutá.

Pohled nahoru ukazuje „světlo na konci tunelu“ :-), ve skutečnosti průrvu, kterou se pak zřejmě vyleze na povrch.

Začínám stoupat vzhůru. Pohled na lanový most pode mnou.

Lezu vzhůru komínovým stylem. Skála kolem je dost oslizlá a vlhká, povrch vypadá jako v krápníkové jeskyni. Dost to klouže. Obtížnost podle topo obrázku D/E, tedy nejtěžší úsek ferraty.

Občas je ve skále ocelová tyčka, která se dá použít pro ruku a hlavně později pro nohu.

Lezení je náročnější, ale komínovým způsobem to jde poměrně rychle. Obtížnost lezení je v sérii C/D, D, C a C. Fotek mám málo, kvůli špatnému světlu je těžší udělat nerozmazané.

Výhodou jeskyně je stín, protože venku je docela vedro.

Ohlédnutí dolů na již přelezený úsek.

Lezení vzhůru z jeskyně (řekl bych spíš z propasti) je takové netradiční.

Už je vidět vegetace na povrchu.

Teď už zbývá jen posledních pár lehkých kroků.

A hurá, jsem z propasti venku. Přelez od startu ferraty mi trval 30 minut, což je polovina avizované doby v průvodci. A to jsem se dole před jeskyní zdržel a ještě kousek vracel, protože jsem chvilku hledal kešku.

Dojdu si ještě pro odložený batoh, dám posilňovací pauzu a pak vyrazím na sestup z kopce dolů. O sestupové cestě píšu v druhém dílu povídání o ferratě Kaiser Franz Joseph Klettersteig.

Ferrata Rosslochhöhlen Klettersteig je zajímavé kolečko skrz jeskyni. Netradiční je začátek – slézá se po exponované skále dolů a netradiční je i druhá část – výlez jeskyní vzhůru. V průvodci je uvedená obtížnost D/E podle nejtěžšího úseku, který je dole v jeskyni v místě, kde se začne lézt vzhůru. Ten úsek je těžší, protože skála je tam mokrá a klouže, ale při použití lepší techniky (lezení v komíně) to není takový problém. Topo obrázek popisuje i u několika dalších úseků obtížnost D a C/D. Mně osobně to přijde spíš lehčí, shodil bych to na Céčka a ten nejtěžší úsek namísto D/E jen na C/D. Ale možná je to „nadsazené“ schválně, aby se do ferraty nepouštěl kdekdo – přeci jen z ferraty není žádná úniková cesta, záchrana tady nahoře na kopci se dělá špatně. Asi se také předpokládá, že lezec je po vylezení ferraty Kaiser Franz Joseph Klettersteig do jisté míry unaven.

Ferrata Rosslochhöhlen Klettersteig se mi líbila. Kdyby byla někde u parkoviště v údolí, tak by byla asi hodně navštěvovaná, protože průlez jeskyní je fakt atraktivní věc. Menší postavy tu můžou mít problém, jak v první polovině při slézání dolů, tak při lezení v komíně (jeskyni) směrem vzhůru. Překvapuje mě nesoulad času: průvodce avizuje hodinu, mně se to povedlo přelézt za 30 minut (i s focením a keškováním). Ale podobnou zkušenost jsem měl i u sousední velké ferraty Kaiser Franz Joseph Klettersteig. Dobré je, že je to v pozitivním smyslu (reálný přelez kratší než v průvodci), obráceně by to bylo horší.