Kaiser Franz Joseph Klettersteig Seemauer – 2. část

V druhém dílu povídání o ferratě Kaiser Franz Joseph Klettersteig najdete fotky z vrchní závěrečné části ferraty, informace o sestupové cestě a závěrečné shrnutí náročnosti. V jiném samostatném článku si můžete přečíst o ferratě Rosslochhöhlen Klettersteig Seemauer, která se nachází nahoře na kopci: jde o ferratu obtížnosti D/E, která prochází jeskyní.

Následující povídání začíná od žlutého čísla 9 v topo obrázku. To je místo, kam jsem pěšinou došel od vrcholové knihy (žluté číslo 8) nekonečnými serpentinami do prudkého kopce. První díl povídání o ferratě Kaiser Franz Joseph Klettersteig Seemauer najdete v předchozím článku.

V topo obrázku vypadá tato cesta (bez ocelového jistícího lana) krátce: dvakrát doprava a jednou doleva. Ve skutečnosti mi tento výšlap trval více než půlhodiny. Abych dokreslil celkovou situaci: od začátku lezení ferraty uběhlo zhruba dvě a půl hodiny. Většina ferraty je na přímém slunci.

Začátek ocelového lana je choďák obtížnosti A a potom B.

Kde se nedá stát na skále, jsou ocelové tyče pro nohy. Lezení v pohodě, obtížnost B/C.

Leze se neustále vzhůru.

Lezecky opravdu v pohodě, obtížnost B/C podle topo obrázku. Jen pořád stoupám vzhůru, je vedro a na přímém slunci se dost potím.

Ohlédnutí dolů na právě přelezený úsek. Za mnou jsou v červeném ty dvě lezkyně, co byly na začátku ferraty přede mnou a předešel jsem je u vrcholové knihy.

Stále nabírám výšku. Celá ferrata podle mapy překonává 750 výškových metrů. S nástupem a odchozí cestičkou nahoře to má být kolem 900 výškových metrů.

Těsně před žlutou cedulkou s číslem 10 je úsek obtížnosti C. Skála je hezky strukturovaná.

Po desítce následuje úsek B/C.

Následující fotka nabízí ohlédnutí na onu pěšinu mezi žlutými čísly 8 a 9. Nekonečné serpentiny, jejichž zdolání zabralo přes 30 minut.

Lehký terén A/B.

A tohle je jasné: to bude podle topo obrázku poslední Déčko na ferratě.

Déčko je v nákresu, ale ve skutečnosti bych řekl výrazně lehčí. Suma sumárum: nejtěžší úsek celé ferraty byla ta úplně úvodní pasáž dole.

A už jsou vidět závěrečné lanové mosty.

Výhled na město Eisenerz, vzadu železná hora. Dole jezero Leopoldsteiner See.

Lanové mosty jsou dva: jeden vede na druhou stranu, druhým se jde zpět.

Konstrukce obou mostů je ze tří lan: jedno pro nohy a dvě vyšší lana pro ruce a jištění.

Nyní pohledy z druhé strany.

Mosty se moc nehoupou, lana jsem poměrně napnutá. Abych nezapomněl: mosty není nezbytné přelézat, dají se v pohodě vynechat.

Nespěchal jsem a tak mě dohonily ony dvě lezkyně v červené barvě.

Asi nejlepší fotky mostů, jezera, města Eisenerz a okolních hor jsou až z úplného konce ferraty.

Vidíte, i lezkyně si tam dělají fotky.

Tady ferrata Kaiser Franz Joseph Klettersteig definitivně končí. Při pohledu na hodiny konstatuji, že mi vylezení ferraty trvalo 3 hodiny a 5 minut. A to včetně přestávek na pití, svačiny a lehkého čekání během lezení (za dvěma chlapíky v prostřední Déčkové pasáži). Přitom průvodce avizoval 4 hodiny lezení. Zřejmě záleží na množství lezců.

Od koncové cedulky se pokračuje pěšinou k dalšímu rozcestníku. Tady je možnost odbočit a jít vyzkoušet ferratu Rosslochhöhlen Klettersteig Seemauer, o které píšu v samostatném článku. Ať už se člověk rozhodne pro jeskynní zážitek nebo ne, z tohoto místa se pokračuje na sestupovou cestu.

Ještě pohled na Leopoldsteiner See a město Eisenerz z nejvyššího místo nad ferratou.

Z louky se pak pokračuje vyšlapanou cestičkou do lesního porostu. Nyní jsou dvě možnosti, jak se vrátit na parkoviště. Buď kratší cestou vlevo, označenou číslem 822 přímo na parkoviště. Nebo vpravo, mnohem delší, ale bezpečnější cestou přes vrchol Hochblaser. Po přečtení zpráv o smrtelných nehodách na té kratší cestě jsem se rozhodl pro delší variantu – koneckonců nikam nespěchám. Ta krátká a negativně proslulá cesta je údajně riskantní proto, že v jedné její části se jde po velmi příkrém nejištěném svahu, kde lze díky jednomu špatnému kroku spadnout hluboko dolů. Délka kratší cesty je údajně dvě hodiny až na parkoviště a podle map měří přes 3 kilometry.

Můžu potvrdit, že delší cesta je skutečně bezpečná. K vrcholu Hochblaser nese také označení 822, ale z vrcholu Hochblaser dolů do údolí už má číslo 820. Ukazatele a značky jsou na důležitých křižovatkách, nejde se ztratit.

Jediná vada je, že na kopci není nikde stín.

Cestou od konce ferraty (cca 1500 m.n.m.) na vrchol Hochblaser (1771 m.n.m.) se jde sice ještě do kopce, ale z vrcholu je za odměnu hezký rozhled na okolní kopce.

Tato delší cesta je oproti té kratší rizikové návratové cestě skutečně o mnoho delší. Podle mapy je dlouhá přes 10 kilometrů.

Vrchol Hochblaser.

U této chalupy je studánka, ale netuším, jestli je voda pitná.

Cesta dál pod chalupou už vede lesem, kde je konečně stín. Bohužel je tu ohromné množství popadaných stromů, které je nutné obcházet nebo různě přelézat.

Dole v údolí procházím kolem několika chalup, u kterých je v mapě uvedené jméno Seeau. Upozorňuji, že posledních 30 minut tu nebyl mobilní signál.

Konečně docházím k jezeru Leopoldsteiner See.

Trajektorie ferraty je zhruba uprostřed fotky. Vidíte v horní části zelenou louku – to je ta pěšina mezi prostřední a závěrečnou lezeckou částí, co mi trvala 30 minut.

Zahlédl jsem stánek v odbočce asi sto metrů od mé cesty – tak jsem neváhal a zastavil se na kafe.

Na další fotce uprostřed masivu Seemauer nahoře je umístěná ferrata Rosslochhöhlen Klettersteig Seemauer.

Po zhruba třech a půl hodině přicházím na parkoviště k autu. Bezpečnější návratová varianta měří přes 10 kilometrů. Kromě počátečního výstupu na vrchol Hochblaser vede pak už jen z kopce a na závěr po rovině. Je potřeba vytrvalost a dostatek času.

Na parkovišti nesmí obytné vozy nocovat.

Parkování je placené a sazba pro 12 hodin jsou 4 EURa. Pozor, že se dá platit pouze mincemi.

Nejvíc mě potěšilo zázemí: domek, kde jsou k dispozici toalety a umyvadlo s tekoucí vodou, vše ve velice čistém stavu.

Ještě závěrečná fotka z parkoviště na masiv Seemauer. Ferrata Kaiser Franz Joseph Klettersteig vede v levé části, zatímco ferrata Rosslochhöhlen Klettersteig je někde uprostřed (nahoře u temene masivu).

Závěrečné shrnutí: Ferrata Kaiser Franz Joseph Klettersteig společně s ferratou Rosslochhöhlen Klettersteig je záležitost v podstatě na celý den. Mně to celé (od parkoviště zpět k autu) trvalo přes 8 hodin: nástup (15 minut), vylezení jedné (3 hodiny) a druhé (30 minut) ferraty, delší bezpečná návratová cesta (3,5 hodiny) a samozřejmě nezbytné přestávky v průběhu treku.

Ferrata má podle průvodce obtížnost D. Mně přišla nejtěžší úvodní pasáž hned od začátku jistícího lana. Tam bych to určitě v úrovni D a C/D potvrdil. Máknul jsem si rukama a kousek je tam malý převísek. Další Déčkové úseky uprostřed ferraty mi tak náročné nepřišly (snížil bych na C/D) a závěrečné Déčko před lanovými mosty se mi už vůbec nezdálo nějaké těžší než většina ferraty. Většina lezení na skále je kolem B/C a lezecky je to v pohodě: buď se stojí nohama na strukturované skále nebo jsou tam umělé stupy ve formě kovových tyčí. V žádném místě mi nepřišlo nic nebezpečného nebo rizikového.

Co je na ferratě náročné, je určitě její délka, resp. výška. Leze se neustále vzhůru. I chodecké pasáže bez ocelového lana jsou chůze v prudkém svahu, sice cikcak serpentinami, ale pořád nahoru. Z ferraty jde odejít jediným nouzovým východem po úvodní pasáži – viz topo obrázek. Žádný další exit na ferratě není. Podle mého názoru: kdo přeleze úvodní pasáž, tak lezecky zvládne bez problému celý zbytek. Je ale důležité být připraven na dlouhý trek: mít dostatek tekutin (určitě jsem měl s sebou aspoň 4 litry) a svačinu, zkontrolovat předpověď počasí a mít také dostatek času, aby člověk nelezl za tmy. Ferrata je v podstatě celá orientovaná na jih, takže na přímém slunci. O kratší návratové cestě a jejích rizicích nemůžu nic říct – nešel jsem jí. Lákala mě kratší doba návratu na parkoviště, ale protože jsem měl dostatek času, upřednostnil jsem bezpečnou variantu. Delší sestupová cesta je opravdu dlouhá: šel jsem poměrně rychlým tempem a myslím, že pod 3 hodiny to nejde.

Ferrata není úplně vhodná pro méně zkušené lezce a vůbec bych jí nedoporučoval začátečníkům. Přeci jen je potřeba jistá výdrž, místy je vzdušná a hlavně lezení nejde přerušit. Vhodnost pro menší postavy a děti neumím potvrdit, ale nepřišlo mi na ferratě nic zásadně dlouhého.

Celkově mě překvapilo, že samotné lezení je pohodové (spíš lehčí) a že těžší Déčko je jen opravdu kousek hned na začátku. Druhé překvapení je časový údaj: povedlo se mi i s přestávkami a zdržením vylézt ferratu za 3 hodiny namísto deklarovaných 4 hodin. Možná to souvisí s návštěvností, která může být vyšší a tím pádem přinášet zdržení ve frontě. Dnes jsem na ferratě potkal dohromady všehovšudy 5 lezců. Třetí aspekt je, že obě chodecké části ferraty jsou relativně dlouhé: ta horní mi trvala půlhodiny.

Výhledy z ferraty jsou parádní a okolní příroda není narušená žádným průmyslem, silnicí apod. Parkoviště je kapacitní a se zázemím.