Tristans Kirchbogensteig – Klettersteig Spielmäuer

Ferrata Tristans Kirchbogensteig se nachází na exponované skále ve ferratovém parku Spielmäuer nad vesničkou Wegscheid. Vlevo od ní se dá lézt ferratová cesta Olivers Mariazeller Steig (obtížnost B/C) v kombinaci se žebříkem do nebes Felix‘ Himmelsleiter, který má sice obtížnost D, ale je to super lezecká atrakce – doporučuji. Ferratová cesta Tristans Kirchbogensteig je označená obtížnostním písmenem C, ale podle mého názoru je obtížnost dost podobná cestě Olivers Mariazeller Steig. Atrakcí na ferratě Tristans Kirchbogensteig je průlez skalní průrvou neboli oknem, což dalo ferratě název: Kirchbogen znamená Kostelní oblouk.

Nástup od parkoviště k patě skály mi trval 45 minut poctivým výšlapem do prudkého kopce. Ačkoliv průvodce na bergsteigen.com uvádí 35 minut, cedulky na místě říkají 45 minut. Pod skálou „na startu“ jsem našel shromažďovací lavičku s dostatkem prostoru pro odpočinek a oblečení vybavení. Přestože je to lehce schované pod převisem skály, doporučoval bych mít na hlavě od začátku helmu pro případ pádu nějakého kamínku nebo čehokoliv ze skály.

Je tu také informační tabule ke všem třem ferratovým cestám.

Vyrážím na ferratu Tristans Kirchbogensteig cvakat. První úsek se jmenuje tanec na rajbasu (na položené skále).

A skutečně je to dost tanec, protože kramlí je jen několik, více se musí šlapat na nohama přímo na skálu na tření.

Ohlédnutí na nástup.

Dál už se leze výrazně pohodověji po členité skále.

Občas jsou nějaké kramle navíc, obtížnostně jsou tu úseky kolem A/B a B.

Jižní orientace skály znamená, že na lezce téměř pořád svítí sluníčko.

Poměrně rychle nabírám výšku. Celá ferrata překonává 170 výškových metrů.

Doháním lezeckou dvojici před sebou, z hovoru chápu, že jeden leze ferratu poprvé.

Chvíli čekám na odsedce. Fotím výhledy. V údolí je vidět parkoviště.

Pak mě dvojice pouští před sebe.

Postupně teprve vidím, že lezců leze před mnou hodně.

Céčkové úseky jsou na ferratě v topo obrázku celkem tři, tohle je první z nich. Čekám na odsedce poměrně dlouho. Vidím, jak některý lezec leze v pohodě, zatímco jiný s úsekem zápasí – evidentně nemá zkušenost, jak lézt v koutě nebo v komíně – že se může rozkročit na skálu za sebou, kde jsou také kramle.

Prolézám a opět musím čekat, naštěstí je tu stín.

Další úseky mají obtížnost B/C a B.

Je tu spousta kramlí nebo členitá skála, lezení není těžké.

Dolézám k dřevěné lavičce, podle topo obrázku bych se měl blížit do poloviny ferraty. Tempo je pomalé, vidíte ten vláček lezců přede mnou.

Škoda, že v aktuálním topo obrázku na bergsteigen.com nejsou čísla úseků, která jsou uvedená na skále. Tady je číslo 4 s názvem „Stop for a snack“ 🙂

Jakmile vznikne bezpečný odstup, vyrážím cvakat dál.

Úsek číslo 5.

Ohlédnutí na lavičku. Moc dlouho tu sedět nejde, protože lavička je přímo v lezecké linii ferraty, takže by asi člověk překážel dalším lezcům (pokud zrovna někdo leze).

Umístění lavičky nabízí perfektní výhled u svačiny 🙂

Leze se relativně pomalu, přede mnou je zřejmě hodně lidí.

Dvojice za mnou si užívá posezení na lavičce, za nimi zrovna nikdo neleze.

Přede mnou ucpáno. Sedím v odsedce. Trošku se nudím, tak jedna selfie.

Hele, úsek číslo 6 se fakt jmenuje „sedni si“ 🙂

Dvojice za mnou stále ještě sedí na lavičce.

Úsek Bloody corner je druhé Céčko na celé ferratě.

Ani mi to nepřišlo a už přelézám doprava za hranu, kde je trošku stínu. A také vidím, kudy ferrata pokračuje. Béčkový úsek, Béčkový most a pak má být třetí (a poslední) Céčko celé ferraty.

Most tvoří dvě lana: jedno pro nohy, druhé pro ruce a jištění. Není dlouhý, takže přelez je jednoduchý.

Teď lezu ten třetí úsek obtížnosti C celé ferraty, ale ani mi to nepřijde.

Nad sebou vidím skalní okno, skrz které ferrata prochází. Proto také v názvu ferraty Kirchbogen = kostelní oblouk. Početná skupina lezců ustoupila stranou a pouští mě před sebe. Slušně poděkuju a pokračuju.

Ještě ohlédnutí dolů na lanový most a údolí.

Při pohledu vzhůru vidím, že ferrata pokračuje ve skalní průrvě – dalo by se říct, že je to takový obrovský komín. Asi se tam přelézá po kládě ze strany na stranu. Horší zjištění je, že pořád je přede mnou větší počet lezců.

Leze se po kramlích nebo se šlape na skálu.

Blíží se přechod po kládě. Aspoň že je tu stín.

Kláda je dobře fixnutá a stabilní.

Hurá přes kládu na druhou stranu průrvy. Obtížnost podle topo obrázku střídavě B/C a B.

Pohled dolů vypadá víc adrenalinově než to je ve skutečnosti.

Nabírám neustále výškové metry. Pode mnou lezou další lezci.

Lezec pode mnou přelézá kládu.

Mezitím mě pouští další lezci před sebe.

U vrcholové knížky předcházím další lezce, kteří si čtou detailně v záznamech.

Cedulka s číslem 13 avizuje Gatt Sprung, což je označení, které jsem potkal na ferratě Postalmklammklettersteig. Takže už vím, že to je skok pojmenovaný podle autora (ferraty), který se jmenoval Stefan Gatt.

Vidím před sebou kratičký dvou-lanový most a přemýšlím, proč Gatt Sprung. Až když na něj vlezu, tak zjistím důvod. Horní lano totiž nevede nad spodním lanem ve stejné linii, ale odbočuje hodně doprava, takže na konci mostku, pokud se člověk drží horního lana, musí udělat velký krok (skoro skok) nohama doprava. Vtipné zpestření.

Po mostu ještě následuje traverz po skále doprava.

A pak ještě vertikálně vzhůru.

Z cedulky číslo 14 se zdá, že brzy bude konec, když se pasáž jmenuje Top Wall.

Ohlédnutí na Gatt Sprung.

A skutečně je to konec ferratové cesty.

Ocelové jistící lano končí. Od začátku ferratové cesty Tristans Kirchbogensteig mi to trvalo 55 minut. Asi bych to býval přelezl za kratší čas – odhadem 40-45 minut, pokud bych nečekal na lezce před sebou. A že jich bylo víc než dvacítka.

Využiji chviličku na odpočinek a občerstvení a pak se vydám na sestupovou cestu. Ta je stejná jako v případě dolezení samotné ferratové cesty Olivers Mariazeller Steig nebo při lezení v kombinaci s ferratou Felix‘ Himmelsleiter. Prostě z vrcholu vede do údolí pouze jedna cesta.

Sestupová cesta překonává rozdíl 500 výškových metrů. Vede řadou zatáček a hlavně dolů z kopce. Zhruba po 15 minutách se cesta rozděluje na dvě varianty, které se po čase opět spojí. Ani jedna z nich není kratší nebo výhodnější. Varianta vpravo nabízí možnost lepšího pohledu na místní geologickou atrakci Teufelsbrücke – Ďábelský most.

Pohled shora na Teufelsbrücke.

A pohled zespodu na Teufelsbrücke, který trošku připomíná Pravčickou bránu.

Sestup k parkovišti trvá 60 minut a to jsem šel poctivým tempem. Při pomalejší chůzi nebo ve skupině bych odhadoval potřebný čas spíš na 90 minut.

Pokud chcete po přelezení ferratové cesty Tristans Kirchbogensteig znovu ke skále a lézt Olivers Mariazeller Steig ať už v kombinaci s nebeským žebříkem Felix‘ Himmelsleiter nebo bez, není tu žádná zkratka. Je potřeba shora sejít sestupovou cestou zhruba 3/4 délky návratu k parkovišti a u patřičného rozcestníku (je tam jediný) otočit a šplhat nástupovou cestou do kopce ke skále. Časově to znamená z vrcholu sestup cca 45 minut dolů k rozcestníku (zbývalo by 15 minut k parkovišti) a znovu stoupat 30 minut vzhůru ke skále (ušetříte tím těch 15 minut od parkoviště k rozcestníku). Musím říct, že tohle bylo pro mne v dnešním vedru mnohem náročnější než vlastní ferratové lezení.

Dříve doporučované parkoviště bylo u Gasthaus Post (na fotce). Dnes je prostor uzavřen. Legální označené parkoviště je teď za mnou, kapacitně kolem 10 aut. Protože je návštěvnost ferrat Klettersteig Spielmäuer obrovská, vyplatí se přijet brzy po ránu nebo v nějaký méně exponovaný den. Dnes bylo plno, auta stála různě jinde – jako například ta dvě auta naproti na krajnici. Nejsem si jistý, jestli z toho nemůže být problém. Ale jiné legální parkování jsem tu moc neviděl.

Ferratová cesta Tristans Kirchbogensteig v rámci Klettersteig Spielmäuer je hezká nenáročná trasa na jižně orientované skále. Ferrata je bezpečná bez nějakých záludností, pouze je vzdušná s výhledem do údolí. Obtížnost v topo průvodci udávají C, ale nepřišlo mi to nějaké těžké. Skála není moc oklouzaná a navíc tu je velké množství kramlí pro nohy. Atrakcí ferraty je průlez průrvou a pod kostelním obloukem (Kirchbogen). Průvodce mluví o potřebném čase přelezu 60 minut, který asi počítá s jistou dobou čekání na lezce vpředu. Kdyby lezl člověk na skále sám a nemusel čekat, asi by šla ferrata bez problému přelézt rychleji, třeba 45 minut.

Tím se dostávám k nevýhodám ferraty: je hodně navštěvovaná, tedy nutnost čekání ve vláčku lezců (z ferraty nejde nikde uniknout) a také problém s kapacitou legálního parkoviště. Náročný je oproti samotné ferratě spíš nástup a sestup. Nástup znamená vysupět 300 výškových metrů, což trvá minimálně 45 minut (průvodce uvádí špatně 35 minut). Sestupová cesta nejde podle mého stáhnout pod 60 minut, spíš může trvat víc.

Kromě této ferraty Tristans Kirchbogensteig, je možné na stejné skále lézt ferratovou cestu Olivers Mariazeller Steig (průvodce píše obtížnost B/C) a to samotnou nebo v kombinaci s nebeským žebříkem Felix‘ Himmelsleiter (obtížnost D). Bohužel není žádná lepší zkratka, pro přístup k druhé ferratě je potřeba znovu vystoupat krpál pod skálu a po dolezení ferraty sejít stejnou sestupovou cestu, ušetřit se dá pouze prvních/posledních 15 minut dole v údolí od/k parkovišti.