Höhenglücksteig Klettersteig Hegendorf

Ferratu Höhenglücksteig Klettersteig najdete v lese u vesničky Hegendorf východně od Norimberka. Je to příkladná cvičná ferrata, protože se leze traverzem relativně v nízké výšce nad terénem po takových roztahaných skalkách uprostřed lesa mezi stromy, není tu jinak nic zajímavého, ani výhled. Kromě této ferraty Höhenglücksteig jsou tu ještě dvě kratší a lehčí ferratové cesty Bambini a Piccoli určené pro úplné začátečníky. Ty mají jen obtížnost B (resp. B/C v jednom úseku) a jsou vhodné i pro malé děti. Zato ferrata Höhenglücksteig má základní obtížnost C/D a musím potvrdit, že je docela přísná a ve skutečnosti spíš ještě těžší. Nabízí se tu i úseky D, D/E a E, ale ty je možné vynechat a pohodlně obejít.

Ferrata Höhenglücksteig se ve skutečnosti skládá ze tří částí označených Teil 1, Teil 2 a Teil 3. Následující ceduli na fotce jsem potkal v lese u přístupové cesty. Ze začátku dne jsem nevěnoval detailům pozornost, ale později mi to došlo, když jsem se podivoval nad stavem skály. Podívejte se na roky vytvoření ferraty: 1932, 1934 a 1935. To znamená, že se tady leze opravdu hodně dlouhou dobu.

Bohužel nákres topologie ferraty z druhé strany už není čitelný a žádnou jinou ceduli jsem nenašel, takže je potřeba vycházet z topo obrázku, který je na bergsteigen.com.

Přístupová cesta k jednotlivým částem (Teil 1 až 3) je označená – stejně tak začátek a konec každé části (Teil 1 až 3).

Celkový pohled na skalku, kde začíná část Teil 1.

Teil 1 nabízí hněd tři alternativní začátky: klasický je výlez komínem (uprostřed fotky), kde se leze jen po skále s kramlemi, není tu žádné ocelové jistící lano, tedy leze se bez jištění. Druhá varianta je vlevo na skále, tentokrát už s ocelovým jistícím lanem, ale obtížnost tohoto úseku je E, protože je to převislé a zároveň je skála mega hodně oklouzaná. Tohle Éčko je jediné a právě úplně nejtěžší místo místních ferrat. Třetí varianta je přelézt (nebo sledovat) ferratovou cestu Piccolo B a na jejím konci nalézt na jistící ocelové lano patřící již k Höhenglücksteig.

Výlez komínem bez ocelového lana.

Jen po skále a kramlích.

Nebo Éčková varianta s převisem.

Skála v Éčkovém úseku je hodně oklouzaná a nohy na skále vůbec nedrží. Je tam jen jedna kramle, ale až docela hodně vysoko.

Cedulka varuje, že jde o velice těžkou variantu. Musím potvrdit, že nelže.

Nejlehčí začátek Höhenglücksteig Teil 1 je o kousek dál vlevo po skončení ferratové cesty Piccolo B.

Ocelové lano vede lesním terénem vzhůru, choďáková obtížnost A/B.

K cestě se připojuje ocelové lano shora, kudy se přileze po absolvování začátku Éčkovým převisem nebo výlezem komínu bez ocelového lana.

Většina dalšího lezení je horizontální traverz pořád dál doleva.

Fotka vypadá efektně, ale výška od země není příliš velká. Tenhle pohled do krajiny je asi nejlepší výhled, co tu je.

Obtížnost lezení je C.

V jednom úseku topo obrázek říká obtížnost C/D. Podle mě je to pořád spíš jen Céčko, ale skála je oklouzaná a nohy drží jen tak tak.

Potkávám skupinu německých začátečníků s instruktorem a protože jdou pomalu, tak mě pouští před sebe.

Následuje úsek bez jistícího lana a na další skalce se pokračuje obtížností B/C.

Za Béčkovým úsekem následuje dřevěný mostek.

Hned za mostem lezení ztěžkne Céčkovou obtížností.

Céčko trošku graduje do úrovně C/D, ale hodně je to o oklouzané skále, na které se špatně stojí nohama.

Pak už ferrata opět zvolní a Béčkem se slézá dolů.

Ocelové lano končí. Na fotce je ohlédnutí zpět na právě přelezený úsek, vpravo je vidět dřevěný můstek.

Na úseku s můstkem leze ještě skupina s instruktorem. Vidíte, že lezení není v žádné závratné výšce.

Následující skalka obsahuje nejtěžší úsek celého traverzování a to obtížnost D/E. V topo obrázku je úsek pojmenovaný Wittmann-Schikane a na vysokou obtížnost upozorňuje i cedulka. Tuhle část není nutné lézt po ferratě, skalka se dá podejít bez lezení. Stejně jako všechny ostatní úseky – pod skálou se dá normálně projít: není tu žádný příkop, plot nebo vodní překážka.

Na fotkách je vidět lezec ze skupiny s instruktorem.

Je tam lehký převis a musí se hodně makat rukama. Problém je, že nedrží nohy, protože skála je hodně moc oklouzaná. Nejvíc je oklouzaná v tom nejtěžším místě.

Pak se slézá diagonálně dolů a opět tam strašně kloužou nohy, protože skála je hodně ohlazená.

Traverz pokračuje dál vlevo a postupně zlehknne na C/D, C a B/C.

Ještě fotky z mého přelezu. Nechal jsem si dole batoh, je na něj téměř celou dobu vidět.

Vidíte detail oklouzané skály, kde není na čem stát. Možná by tady pomohly lezečky.

Pohled na přelezený úsek s převisem.

Pokračování traverzu je pak lehčí, protože je kam postavit nohy.

Tady už je skála členitější.

K závěru traverzu už jsou ve skále i ocelové tyče.

Celkový pohled na levou část Wittmann-Schikane.

Po několika metrech začíná opět ocelové lano na skále. Tento sektor je stále ještě součástí Teil 1. Začíná obtížností B a a B/C.

Lezení pokračuje úsekem C/D a B. Zvláštní, že si člověk mákne i na tak malé skalce 🙂

Ze skalky se sleze na lesní pěšinu.

A tím končí sektor Teil 1.

K začátku Teil 2 je potřeba ujít několik desítek metrů lesem.

Orientace v lese je docela dobrá.

Teil 2 je z počátku opět o traverzování po kolmé skále.

Místy se šlape po ocelových tyčích pro nohy, místy se šlape na polici na skále.

Obtížnost lezení je B, B/C a C, ale asi bych souhlasil nejvíc s hodnocením B/C, protože se dá dobře stát nohama.

Traverz vede kolem jedno pilíře před skalou, v topo obrázku nese pilíř jméno Petrus-Pfeiler.

Po skončení traverzu se opět pokračuje lesní pěšinou. Součástí Teil 2 je ještě jeskyně.

Tady jsem měl trošku problém s orientací a hledal jsem vchod.

Vchod jsem nenašel, ale došel jsem k východu z jeskyně. Ve výsledku je to jedno, jestli se leze skrz jeskyni jedním nebo druhým směrem.

Podle topo obrázku se mělo lézt jeskyní shora dolů. Mně se povedlo lézt zespodu nahoru – což je asi pohodlnější.

Pohled shora do jeskyně. Zapomněl jsem ještě zmínit, že v jeskyni nevede ocelové jistící lano. Je tu jen pár kramlí. Čelovka potřeba není, jeskyně je krátká.

Prolezením jeskyně končí Teil 2. A směrovka navádí, kudy jít k Teil 3.

Teil 3 není daleko, stačí dojít pár desítek metrů.

V Teil 3 jde opět o traverz po skále.

V topo obrázku je uvedená obtížnost D u převážné většiny délky Teil 3.

Vyšší obtížnost odpovídá tomu, že skála je hodně oklouzaná pro nohy.

Zhruba v polovině traverzu je možné odejít nouzovým východem směrem dolů.

Na konci traverzu se vylézá směrem na temeno skály.

Cedulky označují konec Teil 3 a tím také celé ferraty Höhenglücksteig. Přelezení všech tří částí Teil 1, Teil 2 a Teil 3 mi trvalo zhruba hodinu času. Včetně zastávek na pití a focení.

U odpočinkové lavičky je také kasička na příspěvky na údržbu ferraty.

Z lavičky je trochu rozhled… na okolní lesy 🙂

Návratová cesta lesem k začátku ferraty Höhenglücksteig trvá pár minut. Značky tu sice nejsou, ale směr se dá určit podle mapy nebo poznat podle výrazně vyšlapané cesty lesem. Celkový přesun od dokončení Teil 3 k parkovišti mi trval 30 minut.

Shrnutí na závěr. Na ferratě Höhenglücksteig Klettersteig je možné lézt hlavně těžší obtížnosti. Není zde nijak zajímavá příroda kolem ani žádné atrakce na samotné ferratě, jde o „obyčejné“ a ne příliš vysoké skalky schované v lese. Nicméně na trénink lezení to může být velice dobrá varianta. Nadmořská výška kolem 500 metrů nad mořem dělá ferratu dostupnou po většinu roku. Jenom za sněhu nebo mokra (po větším dešti) bych lezení nedoporučoval, skála je hodně oklouzaná i za sucha.

A další důvod proč vyrazit na ferratu Höhenglücksteig? Je to jedna z opravdu velmi málo ferrat v severním Bavorsku a vlastně celkově v Německu severně od Mnichova vůbec, když nepočítám jižní hranici Saska (Erzgebirge a Žitavské hory). Pro obyvatele třeba Norimberka a západní části ČR je to relativně blízko, určitě autem blíž než jakékoliv Alpy. Pozitivem je krátký nástup z parkoviště a existence vyhrazeného (i když placeného) parkoviště pro lezce. Kromě těžší ferraty Höhenglücksteig se tu dají lézt i lehké cesty Bambini a Piccoli, které jsou určené pro úplné začátečníky a i děti.

Co vidím jako negativum ferraty Höhenglücksteig, je hodně oklouzaná skála. To zřejmě souvisí se stářím ferraty, že se tu leze již opravdu hodně roků. Pravděpodobně sem jezdí nacvičovat skupiny s instruktorem, hlavně se začátečníky. O velké návštěvnosti svědčí hodně vyšlapané a udupané přístupové cesty k ferratě a k jednotlivým úsekům.