Bechyně ferrata

O ferratě v Bechyni se dlouhodobě traduje, že je to nejtěžší česká ferrata. Možná se vám to nezdá, protože obtížnost označená písmenem E se objevuje i na dalších českých ferratách. Ale pravda je, že bechyňská ferrata je svým provedením skutečně jako celek výživná a to tak, že se nedá s jinými tuzemskými ferratami srovnávat. V jiných lokalitách je Éčko jen nějaký úsek nebo varianta lezecké trasy. Nicméně v Bechyni je ferrata náročná kompletně. Pojďme se podívat na sérii fotek z dnešního přelezu.

Bechyňská ferrata je vybudovaná jako traverz nad hladinou řeky Lužnice. Na první fotce je pohled z nedalekého vyhlídkového místa. Ocelové lano ferraty vidět samozřejmě není, ale možná při pozorném hledání najdete bílé tričko lezce vlevo na skále na ferratě.

Ferrata je postavená jižně od města, již mimo zastavěné území. Na fotce je pohled na město z nástupového místa, kde začíná ocelové jistící lano.

Začátek ferraty vede z této skály vertikálně dolů k řece.

Jako úplně první se slézá po kovovém žebříku, obtížnost B.

Pak se pokračuje místy odšlapem na skálu a někde po ocelových kramlích tvaru U.

Slézání dolů do předem neznámého terénu je vždycky složitější a na ferratě o to nebezpečnější. Podle topo obrázku je tady obtížnost C (kromě úvodního žebříku B).

Slézání může být komplikovanější v momentě, kdy by někdo lezl v protisměru. Jak je to možné? Jednoduše: ferrata v Bechyni je slepá cesta – po dolezení na konec ocelového jistícího lana se musí lezec vrátit celou trasou zpět na začátek. Z ferraty není úniková cesta. No vlastně je – dá se plavat nebo brodit řekou 🙂

Konečně pod skálou na břehu řeky. Doporučoval bych na hlavě neustále helmu, protože tady hrozí pád kamení (případně jiných věcí jako třeba láhev pití) od lezců v té vertikální části. Nedokončil jsem myšlenku míjení se s protijdoucími lezci. To se může stát kdekoliv na ferratě, nicméně míst, kde se dá pohodlně vyhnout, je tady poskrovnu. Na jednom z nich zrovna stojíme pod skálou.

A teď již vyrážíme traverzovat nad vodní hladinou. Počáteční úsek na skále B/C.

Následuje lehký úsek s vegetací a mokrou skálou, obtížnost A/B a A.

Z řeky slyším šplouchání. Když se pozorně podíváte, uvidíte létající ryby 🙂

Perfektní místo, skoro chci říct poslední možné místo, pro míjení s protijdoucími lezci. Pak už se tvrdě leze.

Obtížnost celého následujícího traverzu je C a C/D, přičemž bych potvrdil, že víc je určitě C/D.

Protože je to makačka a nechci riskovat spadnutí mobilu do vody, fotím až za chvíli. To už jsem dolezl k lanovému mostu. Tady je vlastně přirozená možnost se vyhnout s protijdoucími, protože paralelně s mostem se dá jít traverzem po skále. Škoda, že na samotné ferratě ani v topo obrázku není žádné doporučení, kterým směrem se má jít, takže pokud se tu s někým potkáte, je potřeba se na směru a způsobu vyhnutí domluvit ústně a nahlas.

Zatímco most je označený jako B/C, lezení po skále paralelně vedle mostu je stále C a C/D. Teď lezu po skále, po mostu polezu na zpáteční cestě.

Tady je ve skále takový zářez, proto zvláštní fotka s lanem vpravo i vlevo.

Lezení po skále pokračuje. Vidíte v jednom místě kládu pro nohy. Leze se v mírném záklonu, souhlasím s C/D, klidně bych řekl i krátce Déčko.

Dolézám po skále na konec lanového mostu.

Další lezení je podle mě nejtěžší část traverzu. Obejít zevnitř kmen stromu je ještě ta lehčí záležitost.

Opět z obavy před ztrátou mobilu fotím spíš méně.

Tady je ohlédnutí zpět na místo, které mi přišlo nejtěžší. Leze se v záklonu a nohy jsou poměrně vysoko k jistícímu lanu, takže jsem měl pocit, že mám tělo (ležím) téměř vodorovně. Hlavně úsek přes dřevěný hranol. Kdo není zvyklý lézt v převisu, kdo neumí šetřit síly nataženými pažemi, se tady může dost potrápit.

Samozřejmě odsedka může pomoci třeba odpočinout. Jakmile však spadnou nohy dolů, může být těžké se vrátit zpět k lezení po skále. Vodní hladina je navíc poměrně blízko, takže hrozí namočení.

Míst pro vydechnutí moc není, takže silově se lezec může vyčerpat docela rychle. Vše je o to horší, že bude potřeba se vrátit stejnou trasou zpět.

Za poslední hranou se objevuje závěrečná pasáž ferraty.

Ocelové lano se zvedá od vody nahoru a na terase je odpočinková lavička.

Ještě ohlédnutí zpět na poslední část traverzu.

Lavička vybízí k odpočinku. Hned vedle je i kovová schránka s vrcholovou knihou.

A nad lavičkou je lahůdka bechyňské ferraty – Éčkový převis ke zvonečku.

Vidíte lavičku a sklon ocelového lana vedoucího ke zvonečku.

Zacinkáním zvonečkem ferrata končí. Jak jsem již upozornil výše, je to ve skutečnosti vlastně polovina lezení, protože teď bude potřeba se vrátit celou délku ferraty zpět do nástupového místa.

K Éčkovému převisu jen poznamenám, že převis skály je docela hustý, ale na druhou stranu jsou tu pro nohy kramle, které lezení značně zjednodušují. Samozřejmě je potřeba mít sílu vylézt nejen nahoru, ale také slézt dolů.

Pohled od zvonečku na poslední úsek traverzu.

Kromě kramlí se dá v převisu odšlapávat nohama i na členitou skálu.

Konec svačinky a vyrážíme zpět.

Traverz obtížnosti C a C/D se nezměnil, je teď při návratu stejně náročný jako při lezení dopředu.

Až se budete dívat do topo obrázku, určitě si všimněte žraločích ploutví, které čouhají z řeky v nejtěžších úsecích 🙂

Na zpáteční cestě polezu přes lanový most.

Konstrukce mostu používá dvě spojená lana pro nohy, jedno lano vlevo pro ruku, další lano vpravo pro ruku a pak ještě horní lano, které jsem použil pro jištění.

Most se ani moc nehoupe. Obtížnost podle topo obrázku B/C.

Pohled z mostu na skalní zářez, ze kterého jsem při dopředném lezení dělal fotku.

Blíží se konec mostu.

Na horním laně vidím erární kladku s karabinou, takže by se dalo přes most přejet na kladce – ale je nutné se nějak odstrkovat nebo mít parťáka, který by táhl osobu na kladce nějakým dalším lanem. To může být dobrá zábava.

Opouštím most a pokračuji opět traverzem po skále.

V posledním (z mého směru lezení) koutě potkávám protilezoucího člověka. Schválně nepíšu lezce, protože jsem nevěřil svým očím. Sice měl helmu, ale to je tak z výbavy na ferratu všechno: pro „jištění“ používal docela dlouhý kus červeného lana (vidíte ohyb až pod nohami). Jeden konec měl karabinou cvaklý do sedáku a karabinu na druhém konci lana cvakal na ocelové lano. Ano, jeden pramen lana a jedna běžná karabina.

Pravda je, že rukavice na ferraty nejsou nutné nebo povinné, ale tady bych je určitě hodně doporučoval. Lano je v Bechyně takové tlustší než jinde. Dočetl jsem se, že použité lano před tím sloužilo na nějaké lanovce. Každopádně se doporučuje mít karabiny s větší světlostí – hlavně pro odsedku.

Nedávám sem fotky lehkého úseku, no protože vlastně fotky z lezení zpět jsou stejné jako při lezení dopředu 🙂

Před závěrečným výlezem vzhůru jsem se potkal s dalšími protijdoucími lezci, zrovna tady je to ideální místo.

Následuje výlez po skále vzhůru. Nikoho dalšího už jsem nepotkal.

Výškově by to mohlo být nějakých 40 metrů.

A jsem zpět na startovním bodě ferraty. Přelezení ferraty ke zvonečku a zpět mi trvalo 75 minut a to s pauzami na focení a svačinkou na lavičce. Průvodce uvádí čas lezení ferraty 90 minut. Pro méně zkušené lezce nebo v případě větší návštěvnosti ferraty bych očekával čas delší.

Vydávám se zpět na parkoviště. Fotka ohlédnutí severně na město Bechyně.

Zpátky už jdu přímo nejkratší cestou přes pole – ono je to trošku vidět, kudy lezci chodí. Při příchodu jsem obcházel spořádaně po okraji pole, protože to tak bylo značené.

Na stromě lehce schovaný ukazatel se šipkou.

Kousek se jde kolem silnice. Šel jsem tam i zpět (ne moc pohodlným způsobem) na hraně příkopu, protože se mi nechtělo jít po úzké silnici, na které je docela silný provoz.

Kdysi doporučené parkoviště v ulici Zářečí se už dnes nedoporučuje, protože parkování tam vadí místním obyvatelům – předpokládám, že tam vlastně žádné vhodné parkovací místo není. Souřadnice, které níže uvádím, ukazují na soukromý pozemek na následující fotce. Někdo zde provozuje legální parkoviště pro návštěvníky ferraty. Je tu dostatek míst pro větší počet aut včetně dodávek. Dalo by se tu posedět na lavičkách a dokonce je možné přespat ve stanu. Cesta z tohoto parkoviště k začátku ferraty trvá asi 15 minut, stejně tak zpět.

Provozovatel žádá o zaplacení parkovného, za osobní auto za den je to 50 Kč. Další informace jsou vyvěšené na nástěnce. Platí se buď hotově do schránky nebo převodem na účet. Majitel slibuje, že v případě potřeby pošle daňový doklad. Musím říct, že tohle je ideální způsob zajištění parkování.

Shrnutí na závěr. Ferrata v Bechyni je skutečně výživná ferrata, která prověří lezecké schopnosti. Obtížnostně je většina lezení jen v úrovni C a C/D, ale dá zabrat. Avizované Éčko je pouze závěrečný převislý úsek ke zvonečku, který není nutné vylézt. Ferrata je vhodná pro nácvik těžšího lezení.

Návštěvu bechyňské ferraty bych nedoporučoval začátečníkům, spíš obráceně bych formuloval, že návštěva je vhodná pro někoho, kdo už nějaké ferraty lezl a zkouší se posunout do těžší obtížnosti. S sebou určitě odsedku, co nejméně věcí po kapsách pro předejití ztráty pádem do vody. Lano zde má větší průměr, proto je lepší karabina s větší světlosti.

Komplikací může být vyhýbání s protijdoucími lezci, případně vyšší stav vody. Parkování je díky soukromému parkovišti bez problémů, sice placené, ale levné a v rozumné vzdálenosti.