Climbing Center Bjoeks Groningen

Lezecká stěna Bjoeks v holandském městě Groningen by mohla být běžná lezecká stěna, ale je jednou věcí výjimečná. Víte čím? Tím, že se vedle lezecké haly tyčí Excalibur – nejvyšší (* – víc v článku) umělá stěna na světě, o které si můžete přečíst v samostatném článku. Tady v tomto článku najdete pár fotek a informace o vnitřní lezecké stěně. Hala nabízí obrovské množství cest pro lezení na laně. Najdete tu i bouldery na vnitřní boulderovce, tak i venkovní – na pozemku vedle haly je postavený profil s krátkou stříškou a ještě další betonové bloky imitující skálu. Podle webu je tu více než 200 boulderových problémů k řešení. Bohužel z boulderovky nemám fotky, na bouldering nezbyl při naší návštěvě vůbec čas.

Vraťme se ale do vnitřní lezecké haly. Jsou tu různé profily a také sektory se zajímavou strukturou napodobující skály. Na následující fotce je třeba profil ve tvaru vlny, ale neméně zajímavé jsou strukturované okraje (hrany) tohoto profilu – ve formě různých krápníků nebo napodobenin skály.

Profily lezecké stěny jsou tu opravdu exotické a o dost rozdílné oproti českých lezeckým stěnám.

Největší převis není vytvořen klasicky na boční stěně haly vedle kolmic, ale rovnou na stropě s možností stropního lezení. Zajímavé je, že i na tomto nakloněném stropě jsou připevněné různé druhy struktur a krápníky, takže nejde rozhodně o nudné lezení po jenom plochém stropě.

Zároveň tu provozují atrakci skoku z balkónu do volného prostoru uprostřed haly, samozřejmě při jištění kombinací lan – v podstatě jde o standardní zachycení při pádu do běžného dynamického lana.

Tady jsou ještě vidět další detaily různě členitých profilů.

Výška vnitřní stěny Bjoeks je 18 metrů.

Co nás překvapuje – a také jste si již asi na fotkách všimli sami – je tu strašně moc natažených lan top-rope. Ano, je to skutečně tak – v hale jsou přednatažená lana odhadem na dvou třetinách linií. To nic nemění na standardním uspořádání, že ve všech cestách jsou na stěně i expresky. Zároveň v topu cest nahoře jsou všude volné i dvě karabiny – takže každá cesta jde cvakat s vlastním lanem, které nikde nekoliduje v expreskách nebo nahoře v karabinách s tím erárním top-ropem.

Jsme překvapeni, že velká část návštěvníků tu leze na top-rope. A to nejen lehké cesty. Je to zřejmě standardní bezpečnostní přístup tady v Holandsku – zatím nevím přesně, nenavštívili jsme více stěn, takže nemám přehled. Ale při vstupu na stěnu jsem tady musel odpřisáhnout a podepsat extra papír, že umíme cvakat, že tomu rozumíme a že jsme sami zodpovědní za sebe v tom, co budeme dělat. Nevýhoda těch top-rope lan je, že se při lezení na vlastním laně dost pletou – takže je lepší najít si linii, kde top-rope lana nejsou… takových linií a cest je menšina.

V holandském lezeckém centru Bjoeks najdete i české stopy. Třeba ve formě chytů od výrobce Makak. To nás při návštěvě potěšilo.

Taky mě zaujaly chyty ve tvaru lahviček, ty jsem nikde jinde ještě neviděl 🙂

Ještě přidávám panoramatickou fotku celé haly, kde je vidět přemíra přednatažených lan top-rope.

Co se týče venkovního boulderu, tady je na fotce vidět částečně zastřešený klasický profil a také černé betonové bloky imitující skalní masiv. Na zemi leží profily z Excaliburu a probíhá přestavba cest.

A na následující fotce vlevo dole vidíte venkovní boulderová místa a vlevo uprostřed černou halu skrývající vnitřní boulderovku. Bohužel víc fotek o boulderech nemám.

Na internetu se uvádí, že Bjoeks je největší indoor lezecké centrum v Holandsku. Dohledal jsem, že počátky stěny sahají do roku 1996. K tomu je samozřejmě potřeba přidat venkovní atrakci Excalibur – nejvyšší (* víc v článku) umělou stěnu na světě. Lezení tady v Bjoeks nabízí zajímavé profily stěn včetně různých vln, krápníků a nezvyklých imitací skalního povrchu. Oproti lezení v ČR, Německu, Rakousku a Polsku je tu zcela běžné lézt na top-rope lanech, která jsou tu natažená na výrazné většině cest.