Excalibur Groningen

Do Groningenu v Holandsku jsme zavítali při okružní výletní cestě Německo – Holandsko – Belgie s cílem navštívit místní chloubu Excalibur = nejvyšší umělou lezeckou venkovní stěnu na světě. Hned na začátku musím upřesnit, že s tím prvenstvím je to již složitější. Excalibur byl určitě nejvyšší umělou stěnou od doby svého postavení v roce 2004. V současnosti již existují na světě i vyšší umělé lezecké stěny, ale Excalibur zůstává patrně nejvyšší lezeckou stěnou samostatně stojící. Ty ostatní vysoké stěny jsou totiž všechny „přilepené“ na nějakou budovu.

Pojďme se však podívat na fotky a detaily o stěně Excalibur. Výška Excaliburu je 37 metrů. Z toho plyne, že nestačí lano délky 70 metrů, ale je nutné pro lezení na jednu délku použít 80-metrové.

Excalibur je nakloněný a leze se na něm z obou stran, jak v převisu, tak na položené straně.

Následující fotka ukazuje převislou stranu, kde nahoře vpravo chybí část stěny. Jak uvidíte na dalších fotkách, desky z této části jsou sundané na zemi, kde probíhá přestavba cest. Ano, chyty se montují na profily na zemi. V odkryté konstrukci je vidět ukryté schodiště – zřejmě se používá pro servisní účely. Převislost věže podle webu dosahuje 11 metrů.

Tohle už je pohled na položenou stranu věže. Dá se lézt na jeden zátah nebo na dvě délky, protože zhruba v polovině výšky jsou řetězy pro vytvoření štandu. Expresky jsou tu erární a pověšené ve všech borhácích, takže není potřeba používat vlastní.

Teď budou následovat fotky z vrcholu věže Excalibur. K samotnému lezení bych uvedl několik postřehů. Na položené straně jsou i docela lehké cesty, nejlehčí kolem obtížnosti 4c a 5a. Lezecký pohyb v těchto cestách není složitý, chyty berou docela dobře. Jsou tu použité chyty ze sérií určených pro venkovní použití. Také jsou chyty docela zašlé od počasí, protože jsou prostě dlouhodobě venku. Jsou takové drsné na omak. Někde byl občas nějaký chyt i prasklý. Mnohem náročnější je ale tahání lana – při lezení na prvního, tedy při tahání cesty a cvakání lana do presek jsem ve vyšších polohách začal mít docela nepříjemný pocit z těžkého lana – prostě váha samotného lana pode mnou mi tahala sedák dolů. Úplně u vrcholu to bylo už hodně nepříjemné – pod sebou jsem měl 32-33 metrů lana, a byl jsem rád, že jsem si cvaknul nahoře odsedku. Z toho plyne zkušenost, že lézt se dá možná teoreticky libovolně dlouhá cesta s libovolně dlouhým lanem, ale prakticky je potřeba počítat s hmotností lana.

Další postřeh je problém s komunikací – vzhledem k výšce už není slyšet vůbec nic, ani řeč ani křik, takže lezec s jističem musí být sehraní bez potřeby hlasové komunikace. Ještě větším problémem se ukázalo lezení na top-rope: lano od řetězu k jističi je příliš dlouhé a těžko ovladatelné, špatně se tedy dobírá, ale hlavně má tendenci nechat se unášet i sebemenším větříkem do strany. Odfouknutí lana do strany může způsobit kolizi s lezcem v jiných lezeckých cestách. A u krajních cest vlevo (po směru větru) se nám stávalo, že se lano na boku věže dostalo na druhou stranu a zachytlo se za hranou za chyty na převislé straně. Vzhledem k obrovské délce je vyháknutí zaseklého lana z chytu klasickým nadhozením téměř nemožné.

Tady je při pohledu dolů na zem vidět, jak probíhá přestavba cest na deskách sundaných z převislé strany věže. Úplně napravo na fotce (černá barva betonu a stříšky) jsou venkovní bouldery.

Na špičce věže Excalibur jsou dvě řady řetězů se zdvojenými karabinami: jedna sada řetězů je klasicky v nejvyšším místě lezené stěny. A druhá sada řetězů je ještě výše na takové lavičce, která tvoří nástavbu na horní plošině. Na plošinu se dá vylézt a na lavičku sednout. Neměl jsem s sebou žádnou selfie tyčku, takže to nemám úplně názorně vyfocené.

Rozhled z věže do dáli nabízí rozhled pro Holandsko hodně typický – široko daleko není žádný kopec, jen rovina 🙂

Tenhle pohled na jižní stranu je směrem na centrum města Groningen.

Cesty na převislé straně mají zvláštní značení obtížností: u každé cesty je cedulka se třemi obtížnostmi, například 5b, 5c, 5c+. Má to odpovídat tomu, že první třetina cesty má určitou obtížnost, ale při pokračování lezení druhé a třetí třetiny cesty obtížnost postupně roste vzhledem k nutné výdrži neustálého stejně těžkého převisu bez odpočinkového místa.

Při spouštění jsme zjistili, že i kdyby nefoukal žádný vítr, tak bude lezec spuštěný do větví blízkého stromu. On přeci jenom ten převis celého Excaliburu způsobuje na té výšce efekt, že kolmice dopadne na zem docela daleko od paty stěny. A protože nám navíc foukal ještě trošku větřík, lezec se dostal do koruny stromu docela hodně 🙂

Při naší návštěvě zkoušeli lezení na Excaliburu i další dvojice a skupinky lezců. Podle hovoru a stupně jejich zkušenosti/nezkušenosti jsem pochopil, že většinou to byli cizinci, kteří si přijeli tuhle raritní stěnu vyzkoušet. Možná právě pro tyhle případy lezecká stěna nabízí možnost stanování na svém pozemku s možností využití zázemí (sprchy, toalety, kuchyňský kout) uvnitř budovy, kromě nočního času, kdy je budova zavřená. V jednom starším příspěvku jsem našel dokonce nabídku, že je možné přenocovat nahoře na vrcholu Excaliburu. Samozřejmě za podmínky nepřetržitého jištění se. Nabídka zní: vyspěte se na vrcholu světa přímo pod hvězdami – sleep under the stars 🙂

Samotné lezení na položené straně věže není náročné, jen pekelně dlouhé ve srovnání s klasickými indoor stěnami. Při lezení na krajních cestách vlevo nebo vpravo jsem vnímal docela zásadně dosaženou výšku díky vzdušnosti kraje stěny.

Vylézt nahoře na lavičku na položené straně není problém – ale je potřeba pamatovat na to, že to jde jen s lanem délky 80 metrů. Kratší lano by pak nedosáhlo při spouštění lezce zpět na zem.

Cesta uprostřed položené stěny ve žlabu vyžaduje hodně lezení nohama, je to takový skoro by se dalo říct koutek.

Jak jsem už zmínil, hlasová komunikace s lezcem na vrcholu Excaliburu nefunguje, není slyšet. Tady na severu Holandska (provincie se jmenuje stejně jako její hlavní město Groningen) fouká totiž vítr většinu času v roce. Když jsme sem dnes dorazili, zrovna bylo po lehkém dešti: zeptal jsem se proto na recepci, jestli se na Excalibur může takhle krátce po dešti lézt. Udivená obsluha recepce mi odpověděla, že samozřejmě ano, že to možná může někde klouznout a že lezeme přeci na vlastní nebezpečí. Pochopil jsem, že tady se na lepší počasí nečeká, protože tu prší asi docela často, takže se lehký déšť neřeší. Excalibur a lezecká hala jsou otevřené celoročně. Provozní řád zakazuje lezení pouze při bouřkách.

Tady je vidět moment lezení na krajní cestě na položené straně věže – pohled doleva je docela vzdušný 🙂

Na louce leží desky z horní části převislé strany Excaliburu a probíhá stavba nových cest. Takové řešení přestavby jsem ještě neviděl, ale je to asi efektivní řešení, protože ke stěně asi nemají tak vysokou vysokozdvižnou plošinu. A stavění z lana může být fyzicky náročné, tak možná vytažení celých desek a přišroubování na konstrukci může být jednodušší.

Lezecká věž Excalibur působí skutečně impozantně, asi hlavně i kvůli tomu, že okolo věže široko daleko nestojí nic podobně vysokého.

Obecně je krajina kolem Groningenu rovinatá, ale kousek od stěny je takový malý kopeček, tak jsme na něj došli udělat fotku Excaliburu z dálky.

Na kopečku tu mají i malou rozhlednu.

Ještě se vrátím k otázce nejvyšší stěny na světě. Podle dostupných informací jsou (aktualizováno v červnu 2022) nejvyšší lezecké umělé stěny podle tohoto žebříčku:

• 80 metrů CopenHill v Kodani v Dánsku, lezecká stěna na budově elektrárny, leze se na 4 délky, otevřená v roce 2018
• 50 metrů vysoká stěna Basecamp ve městě Reno v Nevadě v USA, postavená 2011 na stěně budovy, v roce 2016 certifikát Guinessovy knihy rekordů
• 42 metrů Clymb Abu Dhabi, Spojené arabské emiráty, nejvyšší indoor lezecká stěna

Excalibur v holandském Groningenu je se svými 37 metry zřejmě nejvyšší samostatně stojící lezecká stěna na světě.

Co říci závěrem? Škoda jen, že jsme měli na návštěvu Excaliburu a lezecké stěny Bjoeks jen jeden den. Vylézt na 37 metrů vysokou věž je skutečně jedinečný zážitek. Poznali jsme, že tady kladou na bezpečnost důraz o trošku víc než u nás. Na webu píšou, že lezení na Excaliburu doporučují jen zkušeným lezcům a zájemcům z řad začátečníků doporučují domluvit si lezení s jejich instruktory. Podobně jsme byli překvapeni, že uvnitř haly je na většině cest natažené lano pro lezení top-rope.

Tak třeba se sem ještě někdy znovu dostaneme 🙂