Wasserfall Klettersteig St. Anton im Montafon
Ferrata v obci St. Anton im Montafon je klasická vodopádová ferrata – tedy vertikální lezení po skále vedle tekoucí a padající vody. Zpestřením by měly být podle průvodce dva lanové mosty. Obtížnost je v průvodci uváděná jako C/D, ale v obrázku jsou C/D úseky dva, oba docela krátké a jeden se dá vynechat, tak uvidíme na místě, jak moc náročné ty C/D úseky jsou ve skutečnosti.
Od doporučeného parkingu u nádraží trvá cesta k začátku ferraty 15 minut, protože je to lehce kopce, nejdřív po asfaltu v obci, později pak přírodní pěšinou. Tam někde v zářezu toho kopce by ferrata měla být.
Cestou potkáváme rozcestník, který ukazuje doleva směr k vodopádu a tedy i ferratě, a doprava směr lesní cesta, kterou se budeme vracet z kopce zpět dolů.
Už na lesní cestičce je natažené ocelové lano, protože vlhká hlína dost klouže. Po dešti to tu musí být pěkný mazec.
V průvodci je v tomto úseku vyznačená obtížnost A.
Lesní cestička nás přivádí k vlastnímu vodopádu. Ještě nevidíme kramle a ocelové lano, ale podle skupinky lezců před námi lze tušit trajektorii cesty.
Necháváme skupinky lezců odlézt, abychom měli rozestup. Přeci jen člověk nechce, aby mu nechtěně něco spadlo na hlavu. Helma na hlavě je tu samozřejmostí.
Kocháme se padající vodou a fotíme, co se dá. Za chvilku také vyrazíme vertikálním směrem.
Bezpečnostní cedulka varuje, že kromě obtížnosti B a C jsou na ferratě dvě místa s Déčkem.
Lezení po kramlích vedle vodopádu má značenou obtížnost B a souhlasí to.
Skála je hodně členitá, ale stačí šlapat po kramlích, kterých je tu více než dost.
Nesmím zapomenout udělat fotky vodopádu. Co fotkou nejde vyjádřit, že od vodopádu jde osvěžující chlad – což je v dnešním horkém dni příjemné.
Taktéž výhled na obec St. Anton im Montafon a protější kopce je v dnešním slunečném dni nádherný.
Vodopád ze vše možných úhlů pohledu 🙂
Trasa ferraty uhýbá lehce vpravo a vodopád na chvíli nevidíme.
Obtížnost je zatím pořád kolem úrovně B.
Ferrata má velkou návštěvnost. Před námi jsme viděli alespoň 3 různé skupinky, přičemž jedni borci zůstali v takovém odpočinkovém místě s výhledem na vodopád a začali svačit ve velkém stylu. Za námi vidíme, že přišly další dvě skupinky.
Kousek ferraty má značenou obtížnost C, ale nějak zásadně velký rozdíl oproti předchozímu Béčku to není.
K dispozici jsou stále kramle na nohy.
Právě jsme se dostali do místa s avizovanými dvěma lanovými mosty.
První most vede nad vodou na protější skálu, pak je tam kousek lezení (právě obtížnosti C/D) a druhým mostem se lezec vrátí zpět.
Mosty mají klasickou konstrukci ze tří lan: jedno pro nohy a dvě lana pro ruce a jištění.
Mosty vedou hezky nad další částí vodopádu, aby si člověk hučící padající vodu fakt užil.
Kratičký úsek lezení mezi oběma mosty je značený C/D, ale klidně bych nechal jen Céčko.
Druhý most se vrací zpět. Kdo by přes mosty nechtěl jít vůbec, mohl zůstat v původní trajektorii ferraty. Mosty se dají vynechat a ferrata s tím počítá.
Z mostů je nádherný výhled do údolí Montafon.
Ještě přidám poslední fotku mostu a půjdeme dál.
Ferrata pokračuje krátkým úsekem C/D, který vyžaduje trošku zabrat rukama a rychle postavit výš nohy. Možná by stačilo i písmenko C, ale takhle to alespoň vzbudí trošku respekt u těch, co by si na to netroufali. Přeci jen zůstat zaseknutý v tomhle místě za polovinou celé ferraty by nebylo praktické.
K dispozici jsou stále kramle pro nohy anebo když nejsou, tak je možné dobře šlapat na skálu.
Teď bude následovat pár téměř kýčovitých fotek. I kvůli těmhle výhledům sem člověk přece leze 🙂
Ferrata pokračuje lehkým úsekem s obtížností A, tedy lesním terénem mezi stromy a balvany.
Nyní se blížíme k závěru celého lezení, kde je kousek B/C a závěrečné Céčko k výlezu z ferraty.
A to je už skutečně konec lezení po skále, zbývá jen pár metrů mezi stromy.
Od začátku ferraty (od rozcestníku) jsme se sem dostali za 1 hodinu a 10 minut.
Ocelové lano ferraty zde končí a pod cedulkou je kasička pro dobrovolné příspěvky lezců na údržbu ferraty.
Vrcholová lavička a z ní super výhledy jsme nevyužili, přeci jen tu není klid na odpočinek a rozjímání vzhledem k velké návštěvnosti ferraty. Pořád tu někdo courá 🙂
Návratová trasa vede klikatou lesní cestičkou poměrně prudkým svahem dolů. Ocelové lano je tu jen kousek, pak už není a ani není potřeba. Nicméně je potřeba jít pomalu, aby člověk nehodil tlamu.
Návrat k počátečnímu rozcestníku jsme od konce ferraty dali za 20 minut.
Chůze zpět k parkovišti u nádraží trvala dalších asi 10 minut. Doporučené parkování je právě u nádraží – na fotce vpravo, jak jsou vidět auta. Je tu kapacita pro řádově 10 aut a pravděpodobně jediná legální varianta parkování. Cestou po asfaltce mezi domy k ferratě není nikde parkování prostorově možné. A když už se nějaký plácek najde, tak mu předchází značka s informací o soukromém pozemku, zákazu parkování a riziku odtahu. Mezi rodinnými domy jsme to viděli na každém sloupu.
Abych shrnul časovou náročnost: od parkoviště jsme k začátku ferraty (rozcestníku) došli za 15 minut. Samotnou ferratu jsme zdolali za 1 hodinu a 10 minut. Lesní cestičkou jsme se vrátili k rozcestníku za 20 minut a dalších 10 minut jsme potřebovali po asfaltce k nádraží, kde jsme parkovali. Průvodce bergsteigen.com říká minutové hodnoty pro jednotlivé části trošku jinak, ale celkový čas 2 hodiny souhlasí.
Ferrata Wasserfall Klettersteig St. Anton im Montafon je hezká ferrata kolem aktivního (tekoucího) vodopádu. Lezení není těžké, obtížnost C/D v průvodci bych klidně snížil jen na Céčko. Výhodou ferraty je krátká celková doba lezení, přístupu a návratu jen 2 hodiny. Další výhodou jsou hezké výhledy na vodopád i do celého údolí. Nevýhodou může být vyšší návštěvnost, což může způsobovat třeba čekání na zaseknuté nebo pomalé předlezce a riziko pádu předmětů od lezců před vámi. Druhou nevýhodou může být problém zaparkovat, protože legální možnost parkování je jen jedna na doporučených souřadnicích a to s malou kapacitou.
Update 2023: Topo obrázek na bergsteigen.com doznal změn, nově je C/D úsek na ferratě jen jeden. Oba úseky na kraji lanových mostů jsou nově jen Céčko.
