Vrchol Cima Pisciadù 2 985 m.n.m.

Výlet na vrchol Cima Pisciadù jsme absolvovali v kombinaci s ferratou Tridentina Pisciadu Klettersteig. Cesta od ferraty Tridentina končí na horské chatě Pisciadu Hütte. Od chaty se dá vyrazit na vrchol Cima Pisciadù tam a zase zpět a poté pokračovat sestupem zpátky na parkoviště k začátku ferraty Tridentina. Vrchol Cima Pisciadù se nachází v nadmořské výšce 2 985 m.n.m. a tedy od chaty v nadmořské výšce 2 585 metrů jde o výškový rozdíl 400 metrů.

Přestože cesta na Cima Pisciadù je horský trek a není to ferrata, v jednom místě cesty je pasáž s nataženým ocelovým jistícím lanem a také několika kramlemi. Nejde o nic těžkého, lano slouží na přídrž rukama pro rychlejší postup. Na tenhle trek stačí obvyklé turistické vybavení, samozřejmě s ohledem na nadmořskou výšku a předpověď počasí. Část cesty vede přes sněhové pole, které není nijak nebezpečné, ale sníh je prostě mokrý.

Od chaty Pisciadu Hütte vyrážíme ve směru šipky na rozcestníku. V první fázi bude potřeba obejít horské jezírko Lago Pisciadu s průzračnou, ale děsně ledovou vodou.

Za jezírkem začínáme stoupat po kamenité stráni, kde je vyšlapaná docela obstojná cestička.

Na cestičce se objevuje více a více popadaných kamínků, takže nejde moc zrychlit, občas na volných kamenech ujíždí nohy.

Přibližujeme se k části cesty s ocelovým jistícím lanem. Ferratové vybavení není potřeba, úsek není nijak těžký, nicméně přidržování lana zrychluje pohyb.

Rozhled do okolí je úžasný a chata v dáli za jezírkem vypadá hodně maličká.

Kromě jistícího lana narážíme u paty skály také na první hromady sněhu. V tom se jde opravdu špatně – je rozbředlý a pod nohama se propadá.

Je tu i pár kramlí pro zjednodušení výlezu a ocelové lano také pokračuje, ale už jen kousek.

Cesta pokračuje opět po kamenech, více či méně volných, je tudíž potřeba pořád dávat pozor, aby člověk neuklouznul. Vstupujeme na sněhové pole – svah není nijak prudký, sníh je jen měkký a mokrý, jde se pomalu.

Rozcestník červenou barvu na kameni ukazuje, kterým směrem na vrchol Cima Pisciadu a také ukazuje cestu na vrchol Piz Boe.

Další červené značky zrovna nevidíme, ale cesta ve sněhu je zřetelně vyšlapaná.

Konečně jsme ze sněhu venku a pokračujeme po suché skále směrem nahoru.

Při pohledu zpět je vidět ono sněhové pole, přes které jsme před chvíli prošli. Dnes je dobré počasí a tak je tu kolem na treku hodně lidí.

Cesta nahoru je značená červenými tečkami na kamenech, ale řada serpentin jde projít různými paralelními cestami.

Výhledy do okolí jsou díky počasí úžasné.

Cesta se zdála být nekonečná, ale už jsme na vrcholu. Výhledy jsou tu nepřekonatelné. Cesta od chaty Pisciadu Hütte až sem na vrchol nám trvala 90 minut.

Tady je pohled na ferratu Tridentina, kde je vidět zavěšený most v závěrečné etapě ferraty. No jo, moc vidět není, je odsud strašně maličký 🙂

Na následující fotce je vrchol Piz Boe. O cestě na tenhle vrchol se dočtete v jiném článku – šli jsme tam z údolí z jiné strany a to přes ferratu Vallon.

Na vrcholu Cima Pisciadu je ocelový kříž a také stožár s meteo měřením. Vzápětí nacházím také kešku, i když popis uložení „pod kamenem“ působí jako dobrý vtip vzhledem k tomu, že tu nic jiného než kamení není 🙂

Když jsme vyfotili všechny možné úhly pohledů do okolí, vydáváme se na cestu zpět.

Cesta dolů je vždycky o něco těžší než cesta nahoru.

V místě, kde bychom se měli vydat přes sněhové pole, volíme změnu a cestu přes pole suťové. Tahle vyšlapaná (ale neznačená) cesta je o něco kratší, ale většinou se nám jde hůř díky klouzajícímu kamení.

Sněhovému poli jsme se vyhnuli, ale neodpustím si poslední fotky.

Brzy se dostáváme k úseku s ocelovým jistícím lanem. Zdrží nás jen skupinka před námi, která s sebou má velkého psa, kterému hopsání po kramlích vůbec nejde. Divíme se, že se takovým hafanem vůbec na horskou túru vyrazili.

Přibližujeme se k jezírku a chata na obzoru se nám už zvětšuje. Plánujeme zastavení na chatě pro další občerstvení – zásoby ještě máme, ale víme, že ještě budeme potřebovat dost vody na závěrečný sestup do údolí pod skály.

K chatě přicházíme zhruba po hodině sestupu z vrcholu. Celá cesta tam a zpět nám tedy trvala 2 a půl hodiny.

Restaurace na chatě funguje bez omezení, dokonce přijímají i karty. Ono vzhledem k vysokohorským cenám je to i pochopitelné.

Jak bych to zhodnotil? Výlet na vrchol Cima Pisciadù je horská túra, na kterou nepotřebujete ferratové vybavení. Prošli jsme nádhernou přírodou mezi skalami, přešli přes sněhové pole a vystoupali na vrchol, ze kterého je nádherný rozhled. Cestu zvládne průměrně zdatný turista. Doporučuji jen zvážit outdoorové vybavení, dostatek pití a předpověď počasí – z cesty není nikam nouzového úniku.