Václavské skály ferraty Písek

Na konci června se objevila zpráva, že v Písku otevřeli novou ferratu na Václavských skalách. Vzal jsem to jako znamení a vypravili jsme se tam. Níže je tedy můj pohled z lezení zhruba po týdnu od otevření, lze proto čekat, že se některé věci časem můžou upravit nebo změnit. V oznámení na sociálních sítích bylo napsáno, že 28. 6. 2024 v Písku slavnostně otevřeli první píseckou ferratu se dvěma cestami Lišácká a Hadovka. Přišlo mi to divné, protože jsem měl zafixované, že v Písku už nějaká ferrata (i když ne dlouhá) existuje. A nemýlil jsem se, od roku 2022 jsou dvě-tři (vlastně až čtyři) ferratové cesty v lokalitě Na Sekyrce, severovýchodně od centra města přímo nad řekou Otavou – tak jsme se tam jeli podívat také a informace z místa najdete v článku o ferratě Na Sekyrce v Písku. I tam se píše, že jde o první písecké ferraty. V odkazovaném článku se dozvíte, že jistící lano tam není ocelové, ale jde o sérii klasických lan plus kovový řetěz – trošku nestandardní, ale lezení tam je a skalka je hezká. Vraťme se však na Václavské (správně Svatováclavské) skály. Tady jsou tedy dvě ferratové cesty ve standardním provedení s ocelovým jistícím lanem. Na místě také zjišťujeme, že název cesty Lišácká byl nahrazen názvem Lucinka, zatímco Hadovka zůstala. Pojďte se podívat na dojmy z prvního přelezu.

Doporučené parkoviště je v ulici Vratislavova u křižovatky se Zátavským nábřežím. Vejde se sem jen pár aut. Tipuju, že větší provoz bude místním vadit a časem se bude muset parkovat ještě někde jinde (dále od ferraty). Na sloupu dopravní značky je navigační směrovka.

Po chvíli se uhne doprava na lesní pěšinu, která klesá až k řece Otavě.

Procházíme kolem skal, na kterých je fixní jištění, kde se asi leze.

A už jsme došli ke skále s ferratami. Z parkoviště to trvalo do 5 minut.

Je znát, že prostor před skalami je čerstvě (tipuju letos) pročištěn od vegetace.

Na informační tabuli najdeme klasické informace k ferratám: že je nutné použít adekvátní vybavení, kde se dá půjčit, obrázkový návod použití. Jsou tu také informace k oběma ferratovým cestám Hadovka a Lucinka. Uvedená je obtížnost, délka v metrech (Hadovka 55 metrů, Lucinka 80 m) a důležitá poznámka, že jsou jednosměrné pouze směrem nahoru. Zvláštní je, že jsme tu po týdnu od otevření a už jsou opravované ty obtížnosti: pod novými nápisy B/C a C je vidět, že původně byly Béčka. V časovém odstupu, kdy tenhle článek sepisuju později, už visí na webu informace, že obě cesty jsou Céčko.

Nejdříve lezeme cestu vlevo, což je Hadovka.

Hned na začátku je pár kramlí na nohy, ale jen o kousek výš se šlape už jen na skálu.

Skála překvapila, že je docela omletá a odšlapy pro nohy se musí dost hledat. Určitě bych tady souhlasil s B/C nebo klidně i Céčkovou klasou.

O kousek výš je to lepší.

Později je opět pár kramlí, ale vypadá to, jako kdyby materiálu bylo málo a muselo se kramlemi šetřit 🙂

Výhled je přes stromy na Otavu. Na druhém břehu je les a nic dalšího vidět není.

V jistém momentu se ocelové jistící lano rozdvojuje. Cesta pokračuje nahoru, zatímco napravo je terasa s lavičkou.

K lavičce z druhé strany přichází druhá zdejší ferratová cesta Lucinka.

Od lavičky nahoru je to taky zrovna těžší krok.

Pak je zase skála víc členitá.

A hle – jsme na vrcholu a tím pádem i na konci ferraty.

Výlez Hadovky mi trval asi 10 minut. Podle cedulí to bylo 55 metrů délky.

Cedulka varuje, že se nesmí slézat dolů po ferratě. Takže vyrážím na odchozí cestičku, která má skoro obratem dovede k doporučenému parkovišti, které jsem zmínil na začátku.

Po přístupové cestě jsem se vrátil pod skálu a polezu druhou ferratovou cestu. Celý okruh shora sem dolů trval do 10 minut chlůze.

Lucinka je oproti Hadovce delší (80 metrů) a měla být těžší, ale podle mého názoru jsou obě cesty obtížnostně stejné.

Po přelezení prvního úseku po kramlích následuje lanový most ze dvou lan. Ale je krátký.

Za mostem se pokračuje horizontálním traverzem, kde jsou kramle tak na každý druhý krok, ostatní se šlape po skále.

Pak se cesta stáčí vzhůru.

Skála je hodně členitá, takže se dá někde i odpočinout.

Protože mám informaci z první cesty Hadovka, kde obě ferratové cesty končí, vím, že se rychle blížíme k vrcholu.

Lehce mě brzdí lezoucí pár přede mnou, ale pak se zastavují v odbočce u lavičky udělat nějaké fotečky.

Protože pauzíruju, všimnul jsem si na skále červené tečky.

Po chvíli mi dochází, co ty červené tečky jsou. Dokonce jsem našel i nějaké nepoužité díry, možná nešly dovyvrtat.

Teď už lezu kolem lavičky.

A nad lavičkou už jen kousek k vrcholu. Opět stejně jako v Hadovce tady od lavičky nahoru je nějaký ten krok spíš těžší, protože hladká skála a „nedostatek“ kramlí.

Cesta Lucinka dolezena asi zhruba za 10 minut, ale asi jsem šel zbytečně rychle.

Na závěr bych shrnul, že první písecká ferrata na Svatováclavských skalách je zcela standardně postavená s ocelovým jisticím lanem oproti nestandardnímu řešení „ferrat“ Na Sekyrce. Václavská skála je hezká jak svým materiálem tak členitostí. Obě ferratové cesty jsou postavené rozumně, vedou na nejvyšší vrchol, pod kterým je terasa s lavičkou na odpočinek a focení. Délka cest není nijak závratná (55 a 80 metrů), přičemž jedna cesta se dá přelézt řádově za 10-15 minut, ale trasy jsou asi maximum možného, co se dalo na skále vytvořit. Přístup a sestup je extra rychlý. Jenom se obávám, že při větší návštěvnosti bude domorodcům vadit parkování cizích aut a bude se muset parkovat jinde (dále).

Co se týče obtížnosti, autoři (možná jen autoři cedulek) původně navrhovali B a B/C, ale souhlasím s navýšením na Céčko u obou cest. Obtížnost je v několika málo místech, kde se šlape na skálu, není tam zrovna kramle a na skále se těžko hledá, kam nohy postavit. Pokročilý lezec poleze na tření bez problému, začátečník se u toho může trápit. Ferratu lze doporučit i začátečníkům a dětem, možná to jen polezou déle než 10 minut. K ferratě chybí (v čase psaní článu) oficiální stránka – co jsem našel, tak to je výše dotace od města Písek na vybudování (480 tisíc. Kč).