Příměstský lezecký tábor Gutovka 2023

Stejně jako v loňském roce jsem i letos byl na týdenním příměstském lezeckém táboře na Gutovce. S tím rozdílem, že letos jsem tenhle turnus od 31.7. do 4.8. vedl. Tábor je pořádán lezeckým oddílem HO Horoakademie a je určen pro děti od 6 do 14 let. Protože dětí bylo 14, měl jsem na pomoc dva parťáky (praktikanty) – Filipa a Filipa, přičemž oba jsou to lezci pokročilí. Tenhle report jsem sepsal i třeba pro rodiče účastníků, když by je zajímaly detaily, co jsme celý týden dělali. Může také sloužit jako inspirace pro příští rok.

Na příměstském táboře se stejně jako vloni objevil mix dětí z hlediska zkušeností s lezením. Někteří už lezli, i třeba delší dobu, pár dětí se s lezením přišlo teprve seznámit. Pro nováčky byl náročnější hlavně první den, protože se museli naučit základní věci jako oblečení sedáku, pak hlavně navázání lana, tedy dvojitou osmičku, a samozřejmě jištění.

Děti jsme rozdělili do partnerských dvojic podle velikosti (hmotnosti) a tyhle dvojice pak spolu fungovaly většinou celý týden.

U někoho se objevil „strach z výšky“ a tak jsme samozřejmě trénovali odsednutí do lana a na konci prvního dne i pády a skoky do volného lana. Bohužel z toho nemáme fotky ani video. Děti se řadily neustále znovu do fronty a chtěli skoky opakovat a opakovat… a skončilo to až ve chvíli, kdy si děti vyzvedli rodiče…

V úterý větší část dne pršelo, takže jsme se „schovávali“ pod převisem. Děti lezly v pohodě převislé cesty a vůbec jim nevadilo, že jsou výrazně těžší než v kolmici a na položené straně stěny. Ve většině případů také končí lezení v převisu menší a někdy větší houpačkou do prostoru…

K jištění používáme na Gutovce poloautomatické jistítko Fish od firmy AustriAlpin, které se zablokuje v případě puštění rukou z jistítka. Za celou dobu jsme neměli s jištěním žádný problém.

Ve středu jsme opět lezli cesty na položené straně stěny Gutovka. Chtěli jsme, aby za celý týden děti vyzkoušely všechny cesty na Gutovce, které jsou pro ně lezitelné.

Po většinu dne obvykle nebyli na stěně další lezci (zákazníci) a měli jsme tak stěnu sami pro sebe, takže jsme skutečně mohli lézt cokoliv.

Tady detail na Filipovu oddílovou mikinu Horoakademie.

Snažili jsme se děti vést, aby lezli i jistili metodicky správně a také rozuměli tomu, co dělají. Učili jsme je vzájemné komunikaci v lezecké dvojici. Při povídání si o pravidlech lezení nejvíc od dětí rezonovalo „při lezení neřvat“ a „nemluvit sprostě“ 🙂

U menších dětí používáme helmy pro ochranu hlavy, ale z malé hlavy někdy helma spadne…

Tady si dovolím upozornit na vrcholového holuba 🙂

U pokročilejších dětí jsme rozšiřovali znalosti o další uzly jako třeba dvojitá autíčka nebo loďák. Některé děti jsme učili cvakat expresky – nejdříve s cvičným lanem, později si nacvakaly a vyvedly své první cesty na ostro.

Tady ještě pár dalších momentek ze standardního lezení. Víc fotek předávám rodičům jinou cestou.

A teď už si pojďme ukazovat ty nestandardní aktivity. Příkladem může být prolezení oknem stěny na druhou stranu. Pá pá.

Zkoušeli jsme na různých cestách i lezení poslepu, tedy se šátkem na očích. Dá se ve dvou variantách: s hlasovou navigací jističem nebo úplně samostatně bez nápovědy. Tomuto cvičení předcházela hra na navigátora a ponorku na dětském hřišti: to byste se divili, jaký má navigátor problém se naučit vcítit do situace ponorky, aby slovy popsal, že si má „slepý“ třeba kleknout na všechny čtyři a prolézt prolézačkovou trubkou… 🙂

Vedle lezení poslepu pár dětí zkoušelo lezení jen s jednou rukou nebo bez použití chytů pro ruce (to jde jen na hodně položeném profilu).

Mimo plán jsme s pár dětmi ještě zkoušeli ochutnat slaňování: nebyl na to dostatek času, proto jen zrychlená verze na „prasáka“ bez prusíku. Nebojte, dole stojí zvoník.

Oblíbeným prvkem je přetočení se hlavou dolů.

Vzájemné pošťuchování, high five oběma rukama nebo dokonce box (v případě sourozenců pak téměř vražedný boj) v pozici spouštěného vede k nácviku puštění rukou z lana.

V rámci rozcvičky jsme zkoušeli i lehký bouldering, ale pro ten nejsou na Gutovce vhodné podmínky. Začali jsme hrou na barvičky.

Třeba úkol: jednou rukou libovolný chyt, druhou rukou držet jinou ruku, nohy na stěně.

Klasický traverz, špičky na stupy a správně natažené ruce.

Zkoušeli jsme i no-hand pozice v koutě a další.

V rámci rozcviček jsme každý den využili jinou část areálu Gutovka. Na nízkých lanových překážkách jsme si vymýšleli vlastní zadání: tady třeba přejít bez rukou.

Teď přejít jen pomocí prostředního lana.

A jiný způsob řešení stejného úkolu.

Seřadit se podle abecedy na kůlech bez možnosti stoupnout na zem – můj oblíbený úkol. Kdo spadne na zem, dělá trestné dřepy a vrací se na původní místo. Tentokrát jsem se hodně nasmál, když téměř hotová řada potřebovala umístit nejmenší Kačenku zhruba doprostřed. Vymysleli super řešení: prostě jí chytli a podávali si jí postupně mezi sebou jako pytel brambor 🙂

V úterý jsme hned po ránu využili toho, že ve skateparku nebyli vůbec žádní skejťáci, a šli jsme trénovat vylézání z bazénu. Bylo to super – navíc každý z bazénů je tu jinak hluboký.

Tady momentka ze soutěže, kdo vydrží nejdéle stát na jedné noze. Čtveřice finalistů dokázala tak dlouho… že to nakonec nevydržel fotograf 🙂

Zahráli jsme si také avizovaný minigolf na místním 18ti jamkovém hřišti.

Takhle jednou náhodně kouknu ze stěny dolů a vidím, že se holky v jedné nestřežené chvilce daly do zahradničení.

Obědy pro nás připravovala místní restaurace a pokud vás zajímá jídelníček, tak kuřízek s kaší, špagety, zapečené brambory, těstoviny s omáčkou. Kolem oběda jsme se věnovali teorii. Povídali jsme si, jaké jsou druhy lezení, na jakých místech se leze v ČR a v zahraničí, o jménech známých lezců a lezkyň a podobně.

V pátek po ránu jsem připravil pro děti hru s hledáním pokladu. Oproti loňsku jsem vylepšil úkryty některých indicií, takže lezly třeba na strom…

… a málem lezly na most zespodu 🙂 Ale brzy na to přišly.

Sesbírání indicií proběhlo rychle, stejně tak vyluštění nápovědy.

Jen závěrečný odlov klíčku k pokladu se zkomplikoval, protože násilím přervaný provázek se zasekl na ocelovém lanku nad úly…

… a dost dlouho trvalo tenisák s klíčky dostat dolů. Kdyby vám to přišlo divné, v tom zeleném úlu (nebo cibuli nebo co to vlastně je?) na fotce jsou dvě děti 🙂

A jako pokaždé: nejvíc oblíbenou atrakcí mimo vlastní lezení je lanové centrum. Někteří dokázali absolvovat okruh i šestkrát za sebou 🙂

Na konci týdne všichni dostali diplom jako potvrzení o absolvování a přežití lezeckého příměšťáku 🙂

Byl to náročný týden nabitý aktivitami. Cítím se unavený. Jsem ale spokojený, když vidím radost v očích dětí. Závěrem bych chtěl poděkovat všem zúčastněným: dětem za aktivní účast, parťákům Filipovi a Filipovi za spolupráci a také Markétě, Tereze a Karlovi z HO Horoakademie za zastřešení příměšťáku.

To je vše. A třeba se uvidíme příště 🙂