Pirknerklamm Klettersteig

Ferrata Pirknerklamm Klettersteig je typická soutěsková ferrata s obtížností C. Vede v korytu potoka Pirkner Bach u obce Pirkach, resp. mezi jejími částmi Unterpirkach a Oberpirkach. Příjezd autem je po úzké silničce z města Oberdrauburg. Na mapě lokalitu najdeme nedaleko tyrolského města Lienz, nicméně Pirkach už patří do spolkové země Korutany.

Ferrata je dobře a rychle přístupná od parkoviště do 10 minut. Zkušenějším lezcům půjde přelézt rychle do hodiny, ale začátečníkům by to mohlo zvláště v Céčkových úsecích chviličku trvat. Prostředí v soutěsce vypadá hodně divoce, jsou tu nanesené stromy, popadané velké kamenné bloky. Na ferratě je více krátkých lanových mostů.

Vyrazil jsem z doporučeného parkoviště cestou vlevo od potoka. Prošel jsem kolem několika obytných domů a během asi sedmi minut jsem dorazil ke starému mlýnu.

Starý mlýn vypadá jak v pohádce.

Vpravo od mlýna by měla začínat ferrata, v obrázku je nakreslené ocelové jistící lano.

Rozhlížím se seč můžu, ale ocelové lano nikde nevidím. Zato ve vodním korytě potoka je vidět spoušť jako po povodních.

Zkouším kousek popojít mezi kameny a nanesenými kmeny.

Vidím osamělou ocelovou tyč ve skále, tak zkouším jít dále.

Napadají mě myšlenky, jestli je ferrata vůbec přístupná, jestli třeba není poničená, protože ten nános kamení, stromů a pařezů je obrovský. Nikde jsem žádnou cedulku se zákazem neviděl, ta by snad byla třeba u parkingu. Konečně zahlédnu ocelové lano, tak se vydávám po kladině z kmene jednoho stromu.

Snažím se uklidnit, ten začátek a celé přírodně zpustošené prostředí mě trošku znervózňuje.

Následuje vertikální výlez po tyčích na velký kamenný blok – v topo obrázku označené obtížností C.

Pokračuji traverzem po ohlazené skalní stěně. Kroky docela dlouhé a nohy kloužou.

Na druhém břehu je další ruina starého mlýna.

Kousek jdu po kamenech téměř v korytě, což může být složitější při větší vodě.

Opět tyče v boční stěně.

Obtížnostně se střídají úseky B a A/B.

Pode mnou dole hučí voda.

Voda je nádherně čistá. Pokračují tyče pro nohy v boční skále.

Dostávám se ke dvěma lanovým mostům.

Cedulka upozorňuje, že na mostech má být vždy maximálně jeden člověk.

První most je ze dvou lan: jedno pro nohy a druhé pro ruce a jištění. Přelez není složitý, topo obrázek říká Béčko.

Těžší místo je ale hned za prvním mostem. Je to v lehkém převisu, je potřeba si máknout. Obtížnost C.

Druhý most už má více lan, ale přesto mi přijde těžší. Pokud se použije horní lano na jištění, tak je dost vysoko, že to skoro nejde. Asi je zamýšlené spíš na kladku než na jištění, respektive jsou na něm zavěšená dvě pohyblivá ocelová krátká lana s oky. Při jištění po stranách by bylo potřeba hodně přecvakávat.

Druhý most se houpe o trošku víc než první. Hned na konci mostu je opět těžší místo s obtížností C.

Následuje výlez na kamenný blok, kde je schránka s knížkou.

Odsud se dají udělat hezké fotky lezce na druhém mostě.

Další krátký mostík nad vodou. Jedno lano pro nohy, druhé uhnuté hodně vlevo pro ruce a jištění.

Nános materiálu dokazuje sílu vody při velkém průtoku.

Úseky mají lezeckou obtížnost B, možná místy trošičku těžší, ale samo o sobě to není tak náročné, nicméně divoké prostředí umocňuje respekt k celé soutěsce.

Další dvoulanový mostík vysoko nad divokou vodou.

Kolem se neustále valí hučící voda. Při vyšším stavu je ferrata náročnější nebo nelezitelná.

V dáli před sebou vidím zděnou hráz.

A ještě jeden most ze dvou lan. Kolikátý už?

Pokračuje se opět traverzem po tyčích ve skále.

Blížím se k hrázi přehrady. Kouknu do topo obrázku – aha, to ale není konec, ferrata pokračuje nad hrází dál ještě k další a větší přehradě.

Z přehrady padá dolů voda, ferrata vede vlevo po skále, opět s tyčemi pro nohy.

Vodopád je efektní.

Skála je dost od vody obroušená. Jeden krok náročnější, topo obrázek říká B/C.

Jak už jsem psal, ferrata tady nekončí.

Nad hrází se pokračuje choďákem po levé straně vodního toku. Není tu ocelové lano, ani žádné značky.

V blíže neupřesněném místě je potřeba přeskákat nebo přebrodit na druhou stranu – na pravou stranu.

Na pravé straně opět pokračuje ocelové jistící lano. První úsek je těžší – převis označený Céčkem.

Pro nohy jsou tu kramle a rukama je potřeba trošku máknout.

A už vidím velkou betonovou hráz s dírami, což by měl být konec ferraty Pirknerklamm.

Následuje lehčí lezení B a A/B.

A těsně u hráze vylézám nahoru po velkých kramlích jako po žebříku.

Tady na betonové hrázi ferrata končí. Od začátku ferraty od prvního starého mlýny mi to sem trvalo skoro hodinu. V průvodci píšou 50 minut. Moje zpoždění přičítám kufrování na začátku, když jsem hledal, kde ferrata a ocelové lano začíná.

Návratová cesta vede lesem nejdříve kousek do kopce.

A později pokračuje širší cestou z kopce až k parkovišti.

K parkovišti se přijde po druhé straně vody než se na ferratu vyráželo, přesně v souladu s průvodcem. Návratová trasa od betonové přehrady trvala asi 20 minut.

Ferrata Pirknerklamm Klettersteig plní přesně to, co bych na soutěskové ferratě očekával. Leze se v korytě potoka, kolem hučí voda. Těsně před koncem je potřeba přeskákat nebo přebrodit z jedné strany na druhou. Při vyšším průtoku může být ferrata složitější: hrozí namočení nohou nebo může být ferrata nelezitelná. Některá místa jsou krátce lezecky těžší – ať už je to delší krok na další tyč, uklouzané místo na skále pro nohy nebo lehký převis, ale všude jde maximálně o obtížnost C. Přelézt se dá celá ferrata do hodiny, přístup z parkoviště jednoduše do 10 minut po rovině. Návratová cesta lesem zhruba dalších 20 minut.

Výhodou ferraty může být severní orientace soutěsky a v létě jistý stín a chlad od vody. Mezi negativa bych zařadil, že některá místečka nebo mosty mohou být složitější pro malé postavy nebo někoho, kdo se bojí „výšky nad vodou“. Bohužel z ferraty není žádná úniková cesta v průběhu. A největší problém jsem měl najít vlastní začátek – ocelové lano nebo pěšinu u prvního starého mlýna. Pár minut jsem tam určitě kufrováním strávil.