Laserer Alpin Klettersteig

Ferrata Laserer Alpin Klettersteig je ferrata obtížnosti C nabízející hodinové lezení v malebném prostředí jezera Gosausee v oblasti rakouské Solné komory (Salzkammergut). Zajištěná cesta vede po skále na břehu jezera: nejdříve hodně nízko u vody a potom po skále ve výšce 10-40 metrů nad vodní hladinou. Z ferraty je nádherný výhled na Dachsteinský ledovec a další vrcholky hor. Součástí ferraty je jeden výlez po žebříku a největší atrakci tvoří relativně dlouhý lanový most ze dvou lan. Přístup k ferratě je rychlý a jednoduchý: z parkoviště tam člověk dojde po rovince do 15 minut. Pojďte se podívat na sérii fotek z lezení.

Příjezdová silnice u jezera Gosausee končí, je slepá, nikam nepokračuje. Parkovat se tu dá pouze na vyhrazených oficiálních parkovištích, která jsou placená. Jezero je atraktivním turistickým cílem, takže v letní sezóně počítejte s velkou návštěvností. Parkovací plochy jsou relativně velké, ale ve špičkách možná nemusí stačit. Po příchodu k vlastnímu jezeru se prochází kolem restaurace a dalších obchůdků. Na fotkách možná moc lidí nevidíte, ale mně připadala návštěvnost i tak docela velká, přestože je tady teď (začátkem října, odpoledne, 15 hodin) jen 7 stupňů Celsia. Jezero Gosausee se nachází v nadmořské výšce téměř 1000 metrů nad mořem.

Jezero s okolními vrcholky je úžasné. Větší část jezera už teď odpoledne leží ve stínu hor, ale zrovna ta část, kam ještě dopadají paprsky, nás zajímá – tam je totiž ferrata Laserer Alpin Klettersteig.

K ferratě jsem došel asi po 15 minutách. Je mi docela zima a mám na sobě zimní bundu. Ferrata tvoří okruh a lezec se podél ocelového lana vrátí do stejného místa, odkud ferrata začíná. Začátek je vpravo od turistické cesty a vede směrem dolů k vodě.

První „polovina“ ferraty vede traverzem po skále docela nízko nad vodní hladinou jezera.

Nohama se šlape někdy na ocelové kramle (tvar L, otočené hrotem dolů) nebo na skálu. Co se týče obtížnosti, v topo obrázku je zakreslená kombinace písmenek B, C, A, B a C. V Céčkovém úseku jsem občas udělal delší krok, protože stup na skále byl buď malý nebo hodně oklouzaný.

Voda v jezeře je hezky čistá a pár metrů průhledná.

Protože v předchozí dnech v týdnu vydatně pršelo, nepřekvapuje mě mokrá skála. Pro lezení to nevadilo.

Do článku jsem vložil i fotografie pořízené později, ale patřící k danému místu: tady je pohled na ferratové lezce z turistické cesty.

Byl jsem překvapený, kolik lidí na lezce koukalo a zvláště kolik Asiatů fotilo.

Končí první „polovina“ ferraty u vodní hladiny. Následuje zavěšený žebřík, kterým se vylézá nahoru na skálu do druhé „poloviny“ ferraty.

Žebřík je tvořen kovovými šprušlemi zavěšenými na dvou ocelových lanech. Trošku se hýbe, ale s lezcem to nikam necloumá a je v podstatě stabilní.

Je tu možnost přerušit lezení ferraty a vylézt na turistickou cestu.

Žebřík vede kolmo nahoru, takže si ruce máknou. Obtížnost je značená B/C a skutečná náročnost záleží na efektivitě lezení: doporučuji přecvakávat co nejdelší vzdálenosti, tedy cvakat co nejméněkrát a tím šetřit síly. Obtížnost mi tak nějak přijde od začátku ferraty stejná. Vyšší postava má samozřejmě výhodu, ale děti to vylezou také.

Žebřík (stejně jako později lanový most) je úsekem dobře viditelným pro turisty, takže se připravte při lezení na početné diváky.

Za žebříkem se pokračuje po skále: opět kombinace kramlí a přírodních stupů. Trošku mě zde překvapuje, že pode mnou vede turistická cesta… kam by teoreticky mezi nic netušící chodce mohlo něco z ferraty spadnout (typicky láhev z boční kapsy batohu).

Trasa ferraty vede traverzem doprava a pak začne stoupat nahoru. Řekl bych, že autoři si vyhráli s trajektorií, aby si lezec užil co nejvíce zajímavých míst této skály. Když už mluvím o autorech, název ferraty Laserer Alpin je odvozen z názvu stejnojmenné firmy, kterou vede horský vůdce Walter Laserer.

Jak jsem zmiňoval na začátku, že větší část jezera je teď odpoledne už ve stínu hor, tak na ferratu svítí příjemné sluníčko. V černé zimní bundě je mi na sluníčku trošku tepleji, ale vzduch má kolem 7-8 stupňů.

Vertikální výlez do nejvyššího místa ferraty na skále je z větší části označený jako Céčko, protože se občas šlape na tření na oklouzanou skálu. Další lezení už by mělo být podle topo obrázku lehčí, maximálně Béčko.

Úžasný výhled na protější stranu jezera Gosausee.

Následovat bude sešup dolů. Těžké to není, ale dolů se jde vždycky pomaleji, když člověk nevidí úplně dobře, kam se dá šlápnout. Jsou tu povětšinou kramle tvaru U.

Úsek ferraty s názvem Fotoeck (fotokoutek) vybízí k pořízení kýčovitých fotek s Dachsteinským masivem.

Při ohlédnutí na vodní plochu jsem zaznamenal i v této „zimě“ několik lodí. Mimochodem, na vrcholku nahoře na druhé straně jezera je ferrata Donnerkogel Intersport Klettersteig. Zespodu se k ní dá dojet lanovkou od stejného parkoviště, kde parkuji dnes.

Pomalu a jistě se blížím k lanovému mostu.

Lanový most má dvoulanovou konstrukci: spodní lano pro nohy a horní lano pro jištění a ruce. Uprostřed mostu jsou obě lana spojená vertikálním propojem, takže je potřeba během překonávání mostu jednou přecvaknout karabiny.

Horní lano vede lehce křížem oproti spodnímu lanu, takže možná nejkomfortnější způsob lezení je bokem a sice první polovinu mostu čelem k jezeru, při přecvaknutí karabin se přetočit a druhou polovinu pokračovat čelem ke skále.

Obě lana jsou relativně natažená bez vůle, takže přelez pohodový, obtížnost B sedí. Obavu bych měl u menších postav a u dětí, že na horní lano nedosáhnou. Použití kladky nebo jiného řešení je komplikované přeckvanutím v půlce.

Přidávám ještě fotku mostu zespodu, jen možná není tak dobře vidět. Škoda, že na mostě zrovna nikdo neleze.

Za mostem následuje opět výlez vertikálně nahoru.

Dostávám se k odpočinkovému místu s lavičkou a vrcholovou knihou. Je tu možnost z ferraty odejít – ale v topo obrázku tato úniková cesta není zakreslená.

Pokračuji diagonálně směrem dolů, čekají mě závěrečné úseky obtížnosti B. Ta úniková cesta není moc prakticky využitelná, protože kdo dolezl sem, doleze bez problémů i zbývající část.

Ještě jednou komplexní pohled na ferratu, turistickou cestu, jezero a zasněžené vrcholky.

Míjím kasičku na příspěvky.

Poslední úsek vede po polici, která je částečná mokrá od stékající vody.

Hop dolů a jsem zpět u startu ferraty. Ferratu jsem přelezl za necelých 40 minut včetně častého focení.

A tuhle ikonickou fotku ze zpáteční cesty sem prostě musím dát.

Parkovací plochy jsou rozsáhlé, ale zároveň jsou tu kvanta lidí. Vešel jsem se na parking P1 nejblíž k jezeru, další P2, P3 atd. lemují příjezdovou silnici a je potřeba pár set metrů dojít. Parkování se platí v automatu, který akceptuje i karty. Při návratu jsem viděl zřízence, který lístečky v zaparkovaných autech kontroloval.

Ferrata Laserer Alpin Klettersteig na jezeře Gosausee je hezky postavená zajištěná cesta, která lezce protáhne různými úseky na skále a nabízí několik různorodých atrakcí, aby si lezec užil. Připadalo mi to, jak když stavěč (routesetter) postaví nápaditou lezeckou cestu na umělé lezecké stěně. V rámci ferraty si člověk užije lezení nízko nad vodou i vysoko na skále, šlapání na bytelné kramle, na oklouzané malé přírodní stupy i na skalní plochu nohou na tření. Součástí cesty je žebřík a především lanový most, který lezce donutí přemýšlet, jak lézt efektivně.

Ferrata je bezpečná, přiměřeně dlouhá a obtížnost je maximálně do úrovně C. Průvodce bergsteigen.com říká, že přelez zabere 50 minut, což odpovídá za dobrých podmínek, mně se povedlo jí dokončit asi za 40 minut. Ferrata je jednoduše dosažitelná, přístupová (stejně tak návratová) cesta z parkoviště vede po rovině, je dlouhá asi kilometr a trvá do 15 minut. To zároveň souvisí s největší nevýhodou ferraty: je hodně navštěvovaná. V recenzích se explicitně píše, že „tato ferrata je společenská, doporučuje se s sebou vzít odsedku, svačinu a fotoaparát“, protože bývá obvyklé, že se čeká na štrůdl lezců vpředu, je tedy možné v klidu v odsedce svačit, povídat si s lezci před a za vámi, a samozřejmě dělat fotky nádherné okolní přírody. Z ferraty se dá odstoupit v „polovině“ u žebříku, kterým se vylézá od vodní hladiny nahoru na skálu. Druhý únikový exit u lavičky již nic moc neřeší. S otazníkem bych zmínil problematiku lezení malých postav a dětí: můžou mít problém na lanovém mostě dosáhnout na horní lano a v první polovině nad vodou se více „nadřou“ při lezení delší kroků. Placení parkoviště jako nevýhodu zmiňovat nebudu, to už je prakticky normální všude. Ferrata určitě stojí za návštěvu, už jen proto, že se nachází v nádherném prostředí jezera Gosausee.