Kletterturm Leipzig

Ferrata Kletterturm Leipzig je postavená na bývalé vodárenské věži na předměstí Lipska. Je součástí lezeckého sportoviště Kletterturm, které kromě ferraty nabízí lezení na laně a bouldering jak uvnitř na umělé stěně, tak venku. Trasa ferraty vede po plášti cihlové věže, má délku 90 metrů a obtížnost C/D. Na existenci věže a ferraty jsem narazil při hledání ferrat v německém Sasku. Konečně dnes přišla příležitost se k věži podívat a ferratu vyzkoušet. Sportoviště je placené klasicky jako vstupné na stěnu, takže i jeden přelez ferraty je potřeba zaplatit. Pojďte se podívat na pár fotek a krátké povídání z naší návštěvy Kletterturm.

Vodárenská věž byla původně postavena v roce 1907 jako zásobovací vodní zdroj pro město Alt-Mockau. V roce 1925 byla přestavěna a vybavena novou větší nádrží. Vodárenský provoz byl ukončen v roce 1977 v souvislosti s výstavbou panelového sídliště Mockau-Nord, které je dnes již součástí Lipska. V následujících letech věž chátrala a v roce 1995 už neměla ani střechu ani vnitřní nádrž.

Zásadním milníkem byl rok 2001, kdy se povedlo zchátralou věž získat pro lezecký projekt. Nejdříve byla nutná rozsáhlá rekonstrukce. Teprve po 3 letech prací byla v roce 2004 věž otevřena pod názvem Kletterturm, česky Lezecká věž.

K cihlové věži byla přistavěna budova se zázemím, které dnes zahrnuje recepci a bar (včetně venkovní zahrádky), obchůdek, šatny a toalety.

Pojďme si přelézt vlastní ferratu. Cedulky upozorňují, že je jednosměrná. A jak později uvidíte, na ferratě se nedá prakticky pohodlně vyhnout.

Trasa ferraty není složitá: lehce cik cak, ale hlavně kolmo nahoru. Potom traverz doprava a oblezení kruhové věže o zhruba 180 stupňů. A pak následuje opět lehce cik cak sestup kolmo dolů. Celkem 90 metrů lezení kolem ocelového lana.

Ve spodní části jsou převážně kramle ve tvaru písmene U.

Po chvíli však místo kramlí převažují lezecké chyty.

Možná je trošku vidět trajektorie ferraty. Nenechte se zmást dalšími lany, protože na věži je kromě ferraty řada lezeckých cest a u některých jsou dokonce natažená top-rope lana.

Detailní fotka, po čem se ferrata leze. Modré chyty bych považoval za vhodné při klasickém lezení. Při lezení ferraty jsou tyhle chyty na ruce příliš malé – což nevadí – dá se rukama klasicky držet ocelové jistící lano. Ale pro nohy je už je to horší. Lezu totiž v klasických outdoorových botách, ve kterých lezu ferraty na skalách – a s těmi stát na malých chytech mám docela problém. Hodily by se spíš lezečky – ale nikde to není napsané, ani obsluha nic neříkala. Ale to není všechno – ještě přijde nepříjemné překvapení.

Využít při lezení stěnu – tedy cihlovou zeď – nijak nejde. Když vidím malé stupy před sebou, hrozně se těším na nějaké další velké chyty nebo vyhlížím, jestli nebude brzy nějaká ta kramle.

Konečně jsem dosáhl výškové úrovně 30 metrů, kde ferrata traverzuje půl obvodu kolem věže. Při focení musím používat odsedku, protože se na chytech stojí dost blbě.

A avizované nepříjemné překvapení? Traverzuju: takže rukama držím ocelové lano, jednu nohu posunu dopředu na chyt, posunu těžiště těla, prohodím nohy na chytu a posouvám nohu dál dopředu. V tom se mi chyt pod nohama protočí. A ne jeden.

Chyty jsou přidělané do zdi pouze jedním šroubem (imbusem). Takže logicky, pokud není šroub dotažený, chyt se může protočit. Žádné vruty pro zafixování polohy chytu tu použít kvůli materiálu (cihlová zeď) není možné. Když jsem se na to ptal později obsluhy, dostal jsem vysvětlení, že šrouby zajišťují ještě lepidlem, aby se neprotáčely. Obvykle to dělají na začátku sezóny na jaře při kontrole všech chytů. Aktuálně o protáčecích chytech vědí, ale protože sezóna končí, tak už to nebudou řešit.

Pokračuju v traverzu a už se docela těším dolů. Počasí také není nic moc, vždyť je konec října – fouká a trošku poprchává. Ocelové lano ferraty směrem dolů je na fotce úplně vpravo. Lezecké chyty na ploše zdi jsou další lezecké cesty – tady konkrétně bez natažených lan.

Mezi chyty jsou vidět borháky a při lezení je potřeba si nacvakat vlastní expresky.

Při pozorném pohledu uvidíte i řetěz s karabinami jako ukončení lezeckých cest.

Když vidím ukotvení ocelového jistícího lana, přemýšlím, jestli je to bezpečné. Snad jo.

Konečně vede ferrata směrem dolů a občas jsou tu i kramle.

Určitě by bylo lepší lézt v lezečkách nebo aspoň v nástupových botách.

Netroufl jsem si fotit bez odsedky. Pro šťouraly: vím o tom, že nemám zašroubovanou karabinu odsedky. Je to na chvilku, nehýbu se.

Na dalších fotkách je vidět poměr kramlí a chytů.

Kovové rovné lano vpravo je také vlastně jistící – ale hromosvod 🙂

Konečně dole. Přelezení ferraty mi trvalo 20 minut. Měřeno včetně častých zastavení pro focení.

Jak už jsem zmínil výše, na věži z venku jsou lezecké cesty: různé dlouhé, různé obtížnosti, některé s nataženými top-rope lany. Na webu se píše, že nejdelší lezecká cesta dosahuje až 40 metrů a že je možné slanit, případně udělat štand. Obecně jen poznamená, že je to venkovní stěna, takže je potřeba počítat s faktory jako jsou počasí a přírodní nečistoty. Určitě se tu může objevit fenomén protáčejících se chytů.

Kromě samotné věže se leze také na bloku připomínajícím skálu – ale je to ve skutečnosti beton. Opět vidíte natažená top-rope lana. Vypadá to zajímavě, ale čím více let je to venku, očekával bych zhoršování stavu (vliv počasí a zimního období) – víc se to bude blížit skalám než umělé stěně.

Našel jsem i kousek venkovní boulderovky. Bez dopadiště – asi bouldermatku s sebou 🙂

Na závěr se ještě rychle podíváme dovnitř. Ve věži jsou vybudovaná 3 patra – kromě přízemí ještě dvě podlaží výše. V přízemí začíná několik lezeckých lanových cest, ale větší podíl zabírá boulderovka.

Boulderovka není velká, sortiment chytů zahrnuje spíš malé chyty. Zrovna tu probíhala nějaká dětská oslava. V pohodě tu můžou probíhat dětské lezecké kroužky. Na pořádný a moderní bouldering jsou v Lipsku jiné možnosti jako například Onyx Boulderspot, novinka otevřená před 14 dny.

Po obvodu věže vede úzké schodiště do dalšího podlaží. Mají tu semafor, který koordinuje kyvadlově provoz na schodišti, protože se tu nedá moc vyhnout.

Dostáváme se do dalšího (prostředního) patra. Upozorním na dvě věci: reklama na fritz-kolu a vpravo pokračuje lezecký profil z přízemí.

V prostředním patře jsou další lezecké cesty – končí pod stropem, nad kterým je poslední podlaží. Odhadem mají cesty délku kolem 10 metrů. Jsou tu i natažená top-rope lana. Vidím lanový žebřík a zřejmě tu budou i nějaké další vychytávky.

V části obvodu věže vidíme lezecké cesty začínající v přízemí, které vedou přes celé toho patro až nahoru ke střeše.

Úzké schodiště pokračuje dál do třetího lezeckého patra. Tady jsou další lezecké profily – tentokrát strukturované nedřevěné povrchy, tedy něco, od čeho se v dnešní době upouští. Neumožňují totiž montovat chyty na libovolná místa, ale jen na předvrtané díry. Opět nacházíme řada přednatažených top-rope lan.

A tady na fotce je vidět profil vedoucí z přízemí až sem do třetího patra. Dokonce je tu i nějaký naviják.

Přemýšlím, jestli prostor před stěnou je dostatečný pro případný pád lezce. No snad jo, snad to mají spočítané a lety ověřené.

Přijdou vám ty černé chyty podezřelé? 🙂

Jasná souvislost s reklamou 🙂

Na lezení jsme neměli časový prostor, takže zkušenosti nemám. Vyfotil jsem si jen zajímavé chyty, které jsem ještě asi neviděl.

A tady je cedulka s názvem cest a obtížnostmi.

Jak už jsem zmiňoval, v budově přistavěné k cihlové věži je recepce s občerstvením.

Prodávají tu i lezecké potřeby. A samozřejmě funguje půjčovna vybavení.

Je tu bar, posezení, tak proč ne i nějaká kultura.

Potrpí si tu na spoustu nápisů a cedulek.

Přidám ještě pohled na věž Kletterturm z odstupu. Kolem věže je oplocený pozemek, uvnitř areálu je několik (opravdu jen pár) parkovacích míst. V okolí je panelové sídliště a v ulicích se dá (zdarma) zaparkovat, pokud člověk najde místo (v okruhu do 200-300 metrů určitě).

Návštěva lezecké věže Kletterturm byla zajímavým zpestřením, je to taková atrakce. Vlastní ferrata je zábava na chvilku – přelez mi trval 20 minut. Někdo to může dát i rychleji. Naopak delší čas může potřebovat začátečník nebo v situaci čekání na lezce před sebou. Ferrata je jednosměrná a nejde se prakticky moc vyhýbat. Podle provozovatele je délka 90 metrů a ferrata překonává výšku 30 metrů nahoru a 30 metrů dolů. Obtížnost ferraty je na webu C/D a docela bych s tím souhlasil. Celou dobu není kde odpočinout – jedině s odsedkou. Těžší obtížnost je daná tím, že větší část stupů pro nohy nejsou kramle, ale lezecké chyty a stupy, na kterých se stojí docela špatně. Řešením by mohly být lezečky. Nečekaným překvapením bylo protočení chytů, ale provozovatelé to na začátku sezóny prý řeší.

Na věži se dá lézt na laně venku i uvnitř. K dispozici je i malá boulderovka. Návštěvu věže Kletterturm můžu doporučit jako raritu. Lezení na ferratě bych nabízel jako zajímavost a jen pokročilým lezcům.