Katrin Klettersteig Bad Ischl

Při plánování lezení na ferratě Katrin Klettersteig nad rakouským městem Bad Ischl jsem řešil dvě otázky: jestli jezdí lanovka a zda nebude na ferratě sníh z nedávného sněžení (překvapivě už v září). Město Bad Ischl leží sice v nadmořské výšce pod 500 metrů nad mořem, ale vrchol Katrin má kótu 1542 metrů nad mořem. Z úrovně města jezdí pod vrchol do výšky 1410 metrů kabinková lanovka – ta je podle webu v provozu téměř celoročně kromě pár týdnů v březnu a na přelomu listopad/prosinec. Získal jsem zprávy, že sníh leží na kopci jen na několika místech schovaných před sluncem. Tak jsem tedy vyrazil a níže je pár fotek z výlezu.

Ferrata Katrin Klettersteig leží na severním svahu stejnojmenného kopce a vede zhruba z úrovně 1350-1400 metrů nad mořem na vrchol 1542 metrů, tedy vlastní ferrata překonává asi 150-210 výškových metrů, záleží ze kterého zdroje informace čerpám, resp. jak se ferrata změří.

Zaparkoval jsem na placeném parkovišti u dolní stanice lanovky Katrin Seilbahn. Když si člověk koupí lístek na lanovku, dostane parkovací lístek zdarma. Nebo pokud člověk zaplatí parkování v automatu, dostane údajně slevu na lanovku.

Červené kabinky vypadají historicky, což umocňuje romantiku cestování na kopec.

Turistů jelo dnes lanovkou nepočítaně a to je obyčejný pracovní den a už říjen. Na ferratě jsem viděl pár dalších lezců, ale žádná fronta se nekonala. Hodně lidí jede nahoru jenom turistikovat.

Cesta lanovkou trvala asi 15 minut. Mimochodem, mrkněte na ty dřevěné sedačky uvnitř kabinky 🙂

Z horní stanice lanovky vede cesta k nástupu na ferratu směrem dolů. Ano, je potřeba sejít na úroveň asi 1300 metrů nad mořem. Cesta vede nejdříve po široké sjezdovce.

Ve správný moment potkávám ukazatel, od kterého povede cesta víceméně po vrstevnici k začátku ferraty.

Hned u této odbočky ze sjezdovky jsou hromady sněhu – je to severní strana a místo ve stínu. Jestli to takhle bude pokračovat, tak potěš, to půjde dost pomalu. Naštěstí se po 20 metrech ukazuje, že dál už sníh není.

Cesta vede lesem klikatě mezi stromy a kameny pořád po pomyslné vrstevnici.

Svah je hodně prudký, ale pokud není přímo zmrzlý sníh, tak by člověk neměl nikam moc padat, takže mě pamětní desky trošku překvapují.

Přicházím na suťovisko, což podle průvodce znamená, že se blížím k začátku ferraty. Následující pohled do údolí na Bad Ischl a okolí budu mít po celou dobu.

K začátku ferraty je ještě potřeba vyšlápnout skoro 100 výškových metrů serpentinami částečně po suti.

Když se zaměřím pohledem nahoru na skálu, vidím dva lezce již na ferratě.

Po 35 minutách od vystoupení z lanovky přicházím k začátku ferraty. Musím říct, že ta přístupová cesta dává zabrat sama o sobě. Jejda, tady další kupička sněhu, ale ničemu nevadí.

Podle lezců na skále přede mnou aspoň vidím, kudy ferrata vede.

Startovní cedulka ferraty upozorňuje, že se tu nedoporučuje zevlovat, protože tu hrozí pád kamení shora.

Oblékám rychle sedák, rukavice, helmu a vyrážím s cvakáním na ferratu.

Ocelové jistící lano vede na položené skále vzhůru.

Šlapat se dá na skálu do různých spár a děr.

V dalším výhledu vidím skálu již bez spáry, zato s velkým počtem ocelových tyček, ze kterých čouhá pro nohy jen pár centimetrů.

Lezu výš a výš a je to tak trošku monotónní.

Princip lezení je opravdu pořád stejný: ocelové lano se klikatí směrem vzhůru a nohama se šlape na krátké ocelové tyčky. Když tyčka není, má se šlápnout na skálu.

Obtížnost je většinou Béčko. Někde níže jsem už nejspíš přelezl dva úseky označené jako B/C – tedy nejtěžší místo ferraty – ale ani jsem to nijak nezaznamenal.

Potkávám vrcholovou knížku, což podle topo obrázku znamená, že jsem v půlce ferraty.

Cesta pokračuje dál pořád stejným způsobem.

Jenom se postupně vylepšuje rozhled do kraje: malé jezírko vpravo je Nussensee a vlevo v dáli je Wolfgangsee.

Když je na skále více vegetace, není ocelové lano tak jasně viditelné.

Tady chybí ocelové tyčky, ale dá se hezky šlapat na položenou skálu.

Quergang značí traverz po římse doprava.

Ohlížím se dolů na již přelezenou část.

Ve výhledu je město Bad Ischl. Vzadu za ním by v nějakém momentu mělo být vidět jezero Traunsee.

Při pohledu přes hranu již vidím telekomunikační věž na vrcholu Katrin, což je charakteristický prvek na fotkách této ferraty.

Tahle fotka navozuje drsné skalní lezení, ale ve skutečnosti je to lehké – buď Béčko nebo A/B.

Vidíte, že skála je hodně strukturovaná a položená. Tohle je pohled dolů na přelezenou část.

Lezení pokračuje po hřbetu skály.

Autoři ferraty vedou evidentně záměrně lezce po zajímavých koutech skály a místech s hezkými výhledy.

Cedulka Gipfelgrat (vrcholový hřeben) předznamenává, že se blížím k vrcholu a konci ferraty.

Kromě telekomunikační věže se vynořuje ještě vrcholový kříž.

Poslední ohlédnutí dolů na vylezenou ferratu.

A teď už jen choďák ke konci ocelového lana.

Ocelové lano ferraty Katrin Klettersteig definitivně končí.

Samotnou ferratu jsem vylezl za 50 minut i včetně lehkého zakufrování při hledání kešky, takže údaj 60 minut uvedený v průvodci bergsteigen.com souhlasí.

Vrcholový kříž.

Jedna z odpočinkových laviček vedle kříže a v sousedství telekomunikační věže.

Fotím výhled na Bad Ischl a v pozadí jezero Traunsee a je z toho i taková selfie fotka 🙂

Fotka z vyhlídkového místa na hřeben, kde vede ferrata – ocelové lano není vidět, vede z druhé strany hřebenu. Je tam zrovna vidět jeden lezec.

Na tom hřebenu ferrata vede v podstatě 1-2 metry na jeho druhé straně.

Vydávám se na návratovou cestu k horní stanici lanovky. Cestou potkávám vyhlídkovou plošinu, která v některých mapách ještě není zakreslená.

Z vyhlídky je krásně vidět lanovka s horní stanicí a také sjezdovka, po které jsem scházel k nástupu na ferratu.

Sestup vede turistickou cestou s milionem schodů prudce dolů.

Konečně přicházím k horní stanici lanovky, kde je široká možnost občerstvení, posezení a atrakcí pro děti. Sestup z ferraty mi trval přes půl hodiny.

Nasedám na lanovku a po 15 minutách jsem opět na parkovišti.

Ferrata Katrin Klettersteig je jednoduchá ferrata s obtížností B/C, ale klidně by se dala označit jen Béčkem. Na vlastní ferratě není nic záludného, leze se 150-210 výškových metrů po hřbetu skály, hodně položené skály, k vrcholu. Ferratu bych doporučil i začátečníkům a dětem. Z ferraty jsou nádherné výhledy do kraje, i když právě proto někomu může přijít příliš vzdušná. Vzhledem k severní orientaci svahu by tu v létě mělo být příjemněji než na jižně orientovaných skalách na přímém slunci. Časově je potřeba počítat hodinu na samotnou ferratu a k tomu 40 minut pro přístup od lanovky, stejně tak 40 minut návrat k lanovce. Při plánování doporučuji zkonzultovat provozní dobu lanovky, abyste stihli zpáteční cestu. Na webu je také webkamera z vrcholu a detailní záznamy počasí – přeci jen je vrchol o 1000 metrů výše než město Bad Ischl.

Nevýhodou ferraty je finanční náklad na cesty lanovkou – ale šlapat ten kopec místo svezení bych nechtěl, ani nahoru, ani dolů. Z ferraty trošku bolí nohy ze stání na ocelových tyčkách, kterých je na ferratě obrovské množství, ale jsou udělané tak, že čouhá ze skály jen maličký kousek – na který se dá šlápnout jen špičkou boty a to je nepříjemné. Zopakoval bych, že přístupová cesta od horní stanice lanovky nejdříve po sjezdovce a potom po vrstevnici kolem kopce je terénně náročná (klikatí a vlní se mezi stromy a kameny), skoro by se mi chtělo říct, že je to větší makačka než vlastní ferrata.