Hluboká nad Vltavou ferrata – část A

O ferratě na Hluboké nad Vltavou jsem zatím jen slyšel, až konečně dnes byla příležitost se na ní podívat. Celkem tu mají tři trasy: dvě na levém břehu Vltavy a jednu na pravém břehu. Pojďte se níže podívat na tu nejlehčí – ta je na levém břehu řeky a označují jí písmenem A. V dalším článku se také můžete podívat na fotky z ferraty označené písmenem B, která je na stejném (levém) břehu a je naopak nejtěžší ze všech tří. Trasu označenou písmenem C na pravém břehu navštívím asi až někdy v budoucnu, protože dnes už to časově nestihnu – přejezd autem trvá 20 minut.

Vyrážíme. Trasa A společně s trasou B se nachází severně od Hluboké nad Vltavou a to 7 až 8 kilometrů měřeno po cyklostezce, tedy kolem 2 hodin pěšky nebo půl hodiny na kole. Autem po silnici je to přibližně 12 kilometrů, ale od auta je k ferratě je ještě potřeba 4 kilometry dojít (nebo dojet na kole). Tím bližším výchozím bodem k ferratě je obec Purkarec. Pokud se povede zaparkovat v nejjižnějším cípu Purkarce, pak jsou to na ferratu necelé 4 km, pokud až uprostřed obce, tak i více než 4 km.

Cyklostezka je vyasfaltovaná s bezvadným povrchem. Nicméně mě překvapilo, že přestože vede nedaleko a souběžně s řekou, tak je na cyklostezce relativně velké stoupání a klesání. Cestou nejsou žádné označníky, takže jsem koukal na online mapy, jak se pomalu přibližujeme. Cestou se dá navštívit zřícenina Hrádku u Purkarce, jinak tu nic jiného zajímavého není – vlastně ani ta řeka není pro stromy vidět. Na správném místě je ukazatel nabádající k odbočení k ferratě.

Po sestoupení pár desítek metrů z cyklostezky lesem dolů k řece přicházíme ke křižovatce cest a informační tabuli.

Trasa A má obtížnost B/C a překonání 150 metrů traverzu nad vodou by mělo trvat půl hodiny. Cedule upozorňuje, že každá trasa je tady jednosměrná a nesmí se chodit v protisměru.

Pokračujeme ve směru šipky a za chvíli přicházíme k molu. Molo má důležitou roli: protože pěší přístup je zdlouhavý, existuje možnost přijet sem na lodi – ať už na vlastní, půjčené, pomocí pádlování nebo s motorem.

U mola jsou opět ukazatele směrů. Na sever (doleva) vede trasa A, kterou teď půjdeme. Na jih (doprava) vede trasa B, o které je další článek.

Pohled z mola severním směrem na trasu A.

Teprve teď jsem si uvědomil, že jsem zatím nenapsal tu základní charakteristiku zdejších ferrat: všechny 3 trasy vedou jako traverz poměrně nízko přímo nad vodní hladinou.

Máme oblečený sedák, ferratový set, helmu, rukavice a vyrážíme. Na ferratě je standardní jistící ocelové lano po celou dobu lezení. Na nohy jsou na začátku kramle ve tvaru písmene U.

Při ohlédnutí zpět na molo vidíte zrovna zaparkovanou motorovou loď, kterou někdo přicestoval.

Občas se šlape nohama na skálu, občas na kramle.

Ferrata není úplně zadarmo, i v lehkém převise je potřeba zabrat rukama.

Fotky z ferraty na Hluboké jsou takové pořád vlastně stejné. Jenom se liší, jestli tam jsou zrovna kramle nebo se šlape po skále.

Tady se třeba vylézá výš na skálu a dá se odpočinout nebo posedět, pokud zrovna neleze někdo další.

Loď od mola mezitím již odplula.

Opět lehký převis a jiné řešení, než se držet rukama, tu není.

Konečně položený terén a ruce můžou odpočinout.

Jak už jsem psal, fotky jsou si dost podobné.

Ferrata vede lehce nahoru a pak opět lehce dolů, to je tak jediné zpestření.

Trasa pokračuje koutem, ve kterém je potřeba se hodně rozkročit nebo přeručkovat. Ale hned po přelezení koutu doprava opět lehký převis, takže se hodí jistá vytrvalost rukou.

Za zatáčkou se pokračuje spíš v kolmici a potkávám velký kříž.

Pod převislou skálou se podlézá, ale ve skutečnosti je lehčí než to vypadá na první pohled.

Ohlédnutí na lehčí úsek s křížem.

Tahle zatáčka v převisu se pak ukázala jako předposlední úsek trasy označené A.

A tady již úplně poslední úsek a ferratová trasa A končí.

Z ferraty se vylézá lesní cestičkou do prudšího kopce, na přídrž je tu natažené lano. Přelezení trasy A trvá podle informační cedule 30 minut, nám to s focením a natáčením zabralo o 15 minut více. Mnohem větší vliv na dobu přelezu bude mít to, pokud na ferratě budou další lezci. My jsme měli štěstí, že jsme lezli úplně sami. Návrat k molu (začátku trasy A a B) trvá pár minut.

Ještě přidám fotku parkování v Purkarci – v jižním cípu, těsně před zákazem vjezdu (resp. začátkem vyhrazené cyklostezky) se vejde jen několik aut, myslím tím na legální vyasfaltovaná parkovací místa u silničky. Netuším, jestli tu vznikají konflikty s místními, ale zájem o ferratu (a také cyklostezku) je obrovský – na to, že je státní svátek a pozdě odpoledne, jsme cestou tam i zpět potkali řadu lezců. V centru obce Purkarec, kde by jeden čekal možnost zaparkování, jsem také moc volných míst nezahlédl – většina parkovacích ploch je vyhrazená pro návštěvníky příslušných hotelů, restaurací, kostela, a další místa (zastávka bus, křižovatky) jsou pro parkování sporná.

Ferrata Hluboká nad Vltavou, konkrétně nejlehčí trasa A s obtížností B/C mě překvapila, že není úplně zadarmo, vyžaduje jistou silovou vytrvalost v rukou. Celá ferrata (týká se všech tří tras) vede traverzem nad vodou, takže se valnou většinu času lezec drží rukama. Jen v několika málo místech lze pohodlně stát nohama (bez držení) nebo si na chvíli sednout. Ferratu bych úplným začátečníkům a malým dětem nedoporučoval – to je lepší vyrazit třeba do Písku nebo do Českého Krumlova. Z ferraty nejde nikde ustoupit – lze jedině dolézt nakonec nebo se vrátit na začátek. Na ferratě se téměř nikde nedá jednoduše a pohodlně předejít jiný lezec nebo přečkat. Za značné riziko bych považoval případný pád do ferratového setu – myslím, že než zafunguje vlastní ferratová brzda, tak lezec spadne dříve do vody a tam je otázka, jestli trefí nějaký kámen. Heslo říká, že se na ferratách se napadá, tady to platí dvojnásob.

Nevýhodou této ferraty bych označil i dlouhý (a v podstatě nezáživný) přístup: hodina z Purkarce nebo dvě hodiny z města Hluboká, po asfaltu, lesem a bez výhledu. Při použití kola nebo koloběžky – což je dobrý nápad – vidím jako rizikové nechat zaparkované nehlídané kolo v lese během vlastního lezení. Atraktivní přístup může být vodní cestou: ať už vlastní nebo půjčenou lodí, případně využití komerčního vodního taxi. Ferrata je podle všeho hodně navštěvovaná, takže může vzniknout „zácpa“, pokud se někdo zasekne. Lezení nad vodou má své kouzlo, ale prostředí ferraty je celou dobu vlastně stejné. Osvěžení ve vodě během lezení je nepraktické (vzhledem k použitému vybavení), takže občerstvovací koupačka je na ferratovém lezení vlastně nezávislá.