Galitzenklamm Klettersteig

Ferrata Galitzenklamm Klettersteig, která je vlastně pojmenovaná přímo podle názvu soutěsky bez jakéhokoliv přídatku, je druhá nejlehčí a časově asi nejkratší ferrata v tomto soutěskovém areálu. Úplně nejlehčí místní ferratou je Familien Klettersteig s obtížností B/C, o které jsem psal v předchozím článku. Volnočasový areál Galitzenklamm poblíž rakouského města Lienz nabízí možnost lezení na více ferratách a vedle toho vodní svět a řadu dalších sportovních prvků pro děti i dospělé. Vstup do areálu je placený a má otevírací dobu.

Pojďte se podívat na sérii fotek z ferraty Galitzenklamm. Podle průvodce bergsteigen.com na internetu je obtížnost C/D, délka lezení 30 minut a 60 výškových metrů. Cedule na místě mluví o obtížnosti C, časové náročnosti 40 minut a 75 výškových metrech s celkovou délkou ferraty 210 metrů. Na závěr článku najdete můj názor.

K začátku ferraty se jde velkou cestou podél potoka Galitzenbach. Nedá se to nenajít, v areálu jsou na vše směrovky.

Cestou míjím odbočku, resp. začátek ferraty Dopamin obtížnosti E. První úsek Dopaminu je lanový most přes potok, na který se dá dostat přelezením plotu přes velký balvan. Ale sem dneska nestihnu.

Ferrata Galitzenklamm vede přímo kolem vodního toku a vodopádů na něm. Před sebou už vidím startovní ceduli.

Navlékám rukavice, nasazuji helmu a vyrážím cvakat.

Jistící lano ferraty vede po skále vlevo od potoka.

Hned za první zákrutou po uklouzané skále (obtížnost B/C) začíná první lanový most (B) konstruovaný ze tří lan.

Ohlédnutí z mostu zpět.

Lana nejsou příliš volná a jde se v pohodě.

Za mostem pokračuji opět po skále

Teď to kousek vypadá jednoduše, ale ten úsek kolem vodopádu vypadá, že bude hodně uklouzaný.

Při ohlédnutí zpět k začáteční ceduli vidím nějaké diváky.

Kolem vodopádu je stoupání po skále skutečně náročnější, topo obrázek říká obtížnost C.

Ohlédnutí na choďáčkový úsek A/B a B.

Naštěstí jsou tu kramle ve tvaru U.

Potkávám odbočku, kterou se nastupuje do ferraty Klettersteig der 24er Hochgebirgsjäger obtížnosti D/E. Odbočka je ve formě lanového mostu přes potok na skálu na opačném břehu vodního toku.

Tady je ještě lépe vidět, že skála jako koryto potoka je do hladka omletá dlouhodobě tekoucí vodou.

Podle topo obrázku jsem v polovině ferraty Galitzenklamm. Pokračování vede kolmé stěně skály pod dřevěným chodníčkem směrem doprava.

Aha, bohužel je před mnou rodinka a dítě je docela zaseknuté, nedosáhne a celkově se mu nedaří se jakkoliv posunout dál. Podle obrázku je to úsek s nejtěžší obtížností na téhle ferratě, tedy C/D.

Nechce se mi moc čekat, chtěl bych toho tady v soutěsce vylézt co nejvíc a nemám moc času. Navíc je možné, že se přižene nějaká letní bouřka, což by znamenalo konec lezení. V topo obrázku vidím, že je tu úniková cesta – dokonce odjištěná ocelovým lanem a vede přímo na dřevěných chodník.

Utíkám teď z této ferraty a polezu Endorphine Klettersteig C/D. Až na ní skončím a jestli bude čas a počasí, tak se sem vrátím.

Po výlezu únikovým východem se rychle projdu po dřevěném chodníku a udělám fotky shora.

Střih 🙂 Možná to ani nepoznáte, ale vylezl jsem mezitím ferratu Endorphine Klettersteig C/D. Po jejím dokončení jsem se vrátil sem = do poloviny Galitzenklamm Klettersteig. Nalezl jsem do ní únikovou cestou a budu pokračovat její druhou částí – teď už tu nikdo není, rodinka s malým chlapcem už zmizela. Jako první potkávám schránku „vrcholové“ knížky.

Navlékám rukavice, nasadím helmu a jdu cvakat.

Jsou tu kramle na nohy.

Vzdálenost mezi kramlemi pro nohy a jistícím ocelovým lanem je docela velká, úplně chápu, že dítě nedosáhlo. V jednom místě kramle není a šlape se na skálu – přesně se dalo poznat těžší místečko. Topo obrázek na bergsteigen říká C/D, místní cedule jenom Céčko. Ale když jsem toho chlapečka viděl, že se mu nedařilo, přikláněl bych se k té těžší klasifikaci.

Nad sebou vidím dřevěný chodníček. Na ten se dostanou i běžní návštěvníci, není přímou součástí žádné ferraty.

Ferrata pokračuje po kramlích na kolmé skalní stěně. Dole pode mnou se valí voda a dost hučí vodopády.

Zbývá ještě zatáčka za hranu skály pod dřevěný most.

Tady to není vidět, ale jsem zrovna pod tím mostem pro chodce.

Přede mnou a pode mnou hučí vodopády.

A ještě bude potřeba přejít přes druhý lanový most na protější břeh. Kdo by nechtěl, může využít další únikový východ rovnou nahoru na dřevěný chodník.

Lanový most klasické konstrukce ze tří lan.

A to už je konec vlastní ferraty Galitzenklamm. Přidávám ještě fotky ohlédnutí za sebe.

A pár dalších fotek z dřevěného chodníčku.

Tohle byl ten závěrečný lanový most.

Ferratu Galizenklamm jsem přelezl na dvakrát (protože se mi v polovině nechtělo čekat na zaseknutou rodinku), nicméně celkový čas první a druhé části dohromady mi ukazuje 24 minut. Přitom průvodce bergsteigen.com říká 30 minut a místní cedule 40 minut.

Ferrata Galitzenklamm Klettersteig je klasická soutěsková ferrata kolem vodopádu. Jsou na ní dva lanové mosty (vytvořené ze tří lan), úseky po položené skále, po kolmé skále a také po kramlích. Kolem se valí s hukotem voda, což je v létě příjemné. Zato není slyšet slova. Ferrata je relativně krátká, přibližně na 30-40 minut lezení. Vzhledem k nutnosti zaplatit vstupné do areálu dává smysl lézt ferrat více než jen tuto jedno. Na ferratě není nic zrádného nebo nebezpečného. Jen se co se týče obtížnosti, za sebe bych nedoporučoval pro hodně malé děti, protože mi úsek označený C/D přišel těžší, že malinké postavy nedosáhnou. S dopomocí by to ale neměl být problém. Určitě bych doporučoval pro malé děti a začátečníky jako první ferratu lézt Familien Klettersteig B/C, případně ještě před tím zkusit cvičný úsek Übungsklettersteig.

Pokud se chcete podívat na těžší místní ferratu, budu tu mít článek o Endorphine Klettersteig C/D. Bohužel na další ferraty Dopamin E, Adrenalin D/E a Klettersteig der 24er Hochgebirgsjäger E mi dnes nevyšel čas.